Když nedávno Vladimir Putin hovořil o „takzvaném Západu“, pozvedl ruce, aby napodobil uvozovky. Málokterý pohyb je američtější než právě toto gesto. Snad jen klobouk, ve kterém se ruský prezident nechal fotit, když jako lovil. Ruský vztah k Americe vůbec patří k podivuhodným kapitolám ruské kulturní historie.

Snad ani německý termín Hassliebe, nenávistná láska, nevystihuje celou škálu emocí, které Amerika v některých Rusech vyvolává. Neboli, Amerika, spíš ta fiktivní než reálná, je současně ruským zrcadlem, vzorem i stínem.

Každá země a každá společnost má takové protějšky, pro Rusko hrály takovou roli Francie, pak Německo, a nyní už sto let právě Amerika. Už Lenin kdysi projevoval aktivní zájem o americké know-how, snad si prozíravě uvědomoval, že technologicky vzato budoucnost bude „americká“.

Ještě mnohem patrnější to bylo ve stalinské éře, kdy ruské mrakodrapy, auta, filmy a dokonce i zmrzlina byly vlastně upravenou kopií amerických předloh. V jiné podobě to pokračovalo za Chruščova, vždyť proslulé dobové heslo „dohnat a předehnat“ se vztahovalo k Americe. Jakmile Sovětský svaz v roli „rozšířeného Ruska“ začne vyrábět více oceli, cementu a gumy než USA, američtí kapitalisté budou v loji.

Amerika byla jediná supervelmoc, která zbývala po 2. světové válce. Soupeření s ní ještě i v době úpadku ruským představitelům umožňovalo věřit, že Moskva hraje první světovou ligu. Byla v tom i fascinace něčím, co Rusko nějak připomínalo – rozlohou, lidnatostí, relativně krátkou historií, mesiášstvím, a možná i jinak.

To stále trvá. Obdiv i strach, obdiv k bohatství, dynamice a síle Ameriky. Ruská propaganda v posledních letech vykreslovala právě Ameriku, a nikoli třeba Čínu, jako hlavní nebezpečí a hlavního soupeře Ruska. Spojené státy jako jediný nebo hlavní protivník jim prostě nějak nejvíc vyhovují.

Neméně komplikované postoje mají obyčejní Rusové. Podle průzkumů veřejného mínění převažují lidé, kteří mají k USA negativní vztah nad těmi, kdo mají mínění spíše pozitivní, i když i těch jsou desítky procent. Současně ještě před válkou si naprostá většina dotázaných myslela, že za napětí na Ukrajině nemůže Rusko, a dokonce ani Ukrajina, ale Amerika a NATO jako dvě srostlé lítice.

A zároveň byly v Rusku oblíbené symboly americké pop kultury a průmyslu, od McDonaldu až po iPhony, nebo aspoň jejich čínské kopie. Ruský list Kommersant si už před lety položil otázku, proč Rusové nechodí na státem štědře dotované filmy o národní velikosti, a dávají přednost americkým snímkům. Odpověď zněla: hollywoodské scénáře jsou o tom, jak se jedinec postaví přesile – vládě, firmě, nebo banditům, a vyhraje. Je to pozitivnější a i pro Rusy přirozenější a povzbudivější příběh.

Vraťme se však k postojům ruské mocenské elity. Ta má k Americe mnohem komplikovanější a schizofrennější vztah než obyčejní lidé. Právě shora přichází ideologie, podle které je Amerika pro Rusko hrozbou. Někdy mají tyto názory až bizarní povahu.

Například bývalý dlouholetý ředitel Ruského ústavu pro strategická studia Leonid Rešetnikov tvrdí, že Amerika se snaží Rusko dlouhodobě zničit, a to už od roku 1917, kdy prý Američané pomáhali bolševikům dostat se k moci, až po rok 1991, kdy naopak Američané pomáhali rozbít Sovětský svaz. Komplikovaný vztah měli i takoví lidé, jako Alexandr Solženicyn, který sice v Americe našel azyl, ale současně ji kritizoval za povrchnost a úpadkovou kulturu a velebil hloubku ruského světa.

V současné době žijí v USA více než tři miliony Rusů. Mnozí z nich proto, že Putina považují za diktátora a vraha a utekli před ním za oceán. Jak se zdá, někteří z ruských Američanů ale Putina nadále obdivují, ale dali přednost životu v zemi, která poskytuje to, co Rusko už nikoli, totiž svobodu, bezpečnost osoby i majetku a právní stát.

Na internetu lze občas narazit na seznam ruských potentátů, respektive jejich příbuzných, kteří se v prohnilé a nepřátelské Americe usadili. Nejsou první, vždyť do USA odešla už kdysi Stalinova dcera, a potom také Chruščovův syn.

Možná že za jiných okolností by tam jednou koupil farmu i Vladimir Putin. Jenže ten svou šanci na klidné stáří v Ohiu už asi prošvihnul, a tak mu zbyla jen Amerika jako přelud, s nímž musí bojovat.

Autor je komentátor Českého rozhlasu