Pomiňme na chvíli, jestli mají Katalánci právo vyhlásit samostatnost, i to, jestli má madridská vláda právo vyžadovat plnění platných zákonů. Podívejme se na techniku honu na Carluse Puigdemonta.

Na základě referenda, v němž se 90 % zúčastněných vyslovilo pro samostatnost Katalánska, vyhlásil premiér Puigdemont jednostranně nezávislost, ačkoli se přibližně polovina oprávněných voličů hlasování nezúčastnila. Výsledkem střetu s Madridem bylo, že několik důležitých představitelů nezávislosti bylo zatčeno a uvrženo do preventivní vazby bez možnosti propuštění na kauci a jiní utekli ze země, mezi nimi i hlavní představitel separatistů Puigdemont.

Usídlil se v Belgii, kde má podporu mnohých politiků toužících po samostatnosti, i když většina oficiálních míst zemí EU je na straně Madridu. Nikdo nechce drolit španělské království a dát tak špatný příklad případným dalším separatistům na kontinentu. (Však také separatističtí Katalánci v posledních březnových demonstracích šmahem obviňují evropské státy, že je nechtějí pochopit a vyjít jim vstříc.)

Pablo Llarena, soudce nevyššího španělského soudu, vydal na Puigdemonta a další uprchlé představitele separatistů mezinárodní zatykač. Ve zdůvodnění se uvádí, že jsou podezřelí z činů pobuřování, vzpoury a finanční zpronevěry. Těsně před tím, než měl soud v Belgii rozhodnout o vydání Puigdemonta, španělská justice mezinárodní zatykač stáhla. Byla prý obava, že by belgická justice posuzovala Puigdemonta shovívavě, neboť tamní právo nezná zločin pobuřování ani vzpoury.

Předseda nezávislé katalánské vlády, která byla mezitím ve Španělsku rozpuštěna na základě neplatnosti vyhlášené nezávislosti, využil situaci a jezdil po Evropě plédovat, zpravidla na nevládních fórech, za katalánskou republiku. V pátek 23. března 2018 se uzavřelo vyšetřování separatistů a ti, co se nacházeli v preventivní vazbě, byli řádně obviněni. Soudce Llorena obnovil mezinárodní zatykač. Bylo to ve chvíli, kdy se Puigdemont nacházel ve Finsku. Podařilo se mu odtamtud včas odjet, podle finské strany prý dřív, než se zatykač podařilo přeložit.

O významu, který přikládá madridská vláda zadržení Puigdemonta, svědčí mimo jiné to, že jeho sledováním bylo pověřeno Celostátní centrum inteligence, jehož představitelé se po zatčení Puigdemonta v Německu pochlubili, jak celá operace proběhla. Dvanáct agentů, kteří se jí účastnili, bylo připraveno na všechny eventuality. Když se v pátek nedostavil na letiště v Helsinkách, aby nebyl zadržen, hlídali agenti další možné cesty. Předpokládali, že by se mohl nalodit na trajekt do Tallinnu, z Estonska pak přes Lotyšsko, Litvu a Polsko do Německa a později dorazit do Belgie. Nebo se mohl z Tallinnu přes pobaltské země dostat na Slovensko a odtamtud přes Rakousko a Švýcarsko do Belgie.

Prozradil ho jeho automobil Renault Espace, který užíval v Belgii. Vůz se čtyřmi cestujícími (mecenáš z Gerony, profesor současné historie na barcelonské univerzitě a dva řidiči), vyrazil v pátek z Waterloo přes Německo do Švédska, kde ve Stockholmu Puigdemonta naložili a obratem se vraceli zpět. Netušili, že španělští agenti už ve Waterloo nasadili do auta štěnici, takže celou cestu měli pod kontrolou.

Zadržet ho a unést na Pyrenejský ostrov nemohli, to by nebylo legální. Tak aspoň čekali na vhodnou příležitost, aby upozornili policii na mezinárodně hledanou osobu, až bude projíždět zemí, jež se bude jevit jako nejvhodnější pro vydání do Španělska. Tou bylo Německo, kde byl šlesvicko-holštýnskou policií v neděli dopoledne zadržen na benzinové stanici poblíž Jagelu. Osm minut nato byl Madrid oficiálně informován německou stranou. Od vydání zatykače do zatčení uběhly pouhé dva dny.

Nyní se Puigdemont nachází ve vězení ve šlesvicko-holštýnském Neumünsteru, kde podle rozhodnutí tamního soudce pobude do rozhodnutí, zda bude vydán do Španělska či nikoli. To by mělo být zveřejněno do šedesáti dnů s možností prodloužit tuto lhůtu o dalších třicet dní. Ale to už je námět na jiný komentář.