V neděli 4. září odletěl do Německa izraelský prezident Isaac Herzog. Součástí státní návštěvy byla i účast na vzpomínkové ceremonii na událost, z níž dodnes mrazí. Pátého září 1972 došlo na letní olympiádě v Mnichově k masakru.
Palestinskoarabští teroristé přepadli olympijskou vesnici – apartmány, v nichž byli ubytováni členové izraelské výpravy. Výsledek této ďábelské akce je známý a otřesný. Zavražděno bylo jedenáct Izraelců: pět sportovců, čtyři trenéři a dva rozhodčí. O život přišel také jeden německý policista.
Děsivý je nejen samotný masakr, ale také některé okolnosti, které jej provázely. Z nich ta nejtemnější: tři z osmi teroristů, kteří přežili a byli zatčeni, velice brzy opustili německé vězení. Jako součást výměny po únosu Boeingu 727 letícího 29. října 1972 na lince společnosti Lufthansa č. 615 z Damašku přes Bejrút do Frankfurtu nad Mohanem. Dostali se do Libye, kde byli Kaddáfího režimem freneticky oslavováni jako hrdinové. Zbývajících pět teroristů zlikvidovaných během nepovedené (z pohledu rukojmích) záchranné operace se dočkalo v Libyi pohřbu s vojenskými poctami.
Samotný akt teroru vůči izraelské olympijské výpravě, stejně jako pocty, kterých se vrahům dostalo v Libyi, je nutné stále připomínat, abychom si znovu uvědomili, do jak obludných rozměrů může narůst fanatická protiizraelská nenávist. A možná lépe porozumíme některým krokům Izraele permanentně ohrožovaného arabským terorismem. Dnes stejně jako před půl stoletím, kdy svět v němém úžasu sledoval neuvěřitelné drama na letní olympiádě. Redakční komentář listu The Jerusalem Post ve výroční den připomněl, že Mnichovem to neskončilo, ale naopak: Z Mnichova vede linie k pozdějšímu teroru Al Kajdy a Islámského státu. Navíc: Mnichovský masakr, uvádí web listu, byl příšernou ukázkou té nejhorší podoby míchání sportu a politiky. Útok byl protipólem tolik proklamovaného olympijského ducha. Hnutí Černé září se zmocnilo her se záměrem umístit palestinskou věc na mapu světa. Svět to změnilo navždy.
Dodejme: kdo si v souvislosti s masakrem vzpomene na fenomenálního plavce Marka Spitze, Žida žijícího v americké diaspoře, a jeho fantastický úspěch – sedm zlatých mnichovských medailí. Tento a další úspěchy zastínil arabský teror.
Nad letošní pamětní ceremonií visel do poslední chvíle nepříjemný stín. Pozůstalí po obětech arabského vraždění nebyli spokojeni s výší německého odškodnění a hrozilo, že budou vzpomínku v Mnichově bojkotovat. Problém se ale podařilo na poslední chvíli vyřešit. O částku 28 milionů eur se podělí spolková vláda (22,5 mil), Bavorsko (5 mil) a město Mnichov (0,5 mil). Předtím přiznalo Německo pozůstalým, v roce 2002, čtyři a půl milionu dolarů. Na akci tak byli i ti, kdo by tam rozhodně chybět neměli.
Server The Times of Israel také uvádí („Survivor of Holocaust and Munich Olympic attack visits Germany for memorial event“/4. 9. 2022), že mezi izraelskými hosty v Mnichově je 86letý Šaul Ladany – muž, který dvakrát přežil svoji smrt. Nejprve jako osmiletý chlapec v koncentračním táboře Bergen-Belsen, odkud se dostal díky výkupnému, které zaplatili američtí Židé, tzv. Kastnerovým vlakem do Švýcarska a po válce přes své rodiště Bělehrad do Izraele. V Mnichově měl reprezentovat Izrael ve sportovní chůzi. Po přepadení izraelské ubytovny arabskými teroristy patřil k nemnoha šťastlivcům, kterým se podařilo uprchnout. Život si tak zachránil podruhé.
Svůj osud komentuje věcně: „Ti, kdo se mě pokusili zabít již nejsou naživu. My jsme tady stále. Nejen jako jednotlivci, ale také jako stát.“ Hluboká pravda.
A ještě jeden pozoruhodný moment. V plánu prezidenta Isaaca Herzog byla také návštěva zmíněného KT Bergen-Belsen (severně od Hannoveru). Ten byl osvobozen Brity a Kanaďany v dubnu 1945; k osvoboditelům patřil důstojník britské armády Chaim Herzog, pozdější izraelský prezident a otec současné hlavy státu Isaaca Herzoga.
K masakru na letní olympiádě v Mnichově došlo před padesáti lety. Důvod, proč věnovat jeho obětem tichou vzpomínku. A jak píše The Jerusalem Post, po půl století je zapotřebí nejen masakr uznat – připomeňme, že ještě v roce 2012 na hrách v Londýně odmítl MOV zařadit do zahajovacího ceremoniálu pietní minutu ticha, o čtyři roky později se konala před zahájením her v Riu vzpomínka v olympijské vesnici a teprve v Tokiu v roce 2021, na odložené olympiádě, byla vzdána pocta zavražděným během zahajovacího programu: po 49 letech! - , ale také se z něj poučit.