Jinak než jako převrat lze jen dost těžko nazvat dění na Slovensku. Po celkem běžné vraždě dvou mladých lidí, jednoho z nich novináře, náhle policejní president bez jakýchkoli důkazů vyhlásí fantastickou informaci: neznámý a naprosto bezvýznamný zavražděný novinář Ján Kuciak byl zavražděn pravděpodobně profesionálně italskou mafií. V údajné spojitosti se „senzačními odhaleními“, které prý chystal.
Zavražděný je vydáván za investigativní eso, které odhalilo spojení slovenské politiky s částí italské mafie zvané kalábrijská Ndrangheta.
A začala mela. Ukázalo se, že ač na Slovensku nikdo dotyčného prakticky neznal, významně na něj jako první ukázala před několika lety, v době, kdy psal jen na svůj blog, slovenská odnož Transparency International.
Zavražděný Kuciak byl zasvěceným znám tím, že napadal kde koho. Vymýšlel různé fantazie a urážky, nedbal na to, co je pravda a co je jeho domněnka. Napadal třeba bývalého slovenského prezidenta Ivana Gasparoviče, dále kdejakého podnikatele.
Pikantní je, že Kuciak veřejně neomaleně napadal i dnešního slovenského policejního prezidenta. V roce 2012 se vyjádřil i k Tiboru Gašparovi, jakožto prezidentovi policejního sboru. Napsal: „Jeho nominace je výsměch všem, kteří o gorilí protesty jen zavadili, což teprve těm, kteří mrzli a zničili si hlasivky na náměstích. Kauza desetiletí má na Slovensku příznačné vyznění: jeden z jejích aktérů doteď dohlíží na pořádek ve státě. Není to důvod na bolehlav? Ulice jsou prázdné, dům smutku plný.”
Zvláštní zálibu měl v podnikatelích italského původu. Ty, jako skupinu i jednotlivce, vyšetřovala v padesáti případech, často údajně s použitím „informací“ od Kuciaka, slovenská policie, ale nic nedokázala. Nejasnou úlohu v tom hrál italský novinář a spisovatel, údajně oběť mafie, Roberto Saviano.
.Tato verze ovšem dlouho nevydržela, přestože byla od počátku brána jako fakt. A to mainstreamovými medii, a to nejen slovenskými.
Na internetu se však v neděli 4.3.2018 objevila zajímavá zpráva, která však byla rychle zablokována. V ní se v zásadě praví:
„Podle ohledání místa činu existují některé nevyjasněné okolnosti, které na místě vraždy nezapadají do verze příběhu o profesionální popravě nájemným vrahem.
Pozice těl obou obětí prý nevykazovala žádné známky obrany, boje, útěku a pokusů o záchranu života.
V podobných případech se oběti snaží schovat, obvykle se brání, hází po útočníkovi různé předměty, vybavení bytu, drtivá část lidí instinktivně běží se zamknout do koupelny (psychologové neví přesně, proč zrovna tam, je to zvláštní fenomén), většina násilných vražd v rodinných domech probíhá v koupelně, anebo je oběť zastřelena výstřelem do zad během útěku směrem pryč od útočníka.
V případě Jána Kuciaka tomu ale místo činu neodpovídá. Slovenská policie proto začala mohutné kolo výslechů v okolí širokého příbuzenstva obou zavražděných a zpětně se prověřují veškeré kontakty Jána Kuciaka na spolupracovníky, neziskový sektor a všechny potenciální osoby, které mohl Ján Kuciak znát a mohl jim otevřít dveře a pustit je dovnitř domu.
Podle prvotního ohledání, jak uvádí policie, bylo zcela zjevné, že oběti byly zastřeleny zepředu, tedy čelem k útočníkovi, což opět narušuje teorii o tom, že do domu vnikl cizí člověk.
Další zajímavostí je skutečnost, že útočník musel vědět, že Ján Kuciak bydlí v domě s přítelkyní, a není jasné, proč vrah, který by chtěl Kuciaka zabít, šel zvonit ke dveřím, aby potom vraždil uvnitř v chodbě domu, když nemohl vědět, jestli Ján Kuciak nebude mít návštěvu, novinářské jednání nebo poradu. Vrah se navíc ani nepokoušel oběti odklidit z místa činu, aby zametl stopy.
