Slovenský soud zprostil žaloby Mariana Kočnera ve věci objednávky vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Na sociálních sítí propukla doslova bouře, která označuje slovenský soud jako koupený.

Nejprve k podstatné záležitosti, která se týká viny Mariana Kočnera. Máme informace pouze z médií, která o Kočnerově  vině ani jednou nezapochybovala a vytvořila pro všechny, kteří je sledujeme, poměrně velmi prostý příběh. Ján Kuciak psal o aktivitách Kočnera a Kočner se ho snažil umlčet nejprve výhrůžkami a později tím, že si objednal jeho vraždu. Takto podaný příběh nepřipouští žádná „ale“. Dalo by se vlastně říct, že média Kočnera odsoudila už dávno.

Pak ale existuje soubor důkazů, které musí obžaloba přednést soudu a tyto důkazy musí svědčit nezpochybnitelně o vině obžalovaných. Vrah se ostatně k činu doznal a byl již odsouzen. Nyní bylo ve hře potrestání případných objednavatelů vraždy a soud došel k závěru, že obžalobou předložené důkazy nejsou nezpochybnitelné. Podle vyjádření soudkyně, která soudu předsedala, se právě ona klonila k tomu, že důkazy usvědčující Kočnera jsou dostatečné, zatímco její dva přísedící soudci se vyslovili proti, a proto byl Kočner osvobozen.

Nyní si neodpustím jednu odbočku. Jen málokterý z diskutérů pod „šokujícím rozhodnutím soudu“ připomíná, že soud by neměl naslouchat mínění lidu, ale stavu důkazů. Jeden názor bych parafrázoval takto: K rozhodnutí o vině nestačí jen veřejné mínění, které o vině nepochybuje, ale právě důkazy. Jinak bychom se ocitli opět v situaci, kdy politická objednávka je dostatečná k tomu, aby byl kdokoliv odsouzen.

Napadá mne v této souvislosti případ Petra Nečase, premiéra, který se zapletl se svou podřízenou, zobal jí z ruky a dostal se do hledáčku policie a státních zástupců někdy v roce 2011/12. V roce 2013 byl po známé policejní noční akci obviněn z úplatkářství, poměrně rychle rezignoval na svou funkci a politická mapa Česka zažila doslova zemětřesení. Nyní, sedm let od zásahu police na Úřadu vlády, padl rozsudek, že se Nečas žádného úplatkářství nedopustil (jde o takzvané trafiky třem poslancům ODS, kteří nechtěli schválit vládní opatření a podali rezignaci údajně výměnou za lukrativní pozice ve státních orgánech). Přestože policie i státní zastupitelství Nečasův postup hodnotilo jako úplatkářství, soud rozhodl, že se takový skutek nestal. Z celé kauzy jsou tak ve hře už jenom nezdaněné dary pro současnou Nečasovu manželku. Trochu slabý výsledek práce policie a státních zástupců, nezdá se vám?

Slovenská prezidentka i premiér (který se přiznal k opisování své diplomové práce ve velkém, a přitom stál včele „obrodného procesu“ slovenské politiky!) se nad rozhodnutím soudu rovněž podivují, považují ho jen za „prozatímní“ a věří, podobně jako žalobce, že nadřízený soud rozhodne „lépe“.

Za krajně problematickou považuji i stížnost rodičů obětí, kteří rozhodnutí soudu považují za zbabělé, protože se členové soudního senátu „bojí Kočnera“. Novinářské organizace dokonce podle tohoto rozhodnutí označují slovenskou justici za naprosto „zkaženou“. Přitom nic není tak vzdálené realitě. Oni dva soudci, kteří hlasovali pro osvobození Kočnera, totiž museli vědět, že jejich názor spustí doslova smršť kritiky. Stačilo přitom být pro Kočnerovo uvěznění a měli by od médií klid.

Osobně považuji účast Kočnera na vraždě novináře za velmi pravděpodobnou. Žalobci tak zřejmě neměli tolik spoléhat na „jasné spojení mezi Kočnerem a vrahy“, ale měli shromáždit takové důkazy, byť i nepřímé, které by soudní senát nenechaly na pochybách. O nedostatečnosti svých důkazů si museli být i vědomi, když se snažili na poslední chvíli doplnit důkazní stav.

Pokud nadřízená soudní instance přijme další důkazy proti Kočnerovi a rozhodne v jeho neprospěch, tak funguje právní stát. Ve státě, kde pro odsouzení stačí pouze veřejné mínění, bychom jistě žít nechtěli. Ničím bychom se pak totiž nelišili od zemí, kde k odsouzení stačí vykonstruovaná obvinění ve stylu popravy Milady Horákové po komunistickém puči v roce 1948 nebo rozhodnutí čínských soudů pod dozorem tamních komunistů z poslední doby. Soud by neměl plnit politická zadání vlád a prezidentů, ale ctít zákon.

Dovětek: Německý deník Die Welt označil Slovensko za mafiánský stát. Možná vědí o slovenském premiérovi a prezidentce něco, o čem nemáme ani tušení.