Po několika málo letech námi zopakované navštívení radikálně se přetvářející končiny tam v intimní blízkosti rovníku. Nezačali jsme bez komplikací. Při přesedání v Tokiu naše kufry tam jaksi zapomenuty, marně jsme na ně čekali, že je příslušný letištní pás vychrlí. Changhi Airport je ten největší v asijské pacifické oblasti, ročně tam přistane aspoň 24 milionů pasažérů, čili mnohonásobně víc než všeho místního obyvatelstva. Moderní, elegantní, daleko snadněji zvládnutelný prostor, v porovnání s tím co je k dispozici v Londýně, Paříži, Amsterodamu.

. Všechny kufry vychrleny, až na ty naše. Pouze jsem vyzvedl poučení na papíře výtečné kvality s informacemi včetně WARNING - DEATH FOR DRUG TRAFFICKERS UNDER SINGAPORE LAW. Takové tam buď střílí, nebo věší.

Tedy s poučením a jinak s prázdnem po půlnoci nás taxi vezl do hotelu depresivního jako naše nálada. Cestou marně civím do tmy s mapou, o jejíž zbytečnosti jsem se přesvědčil za prvního svítání: příliš mnoho změn, metropole roste, ostrov se rozšiřuje, přemnohé se předělává.

Měli jsme zatelefonovat manželčiným příbuzným, nás očekávajícím. Jenže adresa dlela v momentálně ztraceném kufru. Marně listuji v tlustém telefonním seznamu, nacházím tam zajímavé jméno Singh Kunda - takový to lev. "To určitě nebude tvá sestřenice," ujistil jsem manželku. Správnou lvici ale nenalézáme, však víc než miliarda Číňanů má všeho všudy asi jen jeden tucet příjmení - Čen, Lin, Wang, takoví. Víc monotonní jsou jen Korejci, severní i jižní - samý to Kim a Park. Zde před námi veletucty potenciálních sestřenic, jak si teď mezi nimi vybrat?

- - -

Konečně, ztracené kufry z Tokia připutovaly, do hotelu s omluvami dodány, rodinný kontakt dosažen. Stěhování do privátu, s příležitostí se seznamovat s ostrovní realitou v domácím prostředí. Též seznamování s dosaženými změnami. Za té první naší návštěvy Singapur dělal dojem nevábné, dost i páchnoucí končiny, s mnohými omšelými baráky na spadnutí, se znečistěnou, biologicky mrtvou řekou. Po soumraku před obchody uléhali hlídající Indové v turbanech a podvlékačkách. Teď už ale mrtvá řeka ožila, mrskají se v ní zdravé rybičky, přemnohé rozkvetlo, k spatření moderní výtvory architektů slavných jmen.

V novostavbách v zeleném prostředí již žila víc než polovina národa a většina z nich byt vlastnila. Anthony Lewis, významný, levicově dost orientrovaný žurnalista, po své návštěvě ohodnotil Singapur v New York Times jako "nejlépe plánované a nejdokonaleji spravované město na světě". Porovnejme s megaměsty kdekoliv, zejména ve třetím světě, s kilometry ubohých smrdutých brlohů. Většina měst v USA a zřejmě i jinde je bankrupt or subsidized. Město Singapur není ani to, ani ono. Stát na ně nemusí doplácet. Naopak správa veřejných služeb vykazuje zisk.

Přijela sestřenice Ivonne, povoláním učitelka, s nalezenými kufry jsme nalezli do vozidla. Doprava tam plynula harmonicky, jaký to kontrast zejména s mnohými metropolemi Afriky a Asie, kde stát již de facto odumřel, anarchističtí motoristé a chodci si počínají zcela po svém a výsledkem je beznadějný chaos a zácpa. Nevěřícím bych zejména doporučil Manilu na Filipínách. V Singapuru ale na červenou do vozovky zpravidla nikdo nevkročí, poněvadž s nemenší pravděpodobností by dostal pořádnou pokutu. Neúplatný policista zasáhne, odhození špačka přijde na značné množství dolarů a sazby se nadále zvyšují spíš přísností než inflací.

