Nevládní organizace Transparency International začala zveřejňovat světové tabulky poctivosti. Ve zprávě Transparency Corruption Perception Index 2003 hodnotila 133 států na škále od optimálních deseti bodů (perfektní poctivost, totální integrita) po nulu (absolutní korupce). Výsledkem bylo tristní zjištění: 7 z 10 zemí nedocílilo průměr 5 a polovina údajně rozvojových zemí nedosáhla ani ke stupni 3. Nejbídněji ovšem dopadá Afrika, kde nejlepší výsledky má pouštní Botswana (6,6) a zcela nejhorší má ropou oplývající Nigérie (1,4).

Česká republika se s výkonem 3,9 umístnila na 54. až 56. místě, spolu s Brazilií a Bulharskem.

Nejlepší výsledky má Evropa severní. A mezi těmi nejúspěšnějšími na 5. místě s hodnocením 9,4 (líp, než co docílily Švédsko, Norsko, Holandsko a Švýcarsko) se umístil jeden asijský stát, ostrovní státeček Singapur.

Zase jsme se tam jeli podívat na pokračující pokrok. Přibývá příkladů výtečné moderní architektury. Z českého zboží jsme v obchodech postřehli jen broušené sklo, mnohem úspěšnější byla rodná zem ve vývozu kvalitní hudby a hudebníků. Na plakátě čtu: SINGAPORE SYMPHONY ORCHESTRA. VERA SOUKUPOVA - MEZZOPRANO, LUDEK VELE - BAS, JAROSLAV TUMA - ORGAN. Organ neboli varhany, na programu Janáčkova Glagolská mše.

Několik českých pedagogů tam funguje na univerzitě s oprávněně výtečnou reputací. Setkal jsem se tam s několika permanentně sídlícími našinci a mámil z nich dojmy z tamějšího života. Oceňovali jeho kvalitu v porovnání s poměry v sousedních zemích, ale rádi by přivítali menší dávku státního paternalismu. Jedna rodina například obdržela z Prahy videokazetu s filmem Věry Chytilové "Faunovo velmi pozdní odpoledne". Záběr s českými ňadry na plovárně v Podolí chyběl, cenzoři je vystřihli. Museli si tedy přehrávat celý opus v jim neznámé řeči, tolik megahodin promarňováno tak jalovou činností.

Zdárně se jim tam rozvíjí vlastní filmová produkce, s nadějí na úspěchy při udělování příštích Oskarů. Mezi jmény v oblasti dokumentárního filmu jsem postřehl částečně česky vypadající jméno George Anthony Svatek.

Stoprocentně ruské jsou množící se obchody s jmény jako Odesa, Riga, Bjalystok, Novorosijsk, Sachalin. Vcházeli tam a s balíky vycházeli matrosové s převážně slovanskou vizáží.

Velká města mají své proslulé ulice - Pátou Avenue, Champs-Elysées, Oxford Street, Kurfürstendamm, Via Veneto, v Los Angeles Rodeo Drive a v Singapuru Orchard Road. Tam se údajně prodá 80 procent všeho zboží v zemi. Kolonáda, promenáda, nobl obchody, nahlížíme do výkladů s výběrem, aniž vidíme mnoho cenovek. "Jestliže se musíte ptát na cenu, tak si zjevně tohle zboží nemůžete dovolit." Občas cena přece jen uvedena byla, například 500 singapurských (čili tehdy 250 amerických) dolarů za jednu pánskou košili. Nakupovat jsme viděli zejména Araby, všelijaké šejky a ovšem Japonce, tedy ty, kteří kdysi prohráli druhou světovou válku.

Předpokládám, že v tomto druhu vítané klientely již teď vzrůstá procento milionářských Číňanů, v kapse nejen plno peněz, ale i stranická legitimace údajných budovatelů jakéhosi komunismu.

- - -

Při první naší návštěvě v dávném již roce 1967 jsme neodolali pohlédnout na unikát jménem Bugis Street - ulice transvestitů. Kolem půlnoci se tam vynořili muži převlečení za ženy, za krásné ženy. Nejznamenitější se pohybovaly(i) v doprovodu tělesných strážců a vše ovíjela příjemně neformální atmosféra.

Jenže krátce poté došlo k realizaci vládního nařízení toto hříšné doupě úchyláků zlikvidovat, navždy vyradýrovat.

Čin vykonán, ale záruka jeho trvanlivosti nikoliv. Časem došlo k oficiálnímu vzkříšení proslulé neřesti. O podrobnostech jsem se dočetl 10. října 1991 v New York Times v pojednání s názvem "Back to Somerset Maugham and Life's Seamy Side". Jeho autor Philip Shenon toto ošidné dilema návratu do minulosti vyjádřil perfektní zkratkou DIGNITY AND DEBAUCHERY - důstojnost a zhýralost, prostopášnost.

