Jak slovenští konzervativci změnili ústavu země tím, že zakázali náhradní mateřství, zachovali rodičovská práva a zavedli dvě biologická pohlaví: mužské a ženské.

27. září 2025 hlasovala Národní rada v Bratislavě s nejtěsnějším možným rozdílem pro přijetí rozsáhlé ústavní novely zakotvující řadu konzervativních kulturně-etických principů. Bylo zapotřebí devadesát hlasů a devadesát jich bylo zajištěno. Pouze sedm poslanců bylo proti tomuto opatření a dva se zdrželi hlasování. Slovenským konzervativcům z Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) a Křesťanské unie (KU) se podařil kousek, vskutku husarský. V sázce bylo mnoho, vítězství se zdálo nepravděpodobné. Ale dokázali to.

Díky této novele se Slovensko stalo prvním členským státem EU, který ústavně zakotvil komplexní konzervativní vizi lidské důstojnosti, rodiny a společenského řádu, která chrání ženy před vykořisťováním prostřednictvím náhradního mateřství.

Pro konzervativce na Slovensku se splnil sen. Pro Viliama Karase, bývalého ministra spravedlnosti a místopředsedu KDH, to byla zasloužená odměna za únavný rok lobbování uvnitř strany i mimo ni.

Co novela zahrnuje

Nová ústavní ustanovení pokrývají širokou škálu otázek a kombinují dlouhodobé návrhy křesťanských demokratů s kompromisy koalice.

• Národní suverenita v kulturních a etických otázkách. Slovensko prosazuje národní suverenitu v otázkách života a důstojnosti, manželství a rodiny, morálky, kultury a jazyka, jakož i v souvisejících oblastech, jako je zdravotní péče, vzdělávání a dědictví. Tento princip, původně formulovaný jako prohlášení parlamentu křesťanským demokratem Vladimírem Palkem již v roce 2002, byl nyní povýšen z politického prohlášení na ústavní základ.
• Zákaz náhradního mateřství. Text stanoví: „Dohody o narození dítěte pro jiné osoby jsou zakázány.“ Zákaz, za který se zasazovala KDH, byl mezinárodně oceněn osobnostmi, jako je zvláštní zpravodajka OSN Reem Alsalem, která pochválila postoj Slovenska proti vykořisťování žen.
• Rovné odměňování mužů a žen. Toto ustanovení, které předložila sociálnědemokratická strana Hlas-SD, si získalo podporu celé koalice.
• Biologická definice rodičů. Pozměňovací návrh výslovně stanoví: „Rodiči dítěte jsou matka a otec; matkou dítěte je žena a otcem dítěte je muž.“
• Rámec pro adopci. Adopce je nyní dostupná především pro manželské páry nebo, ve zvláštních případech, pro manžela/manželku biologického nebo adoptivního rodiče. Adopce jedinou osobou zůstává možná, ale výjimečná.
• Rodičovská práva ve vzdělávání. Školy nesmějí děti poučovat o intimitě nebo sexuálním chování bez informovaného souhlasu rodičů nebo zákonných zástupců. Ačkoli Slovensko zatím nemusí čelit výstřelkům, jako je „drag queen story hour“, stále existují progresivní nevládní organizace, které prosazují liberální sexuální výchovu.
• Uznání biologického pohlaví. Slovensko formálně uznává pouze biologicky určené pohlaví muže a ženy, což je jazyk navržený Křesťanskou unií vedenou Milanem Krajniakem.

Dlouhá a obtížná cesta

Cesta k tomuto okamžiku nebyla vůbec jednoduchá. Robert Fico, postkomunista a svého času zastánce jakési blairovské třetí cesty, se postupně přetransformoval v odpůrce globálního liberalismu. Jeho rétorika se stala ještě rozhodnější po pokusu o atentát na jeho život v květnu 2024. Na svátek svatých Cyrila a Metoděje Fico ze symbolické výšky Devínského hradu nad Dunajem hovořil o nutnosti vybudovat „hráz proti progresivismu“.

Křesťanští demokraté z KDH několik dní poté představili své priority: posílení rodičovských práv ve vzdělávání, svoboda svědomí, zákaz náhradního mateřství a ochrana politické integrity. Milan Majerský, předseda KDH, se shodl s europoslankyní Miriam Lexmannovou a místopředsedou Viliamem Karasem na nutnosti definovat obsah této „hráze proti progresivismu“. Postupně se oba návrhy začaly formovat a překrývat. Zpočátku předložila vlastní návrhy jak vládní koalice – Ficova strana Smer, Hlas a Slovenská národní strana (SNS) – tak KDH. Prvním čtením v parlamentě však prošel pouze koaliční návrh. Ačkoli formálně šlo o návrh vládní, konečnou verzi formulovali převážně dva muži: Viliam Karas a Milan Krajniak, bývalý ministr práce, sociálních věcí a rodiny a předseda Kresťanskej únie.

Konečné hlasování bylo naplánováno na červen. Dva poslanci z frakce KDH však odmítli podpořit návrh zákona předložený koalicí. Hlasování bylo přesunuto na září a počet hlasů se dále snížil úmrtím poslankyně Anny Záborské z Křesťanské unie na svátek svatého Štěpána. Počet hlasů tak klesl na 88, protože její náhradník byl loajální k bývalému premiérovi Igoru Matovičovi ze středopravicové strany OĽaNO.

