Exprezidenta Nicolase Sarkozyho uznal pařížský soud v září 2025 vinným z účasti na spiknutí, jehož cílem bylo zajistit financování prezidentské kampaně z pokladny libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Rok si měl Sarkozy odpykat v domácím vězení s elektronickým náramkem na noze a na tři týdny ho zavřeli do pařížské věznice La Santé.

Na tom by nebylo nic pozoruhodného, kdyby o těch dvaceti dnech pobytu ve vězení nevydal před Vánoci dvacet pět knížku s názvem Le journal d´un prisonnier, Deník vězně.
V ní si stěžuje na to, že v base „nebylo nic k vidění ani nic na práci“. A byl tam prý neustálý hluk.
Ježíši Kriste!

Vzpomněl jsem si samozřejmě na to, jak dlouho a v jakých podmínkách a především proč trávili roky a desetiletí v extrémně hnusných kriminálech komunistickému režimu nepohodlní čeští občané. A vyšla mi z toho jediná otázka: Fakt mohl takový neodolný srágora jako Nicolas Sarkózy vést jednu z klíčových zemí Evropské unie?

Mohl. A nikoli náhodou. Protože Evropa v posledních dekádách opravdu nezažívá hvězdné období. Spíš takové dekadentní.

Odstartovala to Angela Merkel tím, že naivně pustila do Evropy obrovské množství ilegálních migrantů. Pozastavila tvrdé dodržování tzv. dublinského pravidla, které ukládá, že azyl musí být podán v první bezpečné zemi EU. V důsledku tohoto katastrofálního rozhodnutí milion lidí v roce 2015 překročil hranice Evropy mimo oficiální body vstupu.

Důsledky jsou velmi, velmi konkrétní. Jako to znásilnění mladé Italky, které nedávno provedli afričtí imigranti před očima jejího přítele. A kdybychom chtěli popsat podobné případy z jiných měst Evropy nebo jen ze země paní Merkel, byla by to kniha mnohem tlustší než její nedávno vydané paměti s názvem skutečně orwellovským: Freiheit, Svoboda.

Akademici mohou bádat, proč Angela Merkel udělala v roce 2015 takové rozhodnutí. Moje vysvětlení je velmi jednoduché: dětinský nápad může dostat úplně každý, ale o něco blíž k němu mají bezdětní lidé. Prostě proto, že nikdy neměli ani vteřinu odpovědnost za svoje děti. Tak jako paní Merkel.

A je skutečně pozoruhodné, kolik bezdětných lídrů se vystřídalo v čele evropských velmocí a celé Evropské unie za několik posledních dekád (Macron, Merkel, Rutte, Scholz, Charles Michel, Jean-Claude Juncker, Theresa May)

Těch reálných příčin pomalu postupující evropské dekadence je samozřejmě velmi dlouhá řada, ale realita je v roce 2025 zcela neoddiskutovatelná: Evropa mění v bezdětný kontinent, který veškeré svoje bohatství investuje do boje proti změnám klimatu, zatímco Čína zásobuje jeho obchody zbožím a její lídři pořádají diskusní summity koalice ochotných, místo aby přesvědčili občany svých zemí, že večírek skončil a neochota bojovat a bránit svoji zemi je může brzy připravit nejenom o svobodu, ale i o život.