Poznamenala jsem si sice do kalendáře, že 11. července nebo v příhodný den v okolí toho data mám a chci napsat něco o Olze Havlové, aby se na ni nezapomínalo, jenže to dnes, kdy ten příhodný den nadešel, musím napsat nikoli o Olze, ale o Olegovi – vlastně Olehovi. Ten se totiž narodil 13. července, a má tedy dneska narozeniny.

Oleh Sencov je, jak asi ledaskdo z vás ví nebo si vybaví, režisér z Krymu, který dostal u ruského vojenského soudu dvacet let a sedí ve vězení v ruském městě Labytnangi, kdesi daleko u řeky Ob. No, sedí… on asi spíš leží v nemocnici, protože už od 14. května, tedy dva měsíce, drží hladovku. Za propuštění všech ukrajinských politických vězňů v Rusku.

Oleh Sencov byl 25. srpna 2015 odsouzen za údajný terorismus. Patřil prý k ukrajinské nechvalně známé straně Pravý sektor, dokonce měl zakládat její buňku na Krymu. Měl podle obžaloby zapálit kanceláře Ruské obce Krymu a pobočky strany Jednotné Rusko. A hodlal prý vyhodit do po větří pomník Vladimira Iljiče Lenina.

Problém ovšem je, že o všech těchto činech svědčili jen jeho spoluobvinění, z nichž nejméně jeden tahle nařčení odvolal s tím, že je na něm vyšetřovatelé vynutili mučením. Také Oleh Sencov odvolal to, k čemu se v přípravném řízení přiznal, a vysvětlil, že k tomu byl donucen mučením. A vskutku nevím, proč bych mu to neměla věřit.

Sencov se totiž z hlediska ruské moci provinil něčím horším než úvahami o zničení Leninova pomníku – byl odpůrcem připojení Krymu k Rusku a nikterak se tím netajil, ba právě naopak, říkal to při každé vhodné veřejné příležitosti. A není nic nového, že v Rusku váží slovo v takových případech podstatně víc než reálné činy: vyšetřovací orgány mohou klidně porušovat zákony, protože je nikdo k odpovědnosti hnát nebude, ale občan si má kritické názory nechat pro sebe, má se držet oficiální verze…

Celý případ je podle mého názoru naprosto skandální: Sencov je režisér, publicista, občanský aktivista, ne žádný terorista nebo extremista. Nejsem jediná, kdo si to myslí – organizace bránící lidská práva i někteří západní politici už nejednou apelovali na Vladimira Putina, aby dal svým úřadům pokyn propustit Sencova na svobodu, ale zatím nic.

Jsem přesvědčena, že by s takovými apely měli vystoupit i čeští politici (ministerstvo zahraničí to udělalo), že by vůbec měla být kolem tohoto případu rozpoutána co největší kampaň, protože tak jasných případů porušování lidských práv v euroamerické části světa zase tak moc nepotkáme.

Kdybych byla v nějaké profesní nebo společenské organizaci, asi bych velice usilovala, aby se ta organizace obrátila na ruské úřady nebo nejspíš taky na ruského prezidenta a požadovala Sencovovo propuštění. Velmi vhodné by například bylo, kdyby se svého vězněného kolegy zastali filmaři…

LN, 13.7.2018