V září 2025 uspořádal Institut Ladislava Hanuse, vedený Jurajem Šústem, společně s nadací Fides et Ratio diskusi s Olivií Maurel, přední aktivistkou proti náhradnímu mateřství, a s politiky z celého politického spektra. Igor Matovič, bývalý premiér a vůdce hnutí Slovensko – koalice stran OĽaNO, Za ľudí (Pro lidi) a Kresťanská únia (Křesťanská unie) – prohlásil, že jeho poslanci budou hlasovat podle svého svědomí.

V úterý 23. září na opozičním shromáždění dav křičel na Milana Majerského, vůdce KDH: „Nehlasujte s Ficem!“ V šokujícím zvratu událostí však Progresívne Slovensko – vedoucí opoziční strana s nehanebně progresivní politickou agendou – podpořila vládní koalici v tom, aby 15. září, svátek Panny Marie Sedmi bolestí, patronky Slovenska, přestal být státním svátkem. Tím jasně porušila dlouhodobý morální princip některých členů opozice – kategorický zákaz hlasovat společně s koaličními stranami.

Ještě důležitější je, že to přesvědčilo dva konzervativní poslance – Rastislava Krátkého, který v červnu prohlásil, že pokud bude záležet na jeho hlasu, návrh zákona podpoří, a Marka Krajčího z hnutí Slovensko, aby upřednostnili své svědomí před stranickou linií a návrh zákona podpořili. Krátky i Krajčí patří k charismatické obnově na Slovensku a jejich rozhodnutí bylo také výsledkem duchovního rozlišování, modlitby a rozhovorů s jejich pastory.

Ani KDH nebyla v této věci zcela jednotná, matador slovenské křesťanské demokracie, bývalý disident a spoluzakladatel KDH František Mikloško, pro změnu ústavy nehlasoval, stejně jako poslanec František Majerský, a to z obavy, že Ficova vláda posílení pozice národního státu vůči Evropské unii zneužije spíše k politikaření a ve sporech o ropu, plyn a dotace.

Konzervativci mezi Scyllou a Charybdou

Politická scéna na Slovensku zůstává polarizovaná: hluboká propast rozděluje zemi na dva tábory.

Na jedné straně stojí politika koalice Roberta Fica a jeho strany „rustikální sociální demokracie“ – která je převážně pragmatická a anti-woke, s postkomunistickou nostalgií a sociálními balíčky – spolu s druhou sociální demokracií s progresivními instinkty a nacionalisty. Žádná z koaličních stran není součástí žádné evropské skupiny. Vedle této strany propasti leží strana Republika, která je součástí Evropské strany suverénních národů (ESN) v Evropském parlamentu.

Na druhé straně spektra leží blok ovládaný Progresivním Slovenskem – explicitně woke stranou, která vede v průzkumech veřejného mínění. V jejich orbitu leží Sloboda a Solidarita (Svoboda a solidarita), strana, která je nominálně stále v ECR, původně ekonomicky libertariánská, ale která přijala mnoho woke postojů a je stěží odlišitelná od Progresivního Slovenska. Tento blok zahrnuje také menší stranu Demokrati, která se těsně drží nad 5% hranicí a jejíž politika je v zásadě rovnocenná pro-NATO a globalistické agendě.

Mimo tyto bloky, ale pevně proti Robertu Ficovi, leží hnutí Slovensko bývalého premiéra Igora Matoviče. Ve slovenské politice je to divoká karta. Výběr jejích kandidátů se jeví jako náhodný a chaotický. Jediným předvídatelným prvkem je její kategorický odpor k současné koalici, založený na protikorupční rétorice.

Konzervativci na Slovensku se nacházejí v nepříjemné situaci mezi Scyllou a Charybdou. Po mnoho let bylo jejich dilematem, na kterou stranu se přiklonit. To však není správná otázka. Správná otázka zní, jak mohou slovenští konzervativci překonat své rozdíly a vytvořit výrazný politický tábor a co udělat, aby zvýšili svůj význam a stali se protagonisty namísto vedlejších postav v politickém divadle. Tento týden Milan Majerský, Milan Krajniak, Viliam Karas, Rastislav Krátky a Marek Krajčí dokázali, že je to možné.

Nakonec to nebyl pragmatismus Roberta Fica, který přinesl triumf. Byla to vytrvalost dvou křesťanských konzervativních stran na Slovensku spolu s píli, trpělivostí a právní důsledností Viliama Karase, stejně jako svědomitostí a politickou odvahou Rastislava Krátkého a Marka Krajčího, které přinesly husarský sek – riskantní sázku, kterou málokdo považoval za možnou.

Výsledek: konzervativní pojetí života, rodiny a lidské důstojnosti zapsané v základním zákoně země. Je to živý příklad, který stojí za to následovat.

Česká republika stojí na prahu voleb: Dokáže konzervativní hnutí překročit své stíny a vykročit podobným směrem?

Podle The European Conservative, zveřejnily Konzervativní noviny