Za necelých šest měsíců propukne v Pekingu velká šou.

A už nyní je jasné, že Čína bude chtít ukázat světu, zejména tomu západnímu, jenž navrhuje hry kvůli porušování lidských práv minimálně diplomaticky bojkotovat, že je velmocí, která si dokáže poradit v každé situaci. Snad kromě jediné. Zajistit start hráčů NHL na olympijském turnaji..

Hokejoví fanoušci s napětím sledují, zda se to podaří. Zda se po osmi letech vrátí pod olympijské kruhy nejlepší borci z NHL.

Vedení soutěže sice v itineráři nadcházející sezony pro olympiádu předběžně stanovilo nutnou dvoutýdenní přestávku, vše ale může ztroskotat na posledním sporném bodu složitých a dlouhodobých jednání mezi všemi zainteresovanými stranami. Jde o pojištění hráčů proti nákaze koronavirem.

„Pokud hráči přiletí z olympiády a nebudou moct například čtrnáct dní působit v klubu, přijdou o peníze a tím přijdou o peníze i kluby. Zatím je problém tohle obecně pojistit,“ nechal se v červenci slyšet generální sekretář Českého hokeje Martin Urban s tím, že Mezinárodní hokejová federace (IIHF) již na případné kompenzace vyčlenila pět milionů dolarů.

Evidentně to však nestačí. Renomovaný novinář Larry Brooks z NY Post přišel nyní s informací, že hráčská asociace NHLPA upozornila hráče, že vedení soutěže jim pojištění hradit nebude. „Stanovisko ligy je takové, že hráči nebudou dostávat plat za zápasy, které (v NHL) vynechají kvůli koronaviru, pokud se jím nakazí na olympijském turnaji,“ napsal Brooks na svém twitterovém účtu.

Pokud tomu tak skutečně je (a věřím, že ano), je to opravdu taková překážka?

Naopak! Přivítejme to jako báječnou příležitost, aby hráči z NHL, kteří kudy chudí, tudy trousí instantní moudra o vlastenectví, hrdosti na reprezentační dres a síle olympijské myšlenky v duchu zakladatele olympismu Pierra de Coubertina.

Reprezentovat pod pěti olympijskými kruhy je pro mnohé tím největším snem. Teď si ho tedy mohou splnit.

Opravdu jim vrchol všech sportovních vrcholů – olympiáda – nestojí za to, aby případně oželeli výplatu třeba za tři, pět nebo deset zápasů, i kdyby se koronavirem nakrásně opravdu nakazili (což považuji za nepravděpodobné, protože čínští pořadatelé učiní vše, aby se něco takového stát prostě nemohlo)?

Jsou prý připraveni do Pekingu jet, těší se – dobrá, ať tedy jedou! Co jim brání? Kolikpak asi stojí reprezentační dres pro Ovečkina, Crosbyho, McDavida, Pastrňáka a další?

Ano, i oni jsou jen zaměstnanci, ale pokud by byli jednotní a na olympiádu dorazili všichni, kteří budou nominováni, NHL by bez stovky svých největších hvězd musela přiznat jasné K.O.

Chcete vědět, jak to dopadne? Stejně jako v Jižní Koreji. Ani ruský bohatýr Ovečkin, který měl před třemi roky plná ústa věrnosti velké širé rodné Rusi, kterou hodlal reprezentovat – jak tvrdil – za každou cenu, nedorazí, stejně jako nedorazil ani do Pchjongčchangu.

Rozhodne opět NHL a hráčská asociace poslušně poslechne a stáhne uši, jinak majitelé stáhnou platy. Jde přece o peníze, to musí každý pochopit.

NHLPLA se v otázce pojištění obrátila prý i na Mezinárodní hokejovou federaci (IIHF), ta jí však oznámila, že jednotlivé národní svazy pojistku platit nehodlají. Pochopitelně, vzít peníze z pětiletého rozpočtu na výchovu mladých kvůli desetidenní olympiádě?

Upřímně řečeno, jedna věc jde ale mimo chápání většiny hokejových fanoušků. Proč Čína, jejíž ekonomika na rozdíl od západních zemí šlape jako precizně namazaný stroj, nezaplatí tuto spornou částku ze svých vlastních zdrojů.

Bylo by to od pořadatelské země za prvé velmi sympatické gesto, ale za druhé – a to především – by tak Čína pojistila nejenom hráče proti covidu, ale především by si vynutila dvojnásobný zájem světové veřejnosti o ZOH, protože zimní olympiáda bez hvězd NHL je zkrátka poloviční. Rozdíl je to markantní.

Pořadatelům by se tím plně otevřel především klíčový severoamerický trh. Přenosy toho nejlepšího světového hokeje by po covidovém půstu vyhládlým fanouškům přišly náramně vhod. A pryč by bylo i reptání ohledně časového posunu, protože taková podívaná tu byla (nepočítáme-li Světový pohár 2016) naposledy v roce 2014 v ruské Soči.

O čtyři roky později se šňůra pěti olympijských her za účasti hráčů NHL přetrhla a do Jižní Koreje odcestovali při vší úctě „náhradníci“ působící v Evropě, kteří by se jinak do výběrů většiny zemí neměli vůbec šanci probojovat.

Hokejový turnaj také nesl všechny znaky „béčkového“ projektu. Matné výkony a většinou hokej ne příliš pohledný ještě korunovala zcela nehokejová atmosféra v často poloprázdném hledišti, protože v Jižní Koreji je lední hokej stejně známý a populární jako u nás například závody psích spřežení.

Čína nyní má možnost dojem z jihokorejské akce, která se tak trochu omylem nazývala olympijským hokejovým turnajem, napravit. Ale přání je otcem myšlenky. Zázraky nečekejme.

Ambasadorem her je česká hokejová legenda Jaromír Jágr, který se ale nejspíš se svými známými z NHL v Pekingu nepřivítá.

Nevěřme na zázraky, zkusme na ně spoléhat. Jiné cesty není.