Ve čtvrtek 11. ledna byl zahájen u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) jeden z nejabsurdnějších justičních cirkusů naší doby. Izrael, který se brání teroristické agresi s prvky genocidy, je obviněn – z genocidy.

Žaloba JAR u Mezinárodního soudního dvora je absurdní. Jako kdyby (hypotetický příklad) KLDR žalovala Tchaj-wan kvůli tomu, že tamní režim porušuje lidská práva. Jednak má KLDR jako kimovská despocie gigatuny másla na hlavě, jednak jsou masivně potlačována lidská práva v ČLR, nikoli v demokratické Čínské republice na Tchaj-wanu. Čili: KLDR nemá sebemenší morální právo poukazovat na nedodržování lidských práv kdekoli na světě, ani na Tchaj-wanu.

1. Stejné morální právo postrádá JAR, pokud jde o její žalobu proti Izraeli. Tamní vláda prezidenta Ramaphosy je kromě jedné výjimky (ministryně turistiky P. de Lilleová – levicová partaj GOOD) tvořena členy bývalé teroristické organizace Africký národní kongres. Zřejmě proto si JAR „spletla strany“. Prvky genocidy obsahoval z podstaty věci agresivní vpád teroristických zločinců Hamasu, spojenců nynějšího jihoafrického režimu, do Jižního distriktu Izraele loni 7. října. S jasným úmyslem vraždit, brát rukojmí, mučit nevinné těmi nejhrůznějšími metodami (upalování zaživa, uřezávaní ňader a jiné nelidské hrůzy).

Zde si připomeňme důležitou součást definice genocidia dle příslušné úmluvy přijaté VS OSN v prosinci 1948. Kterýkoli z pěti níže uvedených činů musí být spáchán „v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou.“ Oněch pět činů: 1) usmrcení příslušníků takové skupiny; 2) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; 3) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; 4) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; 5) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

To vše musí být prováděno, opakuji znovu, s úmyslem. Záměrně, cíleně, programově. Jinými slovy, když ve válce dochází k neúmyslným civilním obětem - a to je, žel, průvodní jev každé války, nota bene vedené v městském prostředí s tak zákeřným a zbabělým nepřítelem – nejedná a nemůže se jednat o genocidu. Izrael nic takového, co je uvedeno v bodech 1 až 5 nepraktikuje, a už vůbec ne záměrně. Jeho úmyslem není zničit úplně nebo částečně arabskou populaci v Pásmu Gazy, to je kolosální lež. Jeho úmyslem je zlikvidovat teroristickou organizaci, která se na teritoriu na jihu Izraele dopustila zločinů s prvky genocidy, neboť hranici její zabijáci překročili s úmyslem vraždit židovskou populaci.

Protiizraelská aktivita JAR v Haagu je projevem čehosi, pro co i výraz „chucpe“ je zcela nedostatečný. Je stejně absurdní, jako kdyby v průběhu druhé světové války některá nezúčastněná země sympatizující s nacistickým Německem žalovala u hypotetického Světového soudu Spojence za to, že provádějí genocidu německého civilního obyvatelstva. Tehdy nemyslitelné, dnes absurdní realita.

FENOMÉN AMALEK

Součástí žaloby JAR proti Izraeli jsou i výroky některých izraelských politiků. Šlo o soukromá vyjádření tváří v tvář bestiální brutalitě nepřítele a nepředstavující oficiální vládní linii, nezřídka byly výroky vytržené z kontextu. Na druhou stranu ale platí: říká-li ministr obrany Joav Gallant, že jeho země bojuje s „lidskými zvířaty“ a podle toho také s nimi musí jednat, pak má pravdu. Gallant samozřejmě hovořil o teroristech Hamasu a Palestinského islámského džihádu, nikoli o všech obyvatelích Pásma. Hrůzy, které islamistická monstra v Izraeli spáchala, k takovému hodnocení bez pardonu opravňují. To ale není výzva ke genocidě.

Mezi „argumenty“ JAR se objevila zmínka premiéra Benjamina Netanjahua o biblickém Amalekovi, kterého připomněl při projevu 28. října 2023. Toho dne byla zahájena v Pásmu Gazy pozemní fáze války proti terorismu. V 25. kapitole biblické knihy Deuteronomium se píše: „Pamatuj, co ti učinil Amalek, když jste táhli z Egypta. Střetl se s tebou na cestě a zničil ti zadní voj, všechny churavé za tebou, když tys byl ochablý a unavený; a nebál se Boha. Proto až ti Hospodin, tvůj Bůh, dá odpočinutí ode všech tvých okolních nepřátel v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, abys ji obsadil, vymažeš památku Amalekovu zpod nebes. Nezapomeň!“ Netanjahu k tomu dodal: „My si to pamatujeme a bojujeme.“

Toto vyjádření JAR zcela překroutila. Soudu předložila tvrzení, že Netanjahu připomenutím Amaleka podnítil genocidu Gazanů. Proti tomuto nesmyslu se 16. ledna důrazně ohradil Úřad premiéra Státu Izrael, který v oficiálním oznámení napsal, že toto falešné a absurdní obvinění odráží hlubokou neznalost historie.

A vysvětluje. Po odchodu z Egypta Amalekité nemilosrdně zaútočili na děti Izraele. Přirovnání k Amalekovi bylo proto v průběhu věků používáno k označení těch, kdo se snažili vymýtit židovský národ. Naposledy se o to pokusili nacisté.

Také proto v izraelském muzeu holocaustu Jad Vašem vyzývá jeden transparent návštěvníky, aby si vzpomněli na to, co Izraelitům Amalek udělal.

A nejen to. I v samotném Haagu, kde Mezinárodní trestní soud zasedá, je na památníku připomínajícím nacistické vyvraždění tisíců tamních Židů umístěn stejný verš s nizozemštině a hebrejštině. „Pamatuj, co ti učinil Amalek.“

V závěru oznámení uvádí premiérův úřad to podstatné. Ani onen biblický verš na památníku v Jeruzalémě, ani na haagském památníku není myšlen jako výzva ke genocidě německého lidu. Stejně tak ani Netanjahuova zmínka o Amalekovi není výzvou ke genocidě Palestinců, ale odkazuje na totální zlo spáchané genocidními teroristy Hamasu 7. října a nutnost mu čelit.

Protiizraelská nenávist tedy zatemnila žalující straně úsudek. JAR si obrazně řečeno přišlápla vlastní ocas. Žalobníci žalují – a vrazi se radují.

Psáno exkluzivně pro Neviditelného psa.