Nástup Rukhsany Ismailové do úřadu starostky v Rotherhamu a její specifické politické i společenské pozadí je dalším jasným důkazem, že Británie, jakou jsme znali, je již dávno nevratnou minulostí. Sleduji na toto téma rozvášněné diskuse v českém digitálním prostoru a sdílím pochopení i rozhořčení nad změnami, které se v UK dějí. Ovšem jak se často na svém profilu snažím vysvětlovat, situace v současné Británii skutečně není na první pohled zvenčí tak lehce čitelná – třebaže vám to mohou lidé typu Nigela Farage vehementně tvrdit.

Pro lidi v Česku je těžké pochopit, jak hluboce je britská společnost kastovní. Česká historie tyto rozdíly už dávno smazala nebo alespoň silně minimalizovala. I samotný komunismus drasticky promíchal karty – elity skončily u lopat a dělníci naopak v parlamentu. Vznikla společnost, kde má i člověk v monterkách často výborný kulturní rozhled a snahu o seberozvoj.

V UK k žádnému takovému „velkému třesku“ ale nikdy nedošlo. Zdejší třídní systém je rigidní, dědičný a neurčuje jen váš majetek, ale i váš akcent, způsob myšlení a životní ambice. Na jedné straně tu máme naši „posh“ elitu (vznesenou horní vrstvu), která sice působí excentricky, ale stále si drží úroveň, vzdělání a smysl pro odpovědnost za stát. Na straně druhé je tu však naprostý úpadek většinové původní „working class“ (pracující dělnické třídy) – přičemž o přívlastek „pracující“ měli dle mého už dávno přijít. Jsou to celé rodiny, některé z nich už čtyři generace na sociálních dávkách, jejichž apatie a ztráta pracovní i lidské morálky vedou tuto zemi k nevratným změnám.

Tito angličtí „blue-collar“ dělníci jsou v porovnání s průměrným Čechem neuvěřitelně pasivní, nevzdělaní, apatičtí, morálně zdevastovaní a jejich mentalita má dnes bohužel blíž k lidem z vyloučených osad na Slovensku než k hrdému národu mocného Albionu. Lhát si do kapsy tedy vážně nemá smysl – původní populace v této své letargii ztratila schopnost zemi dál ovládat a táhnout kupředu.

Toto vakuum dnes zaplňují jiní. Na jedné straně je tu samozřejmě obrovský problém s migranty z nekompatibilních kultur, jejichž hodnoty se s naším světem prostě míjejí. Na straně druhé je tu ale například obrovský přínos indické komunity a také nás, lidí z kontinentu, kteří jsme tu po Brexitu zbyli. Právě my, spolu s dravými asijskými komunitami, dnes držíme britskou ekonomiku nad vodou, protože máme disciplínu a hlad po úspěchu, který mnoha Angličanům chybí.

Hrát si na to, že tuhle zemi zachrání ti leniví a morálně uvadlí jedinci, které možná znáte z jejich hlučných „stag dos“ v Praze, je absolutní nesmysl. Kormidlo tak přebírají ti, kteří mají energii a ambice, protože ti původní na svou vlastní budoucnost už dávno rezignovali.Chápu, že pro Čecha není snadné tohle všechno vstřebat, ale snažím se to vykreslit reálně a bez příkras tak, jak to zde každý den žijeme.

Každý, kdo vám dnes bude jako Nigel Farage slibovat lepší zítřky bez migrantů a návrat slávy Anglie 30. let minulého století, je jen obyčejný lhář, který žije z nostalgie po světě, který už dávno neexistuje. A pokud byste snad pořád měli chuť se mnou nesouhlasit, zajedte se prosím podívat do míst jako Slough nebo Luton. Brzy pochopíte, že problémem Británie není jen to, kdo do ní přichází, ale především to, co zbylo z těch, kteří v ní přestali chtít bojovat o své místo na slunci.Krásný den všem z uplakaného Somersetu! Doufám, že takhle to sedí lépe na oči i na duši.