Boje v Sýrii se pro svou vleklost, krutost i kvůli skutečnosti, že v nich oči Evropana těžko nacházejí nějakého vyloženě kladného hrdinu, ocitají spíše ve druhé lize mediálního zpravodajství.

V poslední době však upoutalo poněkud větší pozornost angažmá ruské letadlové lodi Admirál Kuzněcov, operující ve Středozemním moři poblíž syrských břehů.

Její palubní letouny by měly podporovat armádu prezidenta Asada, leč jejich mise se komplikuje. Již druhý stroj totiž při pokusu o přistání na palubě lodi havaroval. V obou případech se piloti stačili včas katapultovat, ovšem prestiž ruského námořnictva tak utrpěla trhlinu.

Admirál Kuzněcov je v současnosti jedinou ruskou letadlovou lodí a její nasazení v ostře sledované válečné operaci tudíž muselo mít vážné důvody. Jednak přímo bojové, což ale svědčí též o tom, že udržení Bašára Asada představuje pro Rusko absolutní prioritu, pro jejíž prosazení je ochotno, ba možná nuceno použít ty nejlepší prostředky, kterými disponuje, byť právě u uvedeného plavidla je ona charakteristika poněkud sporná.

Z dalších důvodů nasazení se pak nabízejí především ještě dva. Prvním je snaha vyzkoušet chloubu ruského námořnictva v praxi, druhým potřeba demonstrovat před světem sílu ruské vojenské techniky. Pokud však Moskvě šlo zejména o prestiž, dost se přepočítala.

Ne všechno jsou ostré vlčí tesáky

Skoro od první chvíle, kdy se Admirál Kuzněcov začal blížit k syrskému bojišti, poukazovali západní experti na skutečnost, že jde o plavidlo technicky notně zastaralé, neodpovídající potřebám soudobého boje. Britská média dokonce před nedávnem přinesla zprávu, podle níž na Admirálu Kuzněcovovi nefungují toalety, čili že služba je tam opravdu krušná.

Z Britů ale mohla promlouvat i zhrzenost, neboť Británie, kdysi královna moří, nyní nemá v aktivní službě žádnou letadlovou loď, byť staví dvě nové. Jelikož však historie Admirála Kuzněcova, jenž nese jméno po admirálovi ze sovětských dob, v sobě výmluvně odráží ruské i sovětské dějiny posledních tří desetiletí, o zastaralosti lodi asi nelze pochybovat.

Stavět se začala v 80. letech v loděnicích v Nikolajevě u Černého moře, což je ale dnes ukrajinský Mykolajiv. Původně se měla jmenovat Riga, v listopadu 1982 byla přejmenována na Leonid Brežněv, v srpnu 1987 na Tbilisi. Do výzbroje byla zařazena až v lednu 1991, plného dokončení se dočkala teprve v roce 1995 coby loď již ruská.

Měla mít ještě bratříčka jménem Varjag. Ten však v době rozpadu Sovětského svazu zůstal hodně daleko před dokončením a nezávislá Ukrajina na jeho dostavbu neměla peníze. Loď tedy koupila Čína. Původně prý měla sloužit jako zábavní park, leč Číňané ji nakonec dostavěli a nyní je zařazena v čínském námořnictvu pod jménem Liao-ning.

Pro nás z anabáze Admirála Kuzněcova každopádně plyne jedno pádné poučení: ne všechny zuby, které Vladimir Putin cení, jsou ostré vlčí tesáky.