Ten, kdo spáchal tyto dvě vraždy, jednoznačně usiloval o to, aby to vypadalo na práci italské mafie, ale místo činu tomu neodpovídá. Oba zavraždění zřejmě svého vraha znali, nebo minimálně jedna z obětí vraha pustila dovnitř domu a komunikovala s ním tváří tvář v chodbě.“
Tolik informace, která je na netu blokována, a o to víc přeposílána noha uživateli sociálních sítí.
Článek pokračuje:
„Všechno to připomíná mediální scénář sestřelení českého premiéra v „ hollywoodském“ eposu, jaký se odehrál v roce 2013 v České republice při zinscenovaném pádu Nečasovy vlády na základě pseudokauzy žárlivé milenky Jany Nagyové, která zaúkolovala vojenské zpravodajce, aby sledovali Nečasovu manželku.
Zástupná kauza vedla po dvou týdnech mediální masáže k demisi premiéra. A na Slovensku se rozjel podobný proces.
Právě teatrálně odešel z pozice ministra kultury SR Marek Maďarič, který tím zasadil Robertu Ficovi ránu do zad, protože toto symbolické gesto de facto znamená, že Ficova vláda nemá důvěru vlastních ministrů. Nevládní sektor a média požadují odstoupení ministra vnitra Roberta Kaliňáka, nejbližšího spojence Roberta Fica.
Pokud padne Kaliňák, padne i Robert Fico.“
S velkou mediální pompou a za účasti medií bylo zatčeno sedm italských podnikatelů, ti však byli celkem potichu rychle propuštěni. Italské „stopa“ je tedy zřejmě falešná. A možná i účelově vyrobená.
Co je opravdu děsivé, to je koordinace a synchronizace slovenského nevládního sektoru a slovenských médií, která jen několik hodin po medializaci této kauzy už mají připravené demonstrace po celém Slovensku a dokonce i v Evropě. O věci vypovídá také to, že „rozhořčení demonstranti“ nesli nad hlavami transparenty v angličtině. Také Evropská unie se ihned ozvala s tím, že vyšle komisi, která „vypátrá pravdu“ a znormalizuje politické procesy na Slovensku.
Je tedy na místě zabývat se domněnkami, které se rychle šíří střední a východní Evropou. Vcházejí z faktů, že „západní Evropa“ nebyla vůbec moc ochotna přijmou „východní vandráky“ do Unie, ale ani do NATO. Nebýt silného tlaku USA, rozhodně bychom v Evropské unii nebyli - a asi ani v NATO.
Tak se zdá, že buď budeme poslouchat na slovo, jak dnes prohlásila Merkelová na margo nové německé koalice, nebo nám ukáže. Schulz rovnou navrhoval ty, co se neskloní, vyhodit a zlikvidovat.
Vývoj posledních 15 let ve vztazích mezi „starou Evropou“ a „nováčky“ se ukázal být velice konfliktní. Stará Evropa se stává další obdobou „reálného normalizačního socialismu“. Nové státy a jejich národy jsou však na jakýkoliv bolševismus háklivé. Přestává se jim také líbit být odkladištěm nekvalitních výrobků a mít výborně pracujícími dělníky za mizerné mzdy. Státy východní a střední Evropy se začínají hlasitě ozývat a přestávají plnit roli subalterních podřízených nadřazenému „jádru“ Unie. A to je nakažlivé, mimo jiné se nenápadně připojuje Rakousko. A Dánové taky mají vlastní hlavu a Velká Británie odchází. To se musí zarazit!
Mezitím se změnily i USA. Obamismus a marxistická takzvaná liberální demokracie nalezla v postkomunistické části Evropy výborné místo pro své levičácké experimenty. Ale ani tohle nevyšlo. Obrovské školení justice, prokurátorů a policie nestačilo všude na jednoduchou změnu paradigmatu směřování států střední a východní Evropy. Mimo jiné tomu pomohl i Trump. Změna v USA se tak projevila i v této části světa.
