Články Mariana Kechlibara čtu rád, jsou promyšlené a podložené znalostí věci. Jeho příspěvek Exodus ohledně dodnes se táhnoucí zaostalosti bývalé NDR za starými spolkovými zeměmi má také (jak jinak) hlavu a patu a stojí za zamyšlení.

Mne v této souvislosti již mockrát napadlo, jak by to asi dopadlo, kdyby padl Kimův režim v KLDR a obě Koreje se měly znovu sjednotit. Domnívám se, že by to byl úkol kolosálních rozměrů. Rozdíl ve výkonnosti ekonomik NDR a NSR byl sice značný, ale NDR nebyla zemí vysloveně zaostalou, navíc měla relativně málo obyvatel. NSR měla cca 60 milionů, NDR asi 12 milionů, na jednoho východního Němce tedy připadalo pět západních – pět lidí jednoho navíc snadno uživí. Ale KLDR je oproti jižní Koreji zemí zaostalou (v okamžiku vypuknutí korejské války tomu bylo přesně naopak) a navíc má 26 milionů obyvatel, kdežto jižní Korea 52 milionů. Na jednoho severního Korejce připadají jen dva Korejci z jihu – situace více než dvakrát horší, než tomu bylo v Německu.

Při sjednocení Německa (formou přičlenění nových spolkových zemí ke stávající BRD) se politici (a patrně i obyvatelé) západního Německa obávali masivního stěhování východních Němců na západ za lepším životem. K tomu do určité míry také došlo. Protože byly měnovou reformou sjednoceny východoněmecké a západoněmecké marky, takže lidé v bývalé NDR si finančně značně polepšili (asi 3x), tento krok ve skutečnosti zničil východoněmeckou ekonomiku. Na východ začalo proudit západní zboží, lákavější, než to staré, východní a díky měnové reformě a štědré sociální politice bylo pro Ossis dostupné. Průmyslová výroba podniků v někdejší NDR se propadla. A pokud snad nějaký východní Němec dával přednost zboží z někdejšího socialistického tábora, to vyráběné v ČSSR/ČSFR/ČR a SR, Polsku, Maďarsku, bylo cenové výhodnější, protože pracovní síla byla třikrát levnější.

My na tom byli mnohem lépe, paradoxně díky tomu, že jsme byli chudší. Veškeré západní zboží pro nás bylo drahé. Pamatuji si, jak jsem v roce 1993 přiletěl do Paříže, přestože jsem na tom na české poměry nebyl špatně, tam mi byla finančně dostupná jen bageta a sardinky, všechno bylo několikrát dražší, než u nás (dnes si český turista může v západních zemích koupit, co chce, sice je spousta věcí stále dražších, ale většinou ne několikanásobně – to mimochodem svědčí o ohromném růstu životní úrovně u nás, i když si jej neuvědomujeme).

Původní, postsocialistické podniky v bývalé NDR neměly technologie, ale zároveň platy zaměstnanců se těm na západě dorovnávaly. Podnikatelé ze západní části neměli důvod tam přesouvat výrobu, větší smysl dávalo přesunout ji k nám (VW) nebo do dalších postsocialistických států s levnou pracovní silou. Naše staré podniky měly stále odbyt díky nižším cenám, takže lidé u nás neztráceli práci tak rychle a tak fatálně, jako v bývalé NDR. Nejvyšší míra nezaměstnanosti u nás byla 10% - v bývalé NDR to odpovídá nezaměstnanosti NEJMENŠÍ. V prvních letech transformace jsme ovšem měli nezaměstnanost poloviční. Ano, prošli jsme si inflací a obtížným obdobím, ale nečelili jsme masovému exodu lidí a firmy, které se nedokázaly přizpůsobit a zanikaly, byly postupně nahrazovány jinými.

Upřímně, nevím, jestli by jakékoliv jiné řešení, než to, které zvolila vláda Helmuta Kohla, vedlo k lepším výsledkům. Pokud by byla měnová reforma provedena na základě reálné kupní síly východoněmecké marky, patrně by lidé z východu masově odešli za vyššími platy na západ, což by vedlo k vylidnění někdejší NDR a zároveň růstu nezaměstnanosti na západě. Ale zase by němečtí výrobci měli důvod přesouvat výrobu do východních zemí s nižšími mzdovými náklady.

Vrátím se k hypotetickému sjednocení Korejí. Severní Korea má na obyvatele podle parity kupní síly 12x (dvanáct krát) nižší HDP. Pro severokorejce je ekonomicky výhodnější umývat v jižní Koreji záchodky, než v severní učit na vysoké škole. Pokud by došlo ke sjednocení obou zemí, zavalila by jižní Koreu tsunami severokorejců ochotných pracovat za zlomek platu jihokorejských zaměstnanců. Zboží z jižní Koreje by bylo v té severní vzhledem k příjmům drahé, ale lákavé a módní, naopak severokorejské pro svou technologickou zaostalost v jižní Koreji neprodejné. Dotovat dorovnání příjmů severokorejců by vzhledem k jejich množství nebylo jižní Koreu realizovatelné. Úspory, které by severokorejci pracující na jihu posílali svým příbuzným na severu, by byly větší, než platy na severu a vedly by demotivaci severokorejců pracovat a zároveň umožnily některým severokorejcům přece jen kupovat zboží z jihu a tím dále zhoršily prodejnost severokorejské produkce i na severu. Investoři z jihu by ve velkém skupovali laciné nemovitosti na severu, což by vedlo k prudkému růstu cen domů a bytů a patrně k bytové krizi nebývalých rozměrů. Lidé, kteří by zůstali na severu a nedostávali peníze od příbuzných zaměstnaných na jihu by se stali chudšími, nežli jsou dnes, ceny by raketově rostly, práce ubývala, bydlení by se stalo nedostupným a nakonec by mohlo dojít až k masovým protestům a nepokojům.

A to v situaci, kdy by ti výrazně chudí tvořili třetinu populace sjednocené Koreje.

Jak takovou situaci řešit? Nepodařilo se to ani v Německu, kde šlo o mnohem menší problém a mnohem menší rozdíly v ekonomice a mnohem méně lidí.

Podle mého názoru by jednoduše nebylo možné, aby se obě země naráz propojily. Jižní Korea by musela i nadále udržovat hranice s (bývalou) KLDR, směřovat do ní investice a postupně zlepšovat místní ekonomiku, výši platů a vyráběné produkty, aby byly prodejné na mezinárodním trhu. Na prodej nemovitostí by muselo být uvaleno embargo, jinak by nějaký jihokorejský (nebo jiný západní) investor, přímo či nepřímo, přes nastrčené osoby, za pár centů vykoupil ohromné pozemky (jako u nás v 90. letech). Příliv prácechtivých lidí ze severu na jih by musel být omezen, patrně nějakými kvótami nebo jinými opatřeními zabraňujícími masovému zaměstnávání laciné síly z KLDR a tím vyvolání nezaměstnanosti na jihu.

Ke skutečnému sjednocení by mohlo dojít, až by se ekonomická úroveň dostatečně srovnala. A to by trvalo celé roky.

Ale to by se Severokorejcům samozřejmě také nelíbilo. Cítili by se být Korejci druhé kategorie (a také by jimi byli), byli by odstrčení, mohlo by to vést až k určité formě vnitroetnického rasismu.

Předpokládám, že politici z Korejské republiky potíže sjednoceného Německa studují a nějaké scénáře, jak řešit případné sjednocování Korejí, mají připraveny. A, pokud dovolíte, zakončím svou úvahu přáním, aby k uplatnění těchto scénářů došlo co nejdříve.