SOCIALISMUS EU: Donald Trump a Miloušovi vnuci
Lidem narozeným po roce 2000 asi jméno Miloš Jakeš už moc neříká. Ale my narození v minulém století si na tuto postavu dobře pamatujeme. Miloš Jakeš, vlastním jménem Milouš, byl kovaným komunistou, který to dotáhl až na post nejvyšší a usedl do křesla generálního tajemníka KSČ. Proslavil se svým poněkud zmateným projevem v kulturním době v Červeném Hrádku, kde užaslým funkcionářům vyprávěl o nevděku prominentních umělců, kteří podepisují pamflet Několik vět, pletl bojlery a brojlery a stěžoval si, že vedení KSČ nemá podporu lidí a je opuštěné jako kůl v plotě. Jeho projev se šířil na nelegálních nahrávkách a stal se jedním k hřebíčků do rakve tehdy již chřadnoucího komunistického režimu.
Jenomže když si ten projev pořádně poslechnete, bez předsudků, bez posměšků, uvědomíte si, že i tomuto absolventovi politické školy v Moskvě došlo, v čem socialistická ekonomika selhává. Milouš Jakeš, ač přesvědčený komunista, pochopil, že nadměrné státní zásahy způsobují škody a stojí zbytečné peníze. A jakkoliv nemohl přiznat, že socialismus je nefunkční již z principu, některé negativní důsledky státního dirigismu si troufl pojmenovat a přiznat, že za to může právě ten státní dirigismus. A dokonce naznačit, že by se stát měl na některé regulace, zákazy a snahu montovat se úplně do všeho vykašlat.
Na jeho projev si občas vzpomenu, když sleduji vyjádření vrcholných politiků EU. Těm totiž Jakešova sebereflexe chybí. Socialismus EU, který vede ke stejnému ekonomickému propadu, jako někdejší moskevský socialismus, se totiž svých ideologických dogmat drží a žádný evropský představitel se zatím před své soudruhy nepostavil a neřekl to, co svého času Jakeš. „Nějak jsme to s tou regulací přehnali, soudruzi.“
EU setrvává pevně v dogmatech své zelené ideologie. Na sjezdech orgánů EU zaznívají odvážné plány na další a další evropské dotace, které konečně dosáhnou rozhodného pokroku a všeobecného blaha, ale ještě hlasitěji zaznívají výzvy k věrnosti víře a neochvějnému odhodlání k naplnění všech závěrů posledního sjezdu. Jenomže ony se tyto dva prvky navzájem vylučují, což je zřejmé z rychlosti, s jakou EU cílevědomě likviduje svou vlastní ekonomiku.
Například zakazuje firmám využívání ideologicky zapovězených technologií. Evropští zemědělci nesmějí pěstovat GMO plodiny, což je znevýhodňuje oproti zemědělcům americkým (z celého kontinentu). Ti tuto technologii využívají, díky tomu je jejich produkce levnější, je jí více, evropští zemědělci nemají šanci jim konkurovat a přežívají jen proto, že pobírají dotace a naopak výpěstky z jiných částí světa podléhají v EU dovozním kvótám či clům nebo úplnému zákazu. Ale to samozřejmě zvyšuje náklady evropským zpracovatelům, kteří mají oproti svým konkurentům z Asie či Ameriky dražší vstupy.
EU se rozhodla prohlásit CO2, což je základní sloučenina životně nutná pro fotosyntézu a tedy uvolňování kyslíku, růst rostlin a obecně existenci života na naší planetě za škodlivý plyn a pokutovat jeho uvolňování. Vtip je v tom, že to nikdo jiný neudělal. Tzv. Pařížskou dohodu, ve které je závazek snižovat produkci CO2, podporují kromě EU jen rozvojové země, kterým tato dohoda žádná omezení neukládá a naopak jim slibuje evropské dotace. USA, které se dříve k této dohodě také zavázaly, svůj závazek zrušily. Jakákoliv snaha ovlivnit celosvětovou produkci CO2 represemi proti evropskému průmyslu je účinná asi jako snaha uchránit se před padajícím deštěm kávovou lžičkou. Uvalením emisních povolenek na evropské průmyslové podniky EU vytvořila fajn byznys pro překupníky, kteří s těmito de facto odpustkami obchodují, zdražila evropské výrobky, které jsou kvůli tomu méně konkurenceschopné na světovém trhu, tím snížila ziskovost evropských firem, redukovala jejich schopnost investovat, platit své evropské zaměstnance, zdražila lidem elektřinu a motivovala evropské firmy přesunout své provozy (a nebo rovnou provoz uzavřít a subdodávky řešit nákupem dílů z Asie) do zahraničí a tím zvýšila nezaměstnanost v EU (a navýšila produkci CO2 v Asii).
