Ke jménům Alexandra Litviněnka a Sergeje a Julie Skripalových přibylo další: Pjotr Verzilov. Bývalý „vůdce“ skupiny Pussy Riot se vzpamatovává v berlínské nemocnici a lékaři nemají pro jeho stav jiné vysvětlení, než že byl otráven. Jeho potíže propukly po soudním slyšení jedné z členek Pussy Riot – skupiny, jejíž členky za své taškařice už strávily hodný čas v ruských věznicích.
Alexandr Petrov a Ruslan Boširov, na které britská policie ukazuje jako na pravděpodobné traviče Skripala a jeho dcery Julie nervovým jedem novičokem, vystoupili v ruské televizi a vysvětlili, že v Salisbury, kde k otravě došlo, byli prostě na výletě. Zaletěli si do Londýna, protože si chtěli prohlédnout salisburskou katedrálu, ale pršelo. Vrátili se tam tedy další den, aby „tu věc“ dokončili. Jakou? No prohlídku katedrály.
Kdyby nešlo o život, bylo by to celé poněkud komické, ale na to jsme my, věrní čtenáři Bulgakovova románu Mistr a Markétka, vlastně už zvyklí. „Copak se to stalo v Salisbury?“ mohl by se zeptat Woland – ďábel, který se zhmotnil v Moskvě se svitou svých pomahačů. „Ale,“ mohl by mu odpovědět člen svity Azazelo, „Kocomour si tam zaletěl prohlédnout katedrálu.“ „A co ti mrtví?“ dotázal by se Woland. „Ale mýlíte se, mistře,“ odvětil by Azazelo, „ti Skripalovi přece nejsou mrtví.“
Jenže braši z Wolandovy svity v Bulgakovově románu jsou komické figury a čtenáři je jasné, že je to celé hra, že zlo má jinou podobu. Když ovšem v roli ďábla vystupuje Vladimir Putin, přejde člověka smích. A byl to Putin, který ty dva, Petrova a Boširova, vyzval, aby vystoupili v televizi a jasně řekli, že nikoho neotrávili a že si britská policie a britská premiérka vymýšlejí a dělají z nevinného výletu za památkami politický thriller. Nechme pro tentokrát stranou, že si politické thrillery jejich tvůrci taky necucají z prstu, že jen dramaticky a napínavě ztvárňují, co se mohlo stát, nebo co mohlo být za tím, co se skutečně stalo.
Pravděpodobného traviče Alexandra Litviněnka před několika lety ruský stát do Británie ke stíhání nevydal. A nepochybně nevydá ani tyhle dva členy svity. Zato se před nedávnem představitel Wolanda nechal slyšet, že britský stát nedokáže ochránit ruské občany (myslel Skripalovy) před pokusem o vraždu. Na představě, že se ruský stát tvrdě vypořádává s lidmi, které považuje za zrádce a nepřátele, bohužel nic komického není. Taky nic nového, ruští carové a sovětští vládci to dělali po staletí. Obvykle však přitom aspoň předstírali soudní řízení – i když také zdaleka ne vždycky.
V případech zmíněných otrav se nikdo o žádný fingovaný výkon „spravedlnosti“ ani nepokouší. Je to velmi veřejné a mimořádně názorné varování: nezahrávejte si s námi, pro nás hranice nic neznamenají, před námi neuniknete. A k soudu naše Kocomoury nedostanete: sami přece jasně řekli, že oni nic, oni jsou nevinní a neškodní turisté, milovníci památek.
LN, 21.9.2018