V posledních týdnech panuje kolem kláštera čilý ruch. Nikoli ovšem turistický, i když ten v sezoně bezpochyby také, ale mediální, potažmo politicko-církevní.

Jeden z nejstarších křesťanských klášterů se dostal do centra pozornosti ze dvou hlavních důvodů. Jednak hraje roli právní spor o vlastnictví, jednak jsme svědky pokusu o „klášterní puč“.

Komplex se nachází v jižní části poloostrova poblíž biblickém hry Sinaj (též Mojžíšova hora), patří řeckoortodoxní denominaci, konkrétně jde o autonomní Sinajskou církev, která je v organizačním společenství s Jeruzalémským řeckoortodoxním patriarchátem (ten má nad klášterem duchovní a kanonickou jurisdikci, jeruzalémský patriarcha světí opata kláštera). Jistý problém představuje fakt, že toto posvátné místo, jehož vznik se datuje do 6. století po Kr., leží na území egyptského státu. Komu tedy patří? Pro mnohé možná překvapivě nejde pouze o pozemek samotného areálu, ale o 71 nemovitostí, většinou parcel, v kratší nebo větší vzdálenosti od kláštera. Spor mezi klášterem, potažmo Sinajskou (autonomní řeckoortodoxní) církví, a egyptským státem se táhne řadu let a letos v květnu odvolací soud v Ismáílíji vydal pravomocný verdikt. Pro klášter to byla ledová sprcha. Podle rozsudku je majitelem všech sporných nemovitostí egyptský stát. Klášteru byl přiznán status „náboženské držby“, tzn. že jeho osazenstvo může pokračovat v užívání sporných pozemků, ovšem to se týká pouze padesáti sedmi, na něž ale nemůže klášter uplatnit vlastnické právo. To nebylo klášteru přiznáno u dalších čtrnácti parcel, které musí opustit

Soudní výrok vyvolal v řeckoortodoxní církevní komunitě (Atény, Konstantinopol, Jeruzalém) – a solidárně také mimo ni – , jakož i na řecké politické scéně obrovské pobouření. Zde jsou hlavní body jejich argumentace:

- obrana řeckoortodoxního historického a duchovního dědictví (rozsudek, který klášter zbavuje vlastnictví pozemků, je vnímán jako zásah do církevní autonomie a dlouhodobého statutu potvrzeného režimy v éře byzantské a islámské, jakož i těmi, které vládly v moderní době);

- jde o zpochybnění mezinárodních dohod a historických dokumentů (garantovaná náboženská práva klášteru prorokem Mohamedem, osmanskými výnosy, dekrety z doby britské správy a egyptskou vládou, která v roce 1983 potvrdila klášteru vlastnictví jeho pozemků);

- obavy z postupné eroze církevní přítomnosti v islámském světě (strach z toho, že by se klášter mohl stát pouhou turistickou atrakcí pod správou egyptského státu, nikoli živou duchovní institucí);

- pokud jde o politický aspekt, Řecko vnímá postoj Egypta jako ohrožení své národní prestiže a snahu omezit řecký vliv v mimořádně citlivém regionu.

Zde uveďme, že pro Řecko a věřící Řeky je klášter vzhledem k jeho řeckoortodoxnímu charakteru duchovní svatyní s byzantskými kořeny, živým byzantským dědictvím, národním symbolem řeckého pravoslaví v diaspoře a přesto, že leží v Egyptě a má světový význam, je vnímán jako památka, která má řecké „srdce“. Proto nepřekvapí, že Atény jsou v této záležitosti mimořádně aktivní, a to na vysoké politické úrovni.

Postoj Egypta

Káhira opakovaně ujišťuje, že klášter jako duchovní a náboženské místo není nikterak ohrožen, soudní rozsudek nezasahuje do jeho náboženského provozu. Egypt plně respektuje historický a náboženský význam komplexu. Klášter může oněch 57 pozemků nadále používat, ale bez nároku na vlastnické právo, neboť egyptská půda nemůže být majetkem žádné náboženské instituce. Jinými slovy egyptský stát trvá na své suverenitě: Sinaj je mimoto citlivé strategické území a vláda musí kontrolovat veškeré vlastnické vztahy, včetně církevních. Káhira se ale nebrání politickému dialogu v zájmu uklidnění situace.

