„Neexistuje na světě bizarnější příběh než příběh o nevyzpytatelných rozmarech ruského svědomí,“ napsal kdysi židovský básník a spisovatel narozený na Ukrajině Igor Guberman.

Při pozorování ruské touhy prorazit další dno nemůže žádný pozorovatel přehlédnout překvapivou závislost. Ruská liberální komunita, která se nazývá opozicí Putinova režimu, mu v tom svými činy pomáhá. A je třeba dodat, že jsou v tom zatraceně dobří.

Ale protože schopnosti ruské opozice, jsou mírně řečeno již malé, veškeré její úsilí v tomto směru je zaměřeno především na analýzu síly vnitřního morálního jádra. Nic nefascinuje většinu „dobrých“ Rusů tak, jako hledání morálního rozměru, touha jej měřit a zejména snažit se kompenzovat kolektivní poddajnost individuální morální čistotou. Ale to vše není zajímavé mimo následující kontext.

Za prvé, pokud ne dominanci, pak stabilní pozici Ozbrojených sil Ukrajiny na frontě. Vojenské „úspěchy“ první armády světa jsou charakterizovány především intenzivní kremelskou propagandou. Ve skutečnosti byla frontová linie v poslední době většinou stabilní, stejně jako ruské ztráty, které již nejsou kryty smluvními vojáky.

Za druhé, ukrajinské intenzivní a účinné údery na infrastrukturu, které se staly spouštěčem kritických problémů ruské ekonomiky.

Za třetí, zesílení ruských útoků na civilní obyvatelstvo Ukrajiny, což opět potvrzuje zločinnou povahu jak Putinova režimu, tak absolutní většiny ruského lidu.

Jaký by tedy měl být adekvátní a srozumitelný model chování pro odpovědnou opozici, která hledá spojence, usiluje o získání moci a změnu situace?

Pokud se podíváte na íránskou opozici vedenou princem Rezou Pahlavím, tak ta bojuje ze všech sil za porážku jak násilnického režimu, tak země. Podporuje a pomáhá Spojeným státům a Izraeli a co je nejdůležitější, cítí poměrně vysokou míru podpory íránského lidu. Navzdory přehnané krutosti íránského režimu ve srovnání s ruským. Nic takového v ruské opozici neexistuje. Ruská opozice většinou místo toho, aby se snažila využít příznivé příležitosti pochopitelným způsobem, naopak s nimi bojuje a snaží se se jim bránit. Což je z pohledu normálních lidí a racionálního přístupu nepochopitelné a v současné situaci nepřijatelné.

Ruská opozice však nechce formulovat odpovědné politické stanovisko. Samozřejmě nemluvíme o celé opozici, ale o většině této neustále hlučné, protichůdné a moralizující masy „dobrých“ Rusů. Jasný, logický a především odpovědný postoj prokazují trvale Garry Kasparov a většina členů Fóra svobodného Ruska (FSR). Národně osvobozenecká hnutí zastávají rovněž jasné pozice. K nim patří exilové vlády Čečenska, Tatarstánu a dalších, kteří vystupují jako racionální spojenci Ukrajiny a Západu. Bohužel jsou však menšinou ruské emigrace. Přitom bez porážky Ruska není možné transformovat jej tak, aby přestalo být zdrojem hrozeb v Evropě i ve světě. Ruský stát je dnes teroristický se všemi důsledky, které z toho plynou. Ne Putin, ale ruský stát!

Většina politicky aktivní ruské emigrace nevznikla jako opozice. V současné situaci jsou politické názory majority ruských liberálů spíše revizionistické než opoziční. Odpovědná politická opozice v putinovském Rusku, které po druhé světové válce rozpoutalo nejkrvavější válečný konflikt v Evropě, musí především uznat odpovědnost jak země, tak celého lidu za tuto agresi. A samozřejmě analyzovat příčiny tohoto stavu a rozvíjet vlastní vizi radikální transformace země. A tato vize by se neměla opět omezovat jen na dekorativní proměny, ale měla by zaručit radikální reorganizaci tohoto území, zničení říše a uznání práv národů a regionů na svobodu.