V téže době došlo ke vzkříšení legendárního hotelu Raffles, takto pojmenovaného po zakladateli této původní kolonie. Hotel z roku 1887, sídlil v něm Rudyard Kipling, pod vonným stromem frangipani sedával Somerset Maugham, pobývali Noel Coward a Charlie Chaplin, popíjela tam britská noblesa až do roku 1942, prozpěvujíc vlastenecké písně, dokud nedorazili japonští přemožitelé.

Po válce hotel chátral až do okamžiku, kdy započala rekonstrukce - všech 104 suites znovuzrozených ve své koloniální nádheře. Původní nábytek, perské koberce, ba i stříbrné příbory nalezeny. Objednané hosty bude na letišti očekávat Rolls Royce příslušně velebného data. Milovníci starých, definitivně odvanutých časů tak mají příležitost iluze za hodně moc peněz.

- - -

Kombinace hotelů a obchodních center, vše pod jednou střechou. Marina Square, trojúhelník hotelů Pan Pacific, Marina Mandarin a Oriental Singapore, propojených koridory s tucty obchodů. Všude zeleň, fontány a lahodná klimatizace. Kdokoli může vejít a setrvat a nepovalují se tam vagabundi, jak leckde jinde bývá zvykem.

Výtvory světové kvality a reputace - Carlton, Hilton, Hyatt, Sheraton, Mandarin se stejným managementem jako legendární Peninsula v Hongkongu, Dynasty hotel vytvořený ve tvaru honosné pagody. Business Traveller, zdroj značné váhy, uveřejnil tabulku deseti nejnáramnějších hotelů na světě. Devět jich je v Asii, nic v Evropě.

A jako numero uno v tomto globálním šampionátu byl vyhodnocen singapurský hotel Sangri-La. Prý majetek místního cukrového krále.

Jednou k půlnoci jsme tam zavítali. Mám potíž s popsáním místa a dojmu. Částečně je to moderní opera, umělecká galerie, skulptury, reliéfy, luxusní obchůdky a foyery. Zapadl jsem ve vestibulu do fotelu a pozoroval okolí. Číšnice krasavice se sklání, sukně se jí rozevírá až ke kyčli. Top quality zjevení, s týmž svůdným nikoliv výstřihem, ale rozstřihem. Designer jejich úborů by si zasloužil Nobelovu cenu.

V první desítce nefiguroval, poněvadž tehdy ještě neexistoval, výtvor Marina Bay Sands, ten zcela nejnáramnější a nejdražší - 18 miliard amerických dolarů. Financoval zejména Sheldon Adelson, magnát v tomto druhu podnikání, začínal jako chudičký židovský pionýr v Brooklynu, prosadil se v Las Vegas, poté uspěl v Macau a nyní v roce 2011 zazářil takto: tři věže, každá z nich 55 poschodí, na střeše spojené, hotel s počtem 2561 suites, dvě divadla, mamutí kasino, kluziště a na střeše spojující ony tři věže 150 metrů velikánský swimming pool - 191 metrů vysoko nad singapurským povrchem a tím i nad mořskou hladinou okolního oceánu. Poskytuje obživu 10 000 zaměstancům, s denní, pravidelně rostoucí návštěvností 25 000 zájemců tam v tropech bruslit, plavat ve výšinách a zejména se vzrušovat všelijakým tím hazardním počínáním.

To tedy v kultuře prostředí s konfuciánskou etikou. Příklad poskytl Tan Kah Kee, kaučukový král, jeden z největších boháčů v Singapuru, který nikdy nechodil do restaurací, nikdy si nebral dovolenou a obrovské jmění neodkázal svým potomkům s odůvodněním, že "bohatství ochromuje ambice těch schopných a podněcuje pošetilosti těch ostatních."

Lee Kwan Yew, Otec vlasti, jako student na cambridgské univerzitě začínal jako příznivec fabiánského socialismu a dozrál v autentického antikomunistu a tím i protivníka značně nenáviděného velkým množstvím závistivých zahraničních neumětelů.

Vzdor notným překážkám - od své národnostní novosti, nedotvořenosti, však 40 procent obyvatelstva, téměř jedna polovina odněkud přišla, jeho nesnadná mnohotvárnost etnická, kulturní, náboženská, jakož i jiná zranitelnost jako nedostatek vody z vlastního zdroje, Singapur uspěl znamenitě, v obtížných podmínkách tropického pásma. Nevím o jiném pokusu takové modernizace v blízkosti rovníku, že by se byl zdárně povedl - výrobou, službami, čímkoliv užitečným. Nicméně tento Otec vlasti neváhal vyslovit své obavy, zda jeho vlast, tento tolik úspěšný, leč umělý útvar, bude za sto let ještě existovat.

KONEC