Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Za přepadení a rozvrácení prosperující Libye měl dostat trest absolutní.

Nemaly podil na Andeline wir schaffen das, mel jisty vlivny muslim jmenem Barak Obama;-) to je strujce likvidacni politiky s cilem zahubit Zapad. Otupela Angie se jenom nechala ukolebat, ze tak je to spravne a cela EU to navic tlacila jeste nekolik let potom a delat to v podstate doted.

Dle meho nazoru, ta prizracnost ve forme bezdetnych politickych leadru je asi spis nahoda vyplyvajici z toho, ze normalni pricetny clovek-rodic to svym detem detem proste neudela, aby se stal clenem gaunerskeho spolku politiku...

Německo by musel vést silnější leader než p. Merkelová. Neměla odvahu postavit se možná až tisícům německých vysokoškolaček, které freneticky vítaly imigranty na nádražích, další problém představoval prakticky nevyhnutelný konflikt s BVerfG, který by následoval v případě zastavení migrační vlny.

Pan autor se trefuje do evropských lídrů, ale ono to není o nic lepší ani za Atlantikem. A když se podíváme na Východ, tak on Putin také není žádný génius. A Si vede svou zemi také jinam než si představoval Teng. Zřejmě si světová politika vybírá slabší chvilku. Jen doufejme, že se to časem nějak vyvrbí pozitivně.

Obávám se, že bez války to nepůjde.

To je titulek z Aha! nebo z Blesku? Ze Psa to není určitě, Pes není buranský bulvár. Tedy... ještě před pěti lety nebyl.

Btw Vodvářka se dnes skutečně pochlapil hoďte na něj síť !

Docela by mne zajímalo, jaká je průměrná výška mužů politiků, herců, moderátorů. Zda ty skřety neformovaly návyky z dětství, puberty, kdy udržení pozice silově, ručně jeden na jednoho nebylo možné.

Ta úvaha je sice provokativní, ale stojí na velmi slabém základu. Především neexistují solidní data, která by ukazovala, že by politické chování, mocenská strategie nebo agresivita byly systematicky odvozeny od tělesné výšky. Ano, v některých studiích se objevuje mírná korelace mezi výškou a volební preferencí u voličů, nikoli však mezi výškou a stylem vládnutí nebo sklonem ke konfliktu. To je důležitý rozdíl.

Psychologizace politiky přes fyzické znaky je svůdná, ale analyticky nebezpečná. Vede k biologizujícímu zjednodušení, které nahrazuje strukturální vysvětlení osobními domněnkami. Politické chování nevzniká z toho, že někdo nevyhrál rvačku na školním dvoře, ale z institucionálních rolí, ideologií, skupinové dynamiky a historického kontextu. Jinými slovy: politika je systémová, ne somatická.

Navíc empiricky narazíme na okamžitý problém: mezi politiky, herci i moderátory najdeme celé spektrum výšek i povah, včetně velmi vysokých osob s autoritářskými sklony i nižších osob s konsenzuálním stylem. Jakmile existuje tolik protipříkladů, hypotéza ztrácí vysvětlovací sílu.

Je pochopitelné hledat jednoduché, lidsky uchopitelné příčiny komplexních jevů, ale v tomto případě jde spíš o projekci frustrace než o analytický nástroj. Pokud chceme porozumět chování elit, dává mnohem větší smysl zkoumat mechanismy výběru moci, mediální logiku, normativní rámce a institucionální zpětné vazby, než antropometrické charakteristiky jednotlivců.

Když může vést Francii Macron...

Autor přisuzuje rozhodnutí Angely Merkelové především osobním selháním nebo politické naivitě, ale skutečné důvody leží jinde. Merkelová nebyla náhodným aktérem, nýbrž nositelkou evropského normativního imperialismu, jehož vnitřní logikou je univerzalismus. Pokud se politický řád definuje jako univerzálně platný, pak nemůže současně legitimně obhajovat tvrdé omezení migrace, protože by tím popřel vlastní univerzalistický základ. Uvolnění migrační politiky tedy nebylo chybou v úsudku ani reakcí na konkrétní krizi, ale logickým důsledkem normativního rámce, který Evropa dlouhodobě prosazovala. Omezení migrace by znamenalo přiznat hranice platnosti univerzálních hodnot, a tím zpochybnit samotný normativní imperialismus, na němž je evropský projekt postaven. Merkelová proto nejednala iracionálně, ale důsledně – problémem není její rozhodnutí, nýbrž ideologie, která toto rozhodnutí činila vnitřně nevyhnutelným.

No jo, normativní, to je slovo dne! :-P

Ursulu Von den Leyen neuchránilo od blbých nápadů ani těch sedm dětí či kolik jich má...

Te její životopis taky stojí za to!