Vše ostatní neřeší žádný z výše uvedených problémů. Navíc nedostatek politického postoje a neochota, co nejvíce překonat tradiční ruský imperialismus, ukazuje posilování morální rétoriky na pozadí úspěchů Ukrajiny a zhoršující se krize v Rusku. Tímto způsobem ruští imperialisté jasně ukazují svou podstatu a volbu, pokud ne ve prospěch zločinecké moci, tak rozhodně ve prospěch barbarského lidu.

Z toho bychom měli posoudit rostoucí touhu humanizovat tento národ, ztotožnit oběti jeho zločinů na Ukrajině a vedlejší ztráty v důsledku spravedlivých a zákonných kroků Ukrajiny proti agresi. Jakákoli moralizace od „dobrých“ Rusů o nepřípustnosti smrti civilistů v Rusku při útocích Ozbrojených sil Ukrajiny, není jen hloupým pokryteckým pacifismem, ale popřením práva Ukrajiny vzdorovat agresorovi. Putinův režim najímá smluvní vojáky jdoucí na jatka nebo posílá do boje mobilizované a nepřipravené chudáky, kteří nemohou způsobit nepříteli žádné škody.

V kontextu války, kterou Rusko rozpoutalo nejen proti Ukrajině, ale i proti civilizaci se logicky vynořuje následující otázka. Ozbrojené síly Ukrajiny dosáhly značného úspěchu při ničení ruské ekonomiky. Je nepravděpodobné, že by byla zákonnost, účelnost a účinnost těchto akcí zpochybněna. Jenomže právě v kruzích ruské opozice (mimochodem, nikde jinde) se začalo diskutovat o zákonnosti a legitimnosti útoků na tržiště, která oficiálně dodávají zboží pro válku a patří kremelské organizované zločinecké skupině.

Je zajímavé, jak běžní lidé v Evropě, kteří nesou břemeno odražení ruské agrese, dokážou vnímat kroky ruských úřadů k překonání důsledků palivové krize. V těchto emotivních projevech je Putinova vláda obviňována z „podání ruky“, neschopnosti a dostává rady, jak zmírnit následky ukrajinských útoků. A to nejsou obyčejní lidé, ale vůdci ruské opozice, byť samozvaní. A to se neříká v zákulisí, ale veřejně v kontextu eskalujícího boje, v němž Evropa podporuje Ukrajinu.

Ruská opozice zřejmě netuší, že v Rusku neexistuje. Působí v Evropě a Spojených státech, státech, které nesou významnou zátěž pomoci Ukrajině a formují svou vizi budoucnosti Ruska. Samozřejmě, budoucnost Ruska je volbou ruského lidu.

Západ však ruské opozici poskytl značnou podporu. Stovky lidí získaly status uprchlíka a tím i bezpečnost a řešení svých sociálních problémů. Řada struktur ruské opozice, jako je Nadace proti korupci a Federální rezervní fond, je výrazně závislá na grantech pocházejících ze západních zemí. Ruská opozice získala zastoupení v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (PACE) díky své bezpodmínečné podpoře územní celistvosti Ukrajiny a překonání ruského imperialismu. Ruská opozice, složená převážně z vzdělaných a dobře informovaných lidí, oddaná hodnotám svobody, se zdá být skutečně užitečná koalici spojenců Ukrajiny s cílem porazit Rusko a následně budovat svobodné, demokratické státy na jeho území, které nepředstavují hrozbu pro svět a zvláště pro Evropu.

Zdá se, že ruská opozice by měla Evropě pomoci správně interpretovat signály přicházející z Ruska a zapojit se do kognitivní adaptace ruského iracionalismu. Pokud však ruská opozice chce místo toho přijít k moci bez zásadní změny čehokoli, především imperiální politiky a ekonomiky plenění, a ponechat si okupovaná území, pak musí Spojené státy a Evropa pochopit, že v tomto případě riskují, že v budoucnu budou čelit ještě odpornějšímu a nebezpečnějšímu Rusku. A uvědomit si, že rizika jeho rozpadu jsou výrazně nižší než rizika zachování jeho jednoty.

Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.