V Rumunsku zrušili výsledky prvního kola prezidentských voleb. Ty dopadly totiž špatně. Hlasování proběhlo v pořádku, stejně tak i sčítání hlasů. Ale voliči se prý dali zmást údajně neférovou předvolební kampaní.

Vyzkoušely si v Rumunsku pokrokové síly západního světa metodu, s níž se udrží u moci navzdory sílícím radikálním náladám veřejnosti? Čeká rumunský scénář další státy, včetně toho našeho? I to je možné. Za daleko pravděpodobnější ale považuji scénář jiný. Ne tak markantní, ne tak brutální, ne tak otevřený, ne tak demonstrativní, ne tak křečovitý, zbrklý a riskantní.

Sociální inženýři různých generací mívají i různé metody, jak společnost přetvořit do podoby, kterou by oni mohli považovat za správnou. Svého času bylo za hlavní metodu považováno zničení soukromého vlastnictví. Zespolečenštění výrobních prostředků se tomu říkalo. Znárodnění, zestátnění. Státem a pokrokovými politiky zcela ovládnuté hospodářství tak mohlo plnit úkoly zcela podle zadání architektů nové společnosti. Tato metoda se do jisté míry zdiskreditovala, už pro svou mizernou produktivitu.

Socialismus, který kolem nás vzniká nyní, bude mít podobu jinou. Soukromé vlastnictví formálně a naoko vůbec nemusí být dotčeno. Postačí, když stát získá nástroje, kterými by z privátních firem udělal poslušná převodová kolečka ve své mašinérii. Kvóty, limity, ESG, dotace, pokuty, zdanění, regulace, to vše jsou nástroje, které prosakují celou (nejen) ekonomickou tkání společenského organismu a nasměrovávají společenský systém ke kýženému cíli: k řízené společnosti. (Skončí to také mizernou produktivitou, ale ještě to asi pro mnohé není dost zjevné.)

Dost možná, že v politice se příští rok nejen u nás odehraje cosi velice obdobného. Nebude nutné rušit volby nebo dokonce bránit někomu v samotné kandidatuře. Místo toho zesílí proces „ochočování“ dosud neochočených. Protestní strany budou nenápadně, ale masově a soustavně infiltrovány, tlačeny, skrytě korumpovány, vydírány, přesvědčovány, postrkávány, naváděny a usměrňovány tak, aby nakonec bylo skoro jedno, jak volby dopadnou.

Protože daleko důležitější než to, kdo bude vládnout, je to, CO BUDE VLÁDNOUT. Jaké ideje, jaké zásady, jaké myšlenky, jaká praktická politika. Ten, kdo dnes přemýšlí o tom, jak si udržet moc na další časy, nekoncentruje své úvahy jen na to, jak vystrnadit nepohodlné lidi z politiky, ale také jak z ní vystrnadit myšlenky suverenity, individuální svobody a věrnosti zájmům voličů a občanů.

Dobře se dívejme. Příští rok bude dost možná obdobím skandálních odhalení, „odstřelů“ nadějných tváří, denunciací, diskreditací a vystupňovaných ostrakizací, daleko nenápadněji ale bude obdobím postupného ochočování, uhlazování, krotnutí, konformizace, náhlých „zmoudření“ a měknutí.

To první budou přinášet noviny na prvních stránkách. Toho druhého si budeme muset všímat sami.

psáno pro IVK