USA pod vedením Donalda Trumpa žádnou podobnou bláhovost neudělají. Naopak, využijí situace k tomu, aby americkými výrobky vytlačily z trhu ty drahé evropské.
Ale to EU nestačí. Nyní se chystá dorazit již tak ohrožený evropský průmysl zákazem spalovacích motorů. To bude v praxi znamenat, že automobilky přijdou o zakázky. Elektromobily jsou pro většinu zákazníků jednoduše příliš drahé a lidé si je nemohou dovolit (a ty laciné jsou v podstatě nepoužitelné). Ale spolu s automobilkami přijdou o zakázky i jejich dodavatelé, výrobci čerpadel, filtrů, sedaček, plastových dílů.... Nedovedu vyčíslit, o kolik klesne životní úroveň Evropanů, ale budou to patrně spíše dvouciferné údaje. Jak zajistí EU přežití těch milionů lidí, kteří přijdou o příjem? Nepochybně dalšími sociálními programy. Za cenu dalšího zvýšení daní těm, co ještě budou mít práci.
Co naopak dělají USA pod vedením Donalda Trumpa? Uvolňují svým automobilkám ruce. Nejen trhy v Americe (i té jižní), ale i v Asii, Africe a nakonec i v Evropě začnou obsazovat americká či čínská auta, která nejsou zatížena pokutami za produkci CO2, automobilky mají peníze na inovace a přijdou z novějšími a lepšími a samozřejmě levnějšími modely, kterým pokutami drcení evropští výrobci nebudou schopni konkurovat, stejně jako Wartburg nedokázal konkurovat Fordu.
Socialistická EU se snaží podpořit evropské firmy dotacemi. Samotná myšlenka dotací je od základu špatně, protože beru peníze tomu, kdo je schopen uspět a dávám je někomu, kdo nedokáže nabídnout konkurenceschopný produkt a tím poškozuji toho schopného a bráním mu v dalším rozvoji, ale EU to ještě vylepšila. Kritériem, které se při přidělování dotací sleduje, totiž není ekonomický přínos. Kdepak, důležité jsou jiné parametry. Nejsou diskriminovány ženy? Neohrožuje projekt mořské živočichy? Snižuje spotřebu primární energie z neobnovitelných zdrojů? Napomáhá projekt snaze EU o zabránění změny klimatu?
Trumpova Amerika na nic podobného státní rozpočet nepoužívá, naopak jejím hlavním kritériem je nárůst počtu pracovních míst. Produktivních pracovních míst, ne uměle vytvořených pozic pro aktivisty počítající procentuální zastoupení sexuálních menšin v managementu firmy nebo specialistů na GDPR.
Evropské firmy, namísto toho, aby investovaly do nových provozů, nových výrobků, nových technologií jako je AI nebo genetické inženýrství, musí financovat evropské náboženské představy. Jejich zámořská konkurence se jim vzdaluje raketovou rychlostí. Nebude trvat dlouho, a Evropa se dostane do situace států někdejší RVHP, se zastaralými výrobky, jejichž výroba je ovšem dražší, než produkce moderních výrobků ze zahraničí. Ale ochránit trh EU před americkou konkurencí půjde těžko, Donald Trump již dal jasně najevo, že nemá problém uvalit na evropské zboží vysoká cla, pokud se EU bude snažit omezit americký import do Evropy.
Evropská komise se stále více chová jako klub vnuků Miloše Jakeše, neschopná opustit svou sebevražednou ideologii. Ale bohužel na rozdíl od starého Milouše nemá odvahu si přiznat, v čem je chyba
Pokud bude na jedné straně Atlantiku Donald Trump, jehož prioritou je ekonomický růst a na druhé vnuci Milouše Jakeše, pro které je na prvním místě ideologie, na které se budou mít lidé lépe?