Začátkem srpna 2014 proběhlo na Václavském náměstí setkání na podporu Izraele. Bylo to v době, kdy se izraelské ozbrojené síly rozhodly odpovědět na provokace ze strany Palestinců. Provokace to nebyly zanedbatelné, jejich výsledkem byli mrtví.

Izrael chce a umí chránit své občany. Proto odpověď nebyla v rukavičkách. Ostřelování palestinských cílů se neobešlo bez obětí na životech. Tentokrát palestinských. Byly řádově vyšší, protože Palestinci nedbali předem sdělených informací, kam bude izraelská armáda své ostřelování cílit. Centra, ze kterých Palestinci útočili, byla paradoxně v blízkosti škol a nemocnic. Sdělovací prostředky jako na kolovrátku opakovaly nesouměřitelná čísla mrtvých na jedné a druhé straně. Nesdělovaly už ale, proč jsou na palestinské straně o tolik vyšší. Nenašly odvahu říci, co bylo ve sklepeních těch škol a nemocnic

Většina výzev k zastavení bojů byla směřována na Izrael. Příčinu a důsledek mocní tohoto světa i Evropská unie jaksi nerozlišovali.

Na jednom z transparentů na onom srpnovém setkání u sv. Václava byl nápis „Izrael má právo žít!“

Dnes jsme více jak o rok dále. Izrael je opět na televizních obrazovkách. Tentokrát to nejsou raketové útoky. Židé jsou ohrožováni primitivním, ale účinným způsobem. Kameny a vším, co bodá. Nože a šroubováky jsou na denním pořádku.

Mocní tohoto světa opět vyzývají obě země k zastavení nepokojů. Příčina a důsledek není zase brána v potaz.

Na neděli 18.10. bylo svoláno opět shromáždění na podporu Izraele. Opět na Václavské náměstí. Účastníků bylo podstatně méně, než minule. Nedělní pohoda a také chladné počasí sehrály své. Tentokrát také nebyl přítomen nikdo z představitelů naší země. Druhý den jsem zaznamenala pouze vyjádření Petra Fialy, že - cituji z facebooku - „svět by toto násilí neměl přehlížet“.

Nevím, kde byli vždy připravení novináři a lidskoprávní aktivisté, kteří se „zasvěceně“ a lehce vyjadřují k jakémukoli problému. Nedělní shromáždění zmínili v mediích jen velmi okrajově. Možná jsou přesvědčeni, že mezi naší zemí a Izraelem je několikero hranic a stovek kilometrů a že se nás tyto tragédie zase tolik nedotýkají. Opak je ale pravdou. Zeměpisné vzdálenosti se velmi zmenšily.

Izrael je obdivuhodný stát a Židé jsou obdivuhodní lidé. Z vyprahlé země vytvořili svými schopnostmi kvetoucí a produktivní oázy. Z malých osad světlem jiskřící města. Z jednoduchých výroben důležité podniky se sofistikovanými technologiemi. Ze zaprášených cest perfektní dopravní systém. O jejich IT technologiích si i vyspělé státy mohou nechat jenom zdát.

Že nemají lidé umírat rukama barbarských fanatiků, by měl být přesvědčen každý soudný člověk. Proto nejen Izrael, ale i Židé mají právo žít!