Španělé, unavení táhlou krizí a korupčními skandály svých politiků, s nadějí sledují novou politickou hvězdu, Pabla Iglesiase a jeho levicové hnutí Podemos. Rok před volbami strana válcuje všechny ostatní.

Není snadné mu skočit do řeči. Když Pablo Iglesias Turrión spustí, je k nezastavení. V uplynulých měsících se o tom přesvědčili mnozí televizní moderátoři a především političtí rivalové šestatřicetiletého lídra levicového hnutí Podemos. Španělům se však jeho styl líbí.

Mladistvě vyhlížející univerzitní profesor s culíkem dlouhých vlasů získává čím dál větší oblibu mezi obyvateli španělského království, zklamanými současnou politickou situací v zemi. Nekompromisně říká, co si mnozí z nich myslí. Třeba to, že Španělsko, které se horko těžko škrábe z hluboké hospodářské krize, vedou staré zkorumpované struktury, jež by měl někdo vystřídat.

První v průzkumech

A sondáže veřejného mínění ukazují, kdo by to měl být, byť někteří varují před „spoustou slov, ale žádným obsahem“ v populistických projevech madridského politologa. Kdyby však Španělé vyšli k hlasovacím urnám nyní – a ne až příští rok v listopadu, kdy se uskuteční řádné parlamentní volby –, hnutí Podemos by jasně vyhrálo. Podle průzkumu zveřejněného deníkem El Mundo na konci listopadu by levicové uskupení získalo přes 28 procent, o necelá tři procenta víc než vládní konzervativní Lidová strana (PP). A opoziční socialisté (PSOE), kteří se více než tři dekády střídají s lidovci u moci, za hnutím klopýtali se ztrátou osmi procent.

Podemos neboli Můžeme (podobnost s předvolebním sloganem amerického prezidenta Baracka Obamy – Yes, we can – není zcela náhodná) přitom ne oslavilo ještě ani rok své existence. Což je na jednu stranu nepochybně výhoda. Strana, jejíž jádro tvoří učitelé, ekonomové a někdejší aktivisté protestního hnutí indignados (rozhořčených), tak nenese stigma viníků hluboké krize, dvou bolestivých pádů do recese a chronické nezaměstnanosti. Ta sice pomalu klesá, bez práce však pořád zůstává 24 procent Španělů. Na druhou stranu nová partaj dosud nemá příliš jasný program, s nímž by se mohla vydat do voleb. Iglesias dosud slibuje především reformu španělské ústavy z roku 1978 a mimo jiné i uspořádání referenda o nezávislosti v Katalánsku. Někteří tak výroky hnutí Podemos označují za poněkud vágní, když ne populistické.

Ostatně sám Iglesias nedávno zažil nečekaně těžkou chvíli v televizi, kde do té doby oslňoval, a to když ho novinářka Ana Pastorová v pořadu El Objetivo potrápila právě otázkami ohledně stranického programu hnutí.

Rozhovor, jenž se uskutečnil krátce po jeho potvrzení v čele Podemos, měl rekordní, více než třímilionovou sledovanost. Iglesias poté uznal, že nepředvedl zvlášť dobrý výkon, a řekl, že další rozhovor poskytne, až strana bude mít ucelený předvolební program.

To nakonec nesplnil, včera znovu vystoupil v TVE, nicméně hnutí v minulých dnech představilo svou ekonomickou vizi. A hospodářské výhledy jsou pro zchudlé Španělsko v současnosti zásadní.

Ekonomický plán levicového hnutí, který Podemos představilo minulý pátek, sepsali Vicenç Navarro a Juan Torres. Takřka sedmdesátistránkový dokument má sloužit jako báze připravovaného volebního programu. Obsahuje řadu opatření, pobídek a požadavků, jež nejsou nepodobné plánům jiných evropských uskupení, jako je třeba řecká Syriza. Ono ani není divu, vždyť například její šéf Alexis Tsipras se zúčastnil listopadového sjezdu hnutí Podemos.

Klíčovou snahou, jak obrodit španělskou ekonomiku, má být podle dokumentu oživení růstu v celé eurozóně, zvyšování mezd a veřejné investice. Zkrátka španělské království a další země eurozóny, jež bojují s dozvuky krize, která zasáhla starý kontinent před šesti lety, by se měly oprostit od tíživých úsporných politik a naopak investovat do rozvoje.

Podemos v ekonomickém manifestu píše o nutnosti podpory malých a středních podniků, které nyní mohou jen těžko žádat o úvěr; navrhuje zvyšování mezd, posílení odborů, úpravu nedávno zrevidované reformy o pracovním trhu a zavedení 35hodinového pracovního týdne. Strana naopak ustoupila od svého původního plánu snížit věk pro odchod do důchodu ze současných 65 let na šedesát. Obsáhlý dokument hnutí má však podle analytiků jednu zásadní slabinu, se kterou se ale Podemos rozhodně nepotýká samo. Z programu nevyplývá, z čeho by měly být financovány masivní stimuly zmíněných oblastí, když schodek rozpočtu letos dosáhne 5,5 procenta.

Mládí vpřed

Lidovce, kteří hnutí označují za radikální populisty, těší mírná naděje, že Podemos uberou hlasy socialistům a dalším levicovým stranám. Konzervativci se potýkají s výrazným propadem preferencí kvůli mohutným korupčním skandálům, které se v uplynulé době vynořily. Ty se ale dotýkají i ostatních stran. Některé proto sázejí na omlazení svého aparátu, například Levicová unie do svého čela vyslala teprve 29letého Caya Laru a i vedení PSOE v létě převzal dvaačtyřicetiletý Pedro Sánchez. Nynější příchylnost k novému hnutí navíc může znamenat i způsob varování tradičním stranám a u hlasovacích uren může vše vypadat jinak. Kupříkladu ne všichni souznějí s Iglesiasovým obdivem k venezuelské vládě, již lídr Podemos považuje za jednu z „nejdemokratičtějších“, i díky „svobodným referendům“. Příznivcům to zatím nevadí.

LN, 6.12.2014