Řecká legislativní odezva

Aténský parlament schválil 1. srpna zákon, kterým se zřizuje zvláštní veřejnoprávní instituce, jejímž smyslem bude oficiálně v Řecku zastupovat sinajský klášter sv. Kateřiny. Tato instituce s plným názvem „Řeckoortodoxní svatý královský autonomní klášter svaté a Bohem posvěcené hory Sinaj v Řecku“ obdrží právní subjektivitu, bude jednat vlastním jménem a hájit kulturní, duchovní a historické zájmy tohoto starobylého kláštera. Jaký má nová instituce význam? Především je třeba říci, že přijatá legislativa je řeckou vnitrostátní normou a platí výlučně na řeckém území, v Egyptě nemá žádnou právní účinnost. Klášter podléhá i nadále egyptské jurisdikci (z církevního hlediska jurisdikci Řeckoortodoxního patriarchátu v Jeruzalémě). Přesto nová instituce význam má. Zavádí právní subjektivitu kláštera v rámci řeckého právního řádu, čímž posiluje jeho mezinárodní postavení. Vytváří základ pro diplomatickou ochranu a zastupování zájmů kláštera na mezinárodních fórech a slouží řecké vládě jako nástroj v rámci jednání s Egyptem, jmenovitě pokud jde o bilaterální dohody, kulturní výměnu nebo ochranu náboženských menšin. Dlužno dodat, že opat kláštera Damianos, který je současně arcibiskupem autonomní Sinajské církve, novou normu plně podpořil: „Tento zákon měl být přijat mnohem dříve. Doposud byl klášter v právním vzduchoprázdnu. Nyní je chráněn nejen objekt z 6. století, ale také životy mnichů a nesmírné duchovní a kulturní bohatství, které klášter uchovává.“

Vzpoura za hradbami

Nebyl to sice blesk z čistého nebe, protože napětí uvnitř klášterní komunity trvá už nějaký čas, přesto zpráva, která se objevila na serverech 31. července, nebyla prosta překvapení. Společenství mnichů svolalo generální shromáždění, na němž jednomyslně rozhodlo o odvolání opata kláštera a arcibiskupa Sinajské církve z obou jeho postů. Dopis s tímto sdělením byl zaslán do Jeruzaléma tamnímu řeckoortodoxnímu patriarchovi Theophilovi III., aby tento krok potvrdil. Formálně se zdá, že je všechno v pořádku, mniši v dopise zdůrazňují, že Damiana odvolali podle článků 12 (generální shromáždění bratrstva tak může učinit dvoutřetinovou většinou) a 35 (povinnost uvědomit jeruzalémského patriarchu a požádat ho o konečné schválení) Základního řádu kláštera. Při bližším pohledu ale zjistíme, že legitimita aktu odvolání tak jednoznačná není.

Opat a arcibiskup Damianos snahu o své sesazení odmítl. Odsoudil pokus o klášterní převrat a upozornil na to, že postrádá právní platnost: podle něj nebyla dodržena dvoutřetinová většina. Web Greek City Times vysvětlil, že dvě třetiny se počítají z celkového počtu 25 členů bratrstva; hlasujících by tedy muselo být sedmnáct. Kromě toho pro odvolání zvedl ruku i mnich Pamphilos, který ovšem v roce 2017 sinajský klášter opustil a nyní je členem klášterní komunity na řecké hoře Athos. Sinajští mniši ovšem oponují, že dvoutřetinová většina by měla být vypočítána ze základu 22, v tom případě by patnáct hlasů stačilo. Tedy tvrzení proti tvrzení. Samotný Damianos, ač prý pozván, se generálního shromáždění bratrstva nezúčastnil, neboť byl v té době v Řecku, kde loboval za výše zmíněný zákon.

Nelze se vyhnout otázce, jaké důvody vedly mnichy k hlasování proti opatovi. Dle dostupných informací hrálo roli několik důvodů. Damianos je ve funkci příliš dlouho, víc než půl století (od roku 1973). Část komunity kritizovala centralizovaný a autokratický způsob jeho vedení; tito mniši mají pocit, že komunitě chybí vnitřní dialog a více demokracie v rozhodování. Dále byla zpochybněna finanční a administrativní transparentnost. Kromě toho je Damianos jediným členem komunity s egyptským občanstvím a z toho titulu funguje jako klíčová osoba při jednání mezi klášterem a tamními úřady. Někteří mu ale vytýkají, že se na úkor autonomie bratrstva příliš sblížil s politickými sekulárními aktéry a státními představiteli jak na egyptské, tak na řecké straně. Zástupce Damiana a jeho mluvčí archimandrita Porphyrios se také vyjádřil, že někteří členové komunity se postavili na odpor proti řeckému zákonu o zřízení veřejnoprávní instituce, která bude v Řecku klášter oficiálně zastupovat (zmíněn výše). S takovým postojem nesouhlasí: „Jako někdo, kdo zná zákon do hloubky, mohu říci, že je vynikající. Poskytuje přesně to, co klášter v Řecku potřebuje. Nemůžete bez závažného důvodu něco tak životně důležitého sabotovat.“

Co bude dál?

Nezdá se, že by se obě Damiánovy stolice, jako opata a arcibiskupa, příliš kymácely, spíše naopak. Výpad proti němu je vnímán v komplikované situaci kláštera po výroku ismáílíjského soudu jako nanejvýš nevhodný. Na tahu je jeruzalémský patriarcha Theophilos. Zatím se zdá, že bude usilovat o smírné řešení. V dopise Damianovi datovaném 1. srpna uvedl, že „Jeruzalémský patriarchát je připraven zahájit příslušný církevní postup. Bude k Vám vyslána tříčlenná delegace, aby bylo – v duchu pravdy, smíření a spolupráce s bratrstvem na Sinaji – vynaloženo veškeré možné úsilí o žádoucí a pokojné vyřešení vzniklé záležitosti“. Kauza je tedy otevřená a příští týdny, možná měsíce, by měly přinést rozuzlení.