Když bojují naše hesla, důkazy vzal čert

Má smysl se obracet přímo na ruské vojáky bojující na Ukrajině? Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová usoudila, že má, a rusky je oslovila na sociální síti. Nebála se emocí: „Jak jste chtěli ‚osvobodit‘ Tatjanu z Irpině, kterou zabil ruský granát spolu s jejími dvěma dětmi?“ Zkusíme to také, jen se soustředíme na oficiální ruské argumenty.

Některé zprávy působí jako černý humor. Třeba ta, že ruští vojáci v dobytém Mariupolu našli plátno se symbolem pentagramu či kalendář s portréty osob LGBT v tamním „ústředí gayů a lesbiček, jež přímo podléhá prezidentovi USA a americkému Kongresu“. Myslí to vážně? Je to přece typické „přepínání struny“. Výmysl tak bizarní, že mu nikdo nevěří. Nám připomene srpen 1968, kdy Sověti v Davli „objevili“ americké tanky: veteránské kusy z druhé světové účastnící se natáčení filmu Most u Remagenu. Dnes by však měla zarážet jiná věc. Moskva zdůvodňuje svou invazi genocidou údajně páchanou na Rusech v Donbasu. Jak to, že po dvou měsících války ruští vojáci ještě neobjevili hromadné hroby či jiné doklady genocidy? Proč místo tak závažných důkazů šermují jakýmsi „homosexuálním doupětem“?

Dále. Podle Putina ruská služba FSB zmařila pokus Kyjeva a Západu o vraždu televizního novináře Solovjova. Připusťme, že je to pravda. Pak se ale vrací otázka. Je-li FSB tak profesionální, že předem dokáže zmařit pokus teroristů o atentát, proč včas nezmařila – ani poté pořádně nevyšetřila – vraždy novinářky Politkovské či politika Němcova i dalších?

Otázka samozřejmě zní, kolik lidí v Rusku tyto rozpory zajímají. Skoro se zdá, že největší Putinův úspěch spočívá v tom, že v ruské společnosti prosadil svůj narativ, pevnou verzi příběhu. Možná ho jen přejal od pokrokového Západu. Podobně jako se v Americe prosadil narativ BLM (nejde o důkazy, ale o pocit znevýhodnění a útlaku), v Rusku se prosadil narativ celonárodní ublíženosti. Pak hrají roli hesla typu genocida a důkazy vzal čert.

LN, 28.4.2022