Týden po propuknutí skandálu kolem tzv. Panamských papírů se ruský prezident Putin k němu vyjádřil veřejně.

Mýlil se ten, kdo si myslel, že se bude omlouvat či vysvětlovat, jak se mohlo stát, že jeden z jeho nejbližších rodinných přátel cellista Sergej Roldugin převedl na svůj účet u panamské firmy Mossac Fonseca dvě miliardy dolarů. Podle Putina je směšné mluvit v takovém případě o korupci vzhledem k nízké částce, která je v Putinově okolí pokládána za kapesné pro prvňáčky.

Ruský prezident byl mnohem asertivnější a celé odhalení označil za pokus rozložit Rusko zevnitř a zasít mezi občanstvem semínko nedůvěry k moci. Celá provokace samozřejmě hanebně ztroskotala, neboť ruské obyvatelstvo bylo před ní spolehlivě ochráněno, jinými slovy, o ničem se nedozvědělo.

Zatímco Rusko zůstalo skandálem nedotčeno, americké ministerstvo financí mu věnovalo náležitou pozornost – podle agentury Bloomberg jeho experti prozkoumávají závěry investigativců, aby zjistili, zda peněžní transfery nejsou porušením mezinárodních sankcí uvalených na občany a společnosti z Ruské federace.

Experti zdůrazňují, že podle stávajícího trestního práva postih daňových úniků je regulován vnitřními zákony té které země, pokud ovšem nespadají do okruhu zločinů typu genocidy, jež podléhají mezinárodnímu právu.

Jak zdůrazňuje známý finanční právník Bruce Marx, pokud nějaké částky procházely americkým bankovním systémem, pak takové činy mohou být vyšetřovány americkou policií jako pokus o praní špinavých peněz. Samotná námaha ukrýt své majetky v daňových rájích je podle právníka typická především pro režimy, kde lidé blízcí politické moci sami vnímají své obohacení jako loupeživé a protizákonné.

Existující judikatura velké šance na důkladné vyšetření a potrestání vlivných Rusů neskýtá. Je znám zcela nedávný příklad, kdy se americké úřady pokusily zjistit původ peněz, za které si bývalý ruský ministr informací Michail Lesin koupil v Los Angeles dům za mnoho milionů dolarů. I přes naléhání některých senátorů případ nebyl došetřen a skončil nevysvětleným zavražděním ruského politika.

Svou obhajobou člověka, který porušil zákon, Putin dokázal, že drží basu, jak je