Vystupujeme v zeleni před různobarevnými novostavbami nepřipomínajícími depresivně šedivé paneláky českých socialistických budovatelů. Fungujícím výtahem vzhůru do příslušného prostředí, ze sousedních dveří vykoukla částečně zabalená mohamedánská hlava, usmála se, k mému podivu. Vyženěná sestřenka vysvětlila, proč že tam v zemi s převážnou většinou čínského etnika nemají čínské sousedy: to nebylo rozhodnutí její, ale městského bytového úřadu. Příklad "sociálního inženýrství" - záměr sousedského promíchávání, a tak bránit vytváření enkláv národnostních, náboženských. Sice vrána k vráně spíš sedá, ale tady je nucena či aspoň ponoukávana zvykat si na koexistenci s jinými opeřenci.

Ještě téhož prvního dne jsem se seznámil s jiným úředním rozhodnutím, které někdo zatratí jako ochuzení lidských práv, kdežto jiný ocení jako prospěšný akt osvíceného paternalismu. V restauraci na zdi jsem postřehl vládní vyhlášku, že kdo na talíři nechá zbytky - víc než 100 gramů, bude potrestán částkou tolik a tolik, děti do 12 let poloviční sazbou. Co je komu do toho? Když mi nebude chutnat marinovaná ještěrka, proč se do konzumace nutit? Což páni vládní vychovatelé s rákoskou k ruce nemají nic lepšího na práci?

"Náš malý stát je zemědělsky nesobestačný, vše musíme dovážet, i vodu musíme kupovat v Malajsku - a o to nemravnější je plýtvání, když si uvědomíme, že na světě, nedaleko od nás, panuje hlad," nejspiš bychom se dozvěděli.

Sestřenka učitelka téma obohatila informací, že ve školních kantýnách je zakázáno prodávat zmrzlinu, neboť kazí chrup. Elektronické video games jsou zakázány všude - plytká, bezcenná, čas mařící zábava.

Při první příležitosti jsme vlezli do metra okusit jeho kvality. Tamější podzemní dopravní systém, plynně spolehlivě fungující, příkladně čisťoučký, je znám písmeny SMRT. Singapore metropolitan atd. Pachateli se žvýkačkou mezi zuby, opovážlivci s bombonkem proti nachlazení, sice nehrozí smrt, ale pořádná pokuta - tehdy 500 singapurských dolarů, v tehdejším kurzu 5000 českých korun. Těhotné ženy se domáhaly výjimky, s právem žvýkat sušené nakyslé ovoce.

Na dosažení jedné z nejnižších kriminalit na světě má podíl důkladná prevence, bedlivost více než sta tisíc uličních výborů a všeobecná kázeň jak v rodině, tak ve státě. V hygienicky dokonalém metru platí zákaz jakéhokoliv stravování. V tomto státě tedy pořádek, čistota a prosperita, kdežto v sousedství spíš chaos, špína a dost bídy. Cožpak se lidé podřizují disciplině dobrovolně, a když to není dobrovolné, copak je to za moderní stát, za demokracii? Veřejné záchodky nejen ve třetím světě bývají dost hrůza, takže potřebná osoba si raději odskočí do buše s rizikem, že se jí do hýždí zakousne nějaká ta šelma. V Singapuru na čistotu hygienických zařízení dohlížejí nejen hajzlbáby a hajzldědkové. Pokutuje se i nespláchnutí urinal čili mušle na močení pro pány vstoje.

V novinách jsem postřehl titulek BOSSES AND AGENTS OF ILLEGAL WORKERS MAY FACE COMPULSORY CANING - kdo má co společného se zaměstnáváním ilegálů, hrozí mu fyzické potrestání. Rákoska státu na provinilcovu zadnici. Z této kombinace se v roce 1994 zrodil incident s docela globálním dopadem. Tiskové agentury oznámily do světa, že Michael Fay, osmnáctiletý spratek z buržoazní rodiny rumunského původu, se ve volných chvílích zaobíral vandalstvím, sprejem poznamenal větší počet automobilů, též měnil jejich poznávací čísla a vrhal vejce.

Doma se nad takovou maličkostí zahmouří oči, lze se tak podepisovat na vozidla policie. Nikoliv ale v bedlivě spravovaném státečku na rovníku. Tamější soud vynesl rozsudek: pokuta ve výši 2000 USD, čtyři měsíce pobytu za mřížemi a šest ran holí na gluteus maximus. Miniaturní episoda a zpráva se o ní rozlétla světem. Liberálové začali ječet, představa takového dotyku vandalových hýždí přiměla americké diplomaty k okamžitému protestu předsedovi Nejvyššího soudu. I tehdejší prezident Clinton několikrát zaintervenoval, orodoval ve prospěch nezbedy a vyvolal údiv, že má tolik času zaobírat se takovou prkotinkou při uvážení jiných starostí (tehdy Bosna, Haiti, Somálsko, Kosovo, Usama bin Ladin a Monika Lewinská poněkud později).

Významné noviny včetně New York Times uveřejnily rozhořčené komentáře, odsuzující krutost ostrovní republiky, William Safire, vlivný a zpravidla rozumný publicista, se rozběsnil s obviněním o jakémsi blíže nespecifikovaném porušení mezinárodního práva a že prý Singapur je lawless - končina bez zákona. Na shromádění potentátů v Manile prohlásil Mahathir Muhamad, premiér Malajsie, že asijské hodnoty mají univerzální platnost, kdežto ty evropské jsou jen pro Evropany. Obvinil Západ, že se snaží světu vnucovat cizí koncepty s nepřijatelnými prioritami, jako je důraz na práva jednotlivce, i když mohou být ke škodě blaha společnosti. Mezi těmi asijskými hodnotami velebil šetrnost, tvrdou práci, stabilitu, pořádek.

Obhájce obtížného synáčka rumunskych rodičů předložil dobrozdání od dvou psychiatrů, že jejich klient trpěl symptomy "attention deficit disorder - a neurological ailment". Perfektní Americana: lajdačení ve škole je nemoc. Nechodit do práce, krást v samoobsluze, mlátit manželku - to všechno je přece prominutelný disorder.

S potěšením jsem vyslechl interview s reprezentantem oné údajně barbarské země. Na otázku "Proč ho raději nedeportujete?" posloužil odpovědí "Však my ho deportovat budeme, ale až dostane převýchovný nářez."

Tazatel nemínil pochopit, proč prdelka tohoto spratka by neměla mít diplomatickou imunitu. Když někdo někam za humna vleze, nutno jím dodržovat místní zákony. Například jezdit na levé straně vozovky, ač doma je zvyklý na opak.

Rákoska v tomto případě použita byla. Politicky korektní sdělovací prostředky

povýšily takové utrpení z výprasku téměř na úroveň genocidy ve Rwandě. Jen co se zadnice zhojila, táž media přinesla jaksi rozpačitou novinu, že vzornému chlapečkovi Fayovi cosi asi přece jen schází do dokonalosti: byl přistižen DWI (dřiving while intoxicated), řídil auto pod vlivem alkoholu, snad taky do někoho či něčeho vrazil.

- - -

Vláda moudře rozhodla uchovat pár kilometrů autentické džungle. Trošku jsme do ní nahlédli, víc nepříjemného jejího množství jsem si užil v Brazílii u Amazonky.

V Singapuru doporučuji strávit několik hodin v prostředí rozsáhlé botanické zahrady. Avšak pozor: mnohé se tam nesmí. Littering - přestupek spáchaný odhozením papírku se trestá pokutou 1000 singapurských dolarů, což tehdy znamenalo bolestivý výdaj deseti tisíc českých korun.

Navštívení si rovněř zaslouží Jurong Bird Park, poskytující příležitost se seznámit s náramným množstvím a rozmanitostí ptactva. Například s možností individuálních adopcí. Manželka amerického velvyslance adoptovala jihoamerického kondora jménem Mildred.

Rovněž jsem ocenil počínání trénovaných poslušných supů.

UKONČENÍ PŘÍŠTĚ