Pamatujete, jak prasklo, že bruselská vrchnost uplácela aktivisty, aby prosazovali její „zelený program“? Možná ne. V našich médiích bylo totiž kolem toho (až na výjimky) důsledné ticho. Teď se ukázalo, kam všude peníze putovaly.

S touto informací přišel ve své placené verzi portál Welt am Sonntag, jehož redaktoři měli možnost nahlédnout do smluv, které uzavřela Evropská komise s jednotlivými ekologickými organizacemi. Zprávu pak vzápětí převzala i další německá média (zde nebo zde) a naše Echo24. Je to velmi zajímavé čtení. Smlouvy jsou totiž poměrně konkrétní a neobsahují tak pouze ujednání ve formě obecných formulací typu „lobování za prosazení zelené agendy“, ale třeba i konkrétní částky, bližší specifikaci daného tématu a sjednaný rozsah služeb „dodávaných“ aktivisty, přičemž jsou někdy specifikovány až na úroveň „objednávky“ počtu schůzek a zveřejněných tweetů.

Konkrétně například organizace HEAL – Health and Environment Alliance (Aliance pro zdraví a životní prostředí) dostala za lobování proti glykofosátům 700 000 €. A jaké konkrétní protiplnění za to měla poskytnout? Stačilo jí se sejít se 4-6 europoslanci a zveřejnit 50-80 tweetů týkajících se tohoto tématu. To je docela dost peněz za tak málo muziky. Z údajů není sice bohužel zřejmé, jaká částka připadá na konkrétní plnění, ale pokud by to bylo třeba půl na půl, tak by jedna lobbistická schůzka s europoslancem přišla daňové poplatníky na zhruba 70 000 € (tedy asi 1,75 miliónu Kč) a jeden tweet na 5 500 € (tedy asi 130 000 Kč). No nekupte to…

Ale co dalšího si od klimatických aktivistů bruselská vrchnost koupila? Tak například u organizace ClientEarth žaloby na německé uhelné elektrárny. Cílem bylo „zvýšit finanční a právní riziko“ související s jejich vlastnictvím a provozem. Jinými slovy odradit investory do nich cpát peníze a urychlit tak jejich uzavření. Za to aktivisté dostali 350 000 €. Jiná organizace – Friends of Earth – měla zase napadat přípravu dohody mezi EU a jihoamerickým sdružením volného obchodu Mercosur. V tomto případě není známa částka, ale pouze rozsah plnění ze strany aktivistů. Mělo jít o tři schůzky s europoslanci a dvě s úředníky komise pro obchod. Pokud bychom na tyto záležitosti aplikovali výše odhadnuté sazby, znamenalo by to, že si Friends of Earth přišli na nějakých 300 000 €. No a pak to byly další dohody s jinými organizacemi, které měly jedno společné – jejich cílem bylo zajistit si jejich lobbing před schvalováním různých regulatorních předpisů vztahujících se k „zelené transformaci“ v Evropském parlamentu.

Je to však nejspíš jenom část toho, co evropská vrchnost ekologickým aktivistům vyplácela a je tedy otázkou, jak velký je ten zbytek. Nicméně i to málo stačí na to, aby bylo zřejmé, že být klimatickým aktivistou se vyplácí. Daleko závažnější je však zjištění, jakým způsobem jsou zneužívány peníze evropských daňových poplatníků a o jak netransparentní záležitost se jedná. Což ostatně před nedávnem konstatoval i Účetní dvůr EU.

Evropská komise zkrátka použila unijní peníze na prosazování své vlastní politiky. Což je skandální hned ze dvou důvodů. Jednak jde o úředníky, kteří tu nejsou od toho, aby prosazovali jakoukoliv politiku, ale dělali jen to, co se jim řekne. A navíc k tomu použili peníze, které jim nepatří. Vzhledem k výtkám Účetního dvora je totiž krajně nepravděpodobné, že by jim to třeba Evropská rada nebo Evropský parlament schválily. Což ostatně dokládá i způsob, jakým byly smlouvy europoslancům zpřístupněny. Nejdříve do nich mohli jen nahlédnout ve speciální místnosti, před jejímiž dveřmi museli odevzdat mobily. Později se k nim dostali i ze svých počítačů. Ovšem za podmínky mlčenlivosti, za jejíž porušení jim hrozily sankce.

Ne, vážně nejde o plány na novou superzbraň ani na výstavbu vojenské základy na Měsíci, jak by se mohlo podle těchto opatření zdát. Ale o smlouvy, podle kterých evropská vrchnost prokrmovala klimatické aktivisty a oni jí za to na oplátku pomáhali prosazovat „zelenou agendu“. Dle mého soudu je tedy zřejmé, že se úředníci Komise v čele s paní Uršulou opakovaně dopustili podobně závažného prohřešku, za jaký dostala Marine Le Penová flastr. A ze všech sil se snaží zabránit tomu, aby se to provalilo a občané EU se dozvěděli, jak jsou jejich prostředky zneužívány. To už ale nespraví pouhý vyhazov.

To už je totiž na kriminál…

Psáno pro deník TO. Aktualizováno