Do toho přišla politika „vítání“ muslimských imigrantů. Vítací státy mají velké problémy a nezvládají je. Hledají tedy někoho, na koho by se dal ten malér přehodit anebo alespoň svést. A kdo jiný se nabízí?
No přeci my, nevzdělaní východní burani.
Dnešní stav je takový: Ukrajina je v rozvalu a Majdan pomohl Putinovi. Sýrie jakbysmet.
První z nových států Unie se vzbouřili Maďaři, za tajné podpory Rakouska. Orbán a celé Maďarsko odmítá „přerozdělování uprchlíků“. Maďarsko bylo vyhlášeno za téměř fašistický stát, jakmile se opřelo do Sörösových agentů. Propaganda jede na plné pecky.
Slovinsko je politicky otřeseno údajnými korupčními skandály. Vláda nevládne, v zemi ideologicky řádí „lidskoprávní aktivisté“.
Chorvatsko se ekonomicky i politicky rozpadá. Největší chorvatský potravinový řetězec Agrokor (obdoba našeho Agrofertu) je krůček před bankrotem. (Od něj převzal nápad na EET Babiš.) Na rozdíl od nás se chorvatský oligarcha Todorič nechtěl stát předsedou vlády.
Pokud padne chorvatský ekonomický gigant Agrokor, může vyvolat krizi napříč celým Balkánem. Tam všude totiž působí.
Rumunsko se zmítá ve vládní a politické krizi, obamovskými Američany vyškolená „bojovnice proti korupci“ obžalovala stovky politiků a význačných osob. Podle našeho tisku „západní diplomaté“ podporují v Rumunsku „boj proti korupci“. Vláda nevládne, zem je v politickém rozkladu. Současná vláda odmítá „přerozdělování uprchlíků“.
O protipolském tažení vedení Evropské unie není snad potřeba ani moc psát. Hysterie eurohujerů je taková, že Polsku se veřejně vyhrožuje na půdě EU a v západním tisku. V zemi se zvedla vlna „aktivistů“ hanobících Polsko, kde to jen jde. Polsko odmítá bolševizaci Unie, odmítá přijímat takzvané „uprchlíky“. Trvá na svém katolickém přesvědčení.
Ve vztahu k České republice je potřeba mít na zřeteli postoje, které zaujímal veřejně německý sociální demokrat Martin Schulz, nenávidějící vše východní a slovanské. Jak veřejně prohlašoval. Můžeme mít také za dané, že to, co předvedli pánové Ištván a Šlachta, byl státní převrat. Který se nepovedl tak, jak byl naplánován. A to nejen u nás doma. Nového vládce ČR Babiše hlavy EU a „západní špičky“ veřejně ostrakizují.
Není jasné, zda jím víc opovrhují, nebo zda ho pro jeho zkušenosti a schopnosti muže, který chce moc a „vyzná se“, nenávidí. Česko a jmenovitě Babiš odmítá přerozdělování muslimů.
Poslední stát, který nebylo možno tak lehce ovlivňovat, zůstalo Slovensko. Panovačný Fico dokázal být ve vztahu k EU kluzký, ale stále byl „nezávislý“.
Takže jako na zavolanou přišla smrt bezvýznamného novináře. Náhodná, anebo připravená?
V každém případě jsou výrok presidenta slovenské policie a lživá stopa o stopě na italskou mafii neuvěřitelné.
Koordinované výkřiky jinak bezmocné opozice vypadají jako odněkud dirigované a řízené.
Neuvěřitelné kroky a postoje a výroky slovenského presidenta Kisky nám ukazují, jaké jsme měli štěstí, že se nestal naším presidentem Drahoš.
Po přímém přenosu převratů vysílaném a ovlivňovaném televizí, médii a na sociálních sítích (Egypt, Tunis, Sýrie, Ukrajina) zde máme řízený státní převrat na Slovensku. Za účasti tamního prezidenta.
Média prý budou vše pečlivě sledovat. A unijní komise už se chystá na Slovensko udělat pořádek.
Ti sovětští burani všude posílali tanky. Jak se zdá, jde to i jinak.