Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nedávno byl v Reflexu rozhovor s jakýmsi progresivním odborníkem, který vášnivě obhajoval "zodpovědné pedofily" - jsou to přece fajn kluci, kteří mají děti opravdu rádi a nikdy by jim neublížili. A mimochodem opakovaně připomínal: "Máme s manželem tři děti." Pominu-li fakt, že u nás, pokud vím, doposud homomanželství není možné, nejraději bych se ho zeptal, který z nich je porodil (pokud si je nepořídili v množírně, jako jistý pokrokový politik).

Tusk řekl, že tohle tzv. manželství bukvic nebude Polsko respektovat. Doufám, že se naše budoucí vláda k tomu postaví podobně. A také se mi líbil výrok polského presidenta Nawrockého, Polsko je členem EU, ale není EU.

Je nutné přesně odlišit dvě věci, které se v debatě často směšují: vnitrostátní definici manželství a povinnosti, které stát má v rámci práva EU. Když Tusk říká, že Polsko takové svazky nebude „respektovat“, může tím myslet nezapsání do polské matriky — a to je správně. Polsko nemusí a ani podle unijního práva nemá povinnost uznávat stejnopohlavní manželství jako manželství ve svém právním řádu. To je plně v jeho kompetenci a EU do toho nezasahuje.

Jiná rovina je, že Polsko musí respektovat takový svazek pro účely volného pohybu osob, tedy pro pobyt, pojištění, cestování či sloučení rodiny. To ale nezakládá povinnost změnit národní definici manželství. Dá se to řešit technicky zavedením druhého právního pojmu, který je určen výhradně pro EU účely a nijak nezasahuje do polského rodinného práva. Tento model už funguje v několika zemích a je právně průhledný: národní právo zůstává beze změny, unijní povinnosti se plní pouze administrativně.

Je pravda, že část LGBT aktivistických skupin usiluje o to, aby jejich vztahy byly označeny stejným názvem jako tradiční manželství, ale takový požadavek nelze právně vynutit prostřednictvím unijního práva. EU nemá kompetenci definovat, jak má vnitrostátní manželství vypadat, a členský stát si může zachovat svůj vlastní koncept bez vnějšího zásahu. Evropské právo vyžaduje pouze funkční zachování rodinných vazeb při pohybu po EU, nikoliv sjednocení pojmů.

Výrok, že Polsko „je členem EU, ale není EU“, je v zásadě přesné shrnutí této reality. Členství neznamená ztrátu samostatnosti. Znamená jen to, že tam, kde se státy rozhodly postupovat společně — například v oblasti volného pohybu — mají pravidla EU přednost. V rodinném právu ale rozhoduje výhradně jednotlivý stát. A pokud tyto dvě oblasti někde zasahují do sebe, dá se to řešit právě oddělením pojmů a kompetencí, aniž by to vyžadovalo jakoukoli kulturní nebo právní změnu definice manželství v Polsku či jinde.

Není to nic divného. Ten soud je v podstatě servisní organizace EU, nedá se očekávat, že by rozhodoval v neprospěch EU. S překračováním pravomocí v neprospěch členského státu si EU nikdy starosti nedělala, zvlášť když jde o tématiku, která je vedle green dealu vlajkovou lodí progresivisticke ideologie. Tato organizace nemá šanci na přežití, svými kroky to jen potvrzuje. Je to jen otázkou času, než to dojde dostatečnému množství členských států

Představa, že Soudní dvůr EU je servisní organizace EU, která rozhoduje v neprospěch členských států, vychází ze špatného pochopení toho, jaké pravomoci SDEU vůbec má. Ten soud nerozhoduje podle politických priorit, ale podle rozsahu pravomocí, které členské státy samy dobrovolně předaly v zakládacích smlouvách. Nejde tedy o překračování pravomocí, ale o jejich uplatňování přesně v mezích, které státy určily.

V daném případě soud vůbec nerozhodoval o rodinném právu — to zůstává výlučně národní. Neříká, kdo může být v Polsku ženatý. Řeší pouze otázku volného pohybu osob, což je oblast, o které se členské státy dohodly, že ji budou řídit společně. A když je něco v kompetenci EU, soud to prostě potvrdí. To není projev progresivistické ideologie, ale právní logika.

Celá dramatická interpretace vzniká až tehdy, když se toto úzké technické rozhodnutí mylně prezentuje jako zásah do manželství nebo nátlak na změnu rodinného práva. SDEU nic takového nenařizuje — a ani by nemohl. Ale některé aktivistické skupiny se snaží tuto dezinterpretaci využít, protože jim vyhovuje tvrdit, že soud tlačí státy do změny pojmu manželství. To je však fakticky nepravdivé.

Když se odstraní tato falešná interpretace, celé „EU nás donutila“ zmizí, protože technické jádro sporu je velmi úzké: rodina, která vznikla v jednom státě, nemůže při překročení hranic přestat existovat. Nic víc.

A pokud jde o předpovědi zániku EU — tuto představu slýcháme pravidelně už dvacet let, pokaždé u jiného tématu. Reálně však EU funguje dál, protože členské státy v praxi mnohem více spolupracují, než aby opouštěly společné rámce kvůli dezinterpretací jednotlivých rozhodnutí.

Jádro celé věci tedy není překračování pravomocí, ale nepochopení povahy tohoto rozhodnutí — a právě tuto mezeru mezi realitou a výkladem se někteří snaží politicky využít.

Rozsudek nechat odmítnout polským Ústavním soudem.

A pokud by se ho EU pokusilo vynutit pokutami, tak pokuty o dvojnásobné výši odečíst od vybraných příspěvků pro EU.

PS: I na území ČR musíme evropské právo podřídit právu ČR.

Stačí z ústavy vyhodit článek 10.

Výborně Polsko!

Problém je i ten, že to do té matriky ani nezapíšou i kdyby chtěli. Takže soud jim ten nesmysl nařídit může, ale to je tak všechno.

Tento problém vyřešil již dávno Homer Simpson, když zjistil, že homosexuálové mu za svatbu zaplatí, tak se nechal vysvětit a v garáži si udělal kapli a když došli homosexuálové tak oddal pračku s ledničkou a bylo to. Takže takto se na to musíme dívat. Peníze nesmrdí jen někomu a Poláci mají právo ve své zemi rozhodovat podle svého a ve prospěch Polska a dělají to a manželství není svazek ledničky a pračky, ale muže a ženy.

Jsem pro přehodnocení celého fungování EU. Začal bych s tím jaké evropské státy a jejich obyvatelé se chtějí integrovat po vzoru USA. Tzn. mít a uznávat federativní uspořádání, mít a uznávat jednu zahraniční politiku, mít jednotnou společnou armádu a policii a podřizovat se rozhodnutí soudů EU.

Ti co si budou přát mít vlastní stát bez zásahů všech EU institucí a chtít aby jejich zákony a nařízení měli přednost před rozhodovaním EU, tak takové státy a jejich občané nemusejí být pak součástí EU. Mohli by beztrestně vystoupit z EU a řídit si vlastní osud sami.

Z EU se vystupuje beztrestně.

RE: "Radana Spálenková

3. 12. 2025 8:16

Z EU se vystupuje beztrestně."

--------------

no to "urcite", staci vzpomenout na Brexit :-(

Trest a následky svobodného rozhodnutí jsou 2 věci. Co čekali? Že se zbaví všech závazků plynoucích z příslušnosti k EU a nechají si všechny výhody?

Pokud polští politici mají problém, tak ho mohou jednoduše vyřešit tím, že Polsko i s jejich občany vyvedou z EU. K čemu je mě Polsko, které nechce respektovat rozhodnutí soudů EU.

To by pak Posko mohlo požadovat v budoucnu i omezení stěhování a volný pohyb na svém území bez omezení i občanů z jiných zemí EU.

Aby se nějaká unijní právní úprava v oblasti rodinného práva stala závazná pro členské státy, tak musí být jednomyslně odsouhlasena! Jedná se o jednu z mála oblastí, které to vyžadují. Těchto oblastí je více.

Konkrétně v tomto případě je to trochu sporné. Takto sezdaný pár má Unijní vymahatelné právo, aby se s ním zacházelo jako s manžely v rozsahu unijních práv. Tedy zapsat se na ubytování, cestovat jako manželé, atd. Ale není vymahatelný zápis do matriky. To je v kompetenci státu. Stejně tak další manželské možnosti, např osvojení dětí (Paradoxně, pokud by i v zahraničí adoptovali dítě, tak se musí uznat jako jejich.) nebo, např. novomanželskou půjčku.

Ale jsou to manželé z pohledu pojištění, sociálního zabezpečení s unijním přesahem, pracovní právo.

Ale nejsou to manželé z pohledu vnitrostátních manželských práv, např. novomanželská půjčka, apod.

Ani EU soud nemůže nařídit změnu lokální legislativy.

EU není superstát. Je to společnost nezávislých států. Má se starat o volný obchod a společná obchodní pravidla. Nic víc, nic míň.