Je to novinka, kterou chystá strana Komunisté Ruska, aby obešla nový zákon o shromažďování a demonstracích. Dle federálního zákona mají oblastní zákonodárné sbory liberalizovat podmínky pro pořádání mítinků, demonstrací a shromáždění novým zákonem, který musejí přijmout do konce roku. Sníží se počet míst, kde se nesmí demonstrovat, ale omezení bude nadále platit pro kostely a významné historické památky. V Petěrburgu se bude zákaz vztahovat jen na náměstí u chrámu sv. Izáka, náměstí před Zimním palácem a Něvský prospekt. I na těchto chráněných místech však bude možno se shromáždit, pokud se bude jednat o náboženský obřad, a toho se chytli komunisti.

Rozhodli se, že budou svá shromáždění pořádat jako náboženské liturgické obřady. "Mně se zamlouvá, že rozhodli povolit náboženské obřady," říká deníku Komsomolská pravda tajemník výboru strany Michail Maškovcev. "Jsem pevně přesvědčen, že Kristus byl prvním komunistou." A dodejme, že určitě nemá na mysli Ježíška, který nosí dárky. Jeho strana Komunisté Ruska je ale jen novou konzervativnější odnoží komunistů. Komunistická strana Ruské federace se k plánu asi nepřidá a noviny o této otázce nespekulují.

V Rusku je politika vůči komunistickým a extrémistickým levicovým stranám nesmlouvavější než u nás. Ne však k jednotlivým komunistům. Jelcin zakázal komunistickou stranu už po puči v roce 1991, ale Ústavní soud jeho nařízení zrušil. Tenkrát ještě platila Ústava SSSR z roku 1978. Znovu zakázal komunistickou stranu během mocenských bojů v roce 1993. Ale tento zákaz měl jen dočasnou platnost. V roce 2007 tady zase byla zakázaná extrémistická Národní bolševická strana, jejíž členové pak založili stranu Jiné Rusko, která je dnes miláčkem západních médií. Strana Komunisté Ruska vznikla kvůli nespokojenosti části starých kádrů až v roce 2009 a od té doby je velmi aktivní v pořádání demonstrací a mítinků.

Komunisté všech stran demonstrují hlavně na výročí VŘSR 7. listopadu. Rusko už tento den neuznává jako státní svátek, místo toho zavedl Putin svátek "vítězství nad polskými okupanty", který se slaví 4. listopadu. Jakýmiže okupanty? Má jít o vyhnání cara Lžidimitrije v roce 1612. Svátek má historické opodstatnění, protože se běžně slavil v carském Rusku až do roku 1917. Nicméně extrémní levice tento "svátek národní jednoty" neuznává a využívá ho jenom jako další záminku k protestům.

Co mě zaujalo, je otevřeně kritický postoj humanitních vědců. Na rozdíl od nás se ruští politologové a historici nezdráhají vyjádřit nesouhlas se současnými komunisty, a to ani v odborné literatuře. Renomovaný historik Rudolf Grigorjevič Pichoja píše ve svých Dějinách soudobého Ruska: "Jak ukazuje analýza komunistického tisku, ruští komunisté se nepoučili z porážky, kterou utrpěl komunistický systém v Sovětském svazu. Recepty, které předkládají na řešení současných problémů, neobsahují nic nového a vycházejí jen ze zastaralých názorů, které už dávno zavrhl čas." Výstižná to charakteristika socialistického konzervativismu, který zastávají i naši komunisté!

Jenže u nás "mediální politologové" takový názor neřeknou. Kritizovat "přehmaty" a krutosti bývalého režimu, to se u nás smí a je to respektovaná činnost. Veřejná kritika současné komunistické strany se ale považuje za něco neslušného, za něco, co narušuje demokracii a svobodu projevu. Ale jaká je to svoboda projevu, když se něco nesmí projevit? Nepatří snad k svobodné diskuzi i nesouhlas? Jaká je demokracie, v níž se demokratické síly a většina veřejnosti musí přizpůsobovat jedné extrémistické straně, která je nedotknutelná? Namísto toho prosazoval v minulosti politolog Jan Bureš v televizi názor, že komunistická strana je "normální demokratickou stranou" a že už se reformovala. Kdy? Nyní nás zase politolog Lukáš Jelínek nabádá k jakémusi věčnému souhlasu s komunisty, abychom prý dosáhli lépe dýchatelné atmosféry. Při těchto výrocích si čeští politologové hrají na kouzelníky, jako by jejich slova mohla změnit realitu.

KSČM není reformovaná, ani nerespektuje demokracii. Je to strana postavená na komunistické ideologii, nenávidí "tento režim" a za svůj politický cíl má nastolení socialismu. I u nás by analýza komunistického tisku ukázala, že KSČM se nepoučila a navíc stále podněcuje národnostní a třídní nenávist. Důsledky slepoty k tomuto faktu vidíme dnes, kdy KSČM znovu dostala do své moci školství v Jihočeském a Kkraji, ačkoli právě ideologická výchova byla hlavním nástrojem udržení moci. Mládež ani učitelé s tím nesouhlasí, ale nemohou s tím nic dělat, protože za ně rozhodli spoluobčané, kterým nezáleží na vzdělání, ani na budoucnosti této země. Volili komunisty s vidinou nové sociální utopie, jako bychom už s tímto druhem blouznivectví neměli dostatečné zkušenosti. Utopie je jen lež.

Ruští komunisté svým vynalézavým postojem aspoň názorně dokázali to, co mnozí tušili už dávno: že jejich ideologie je náhražkou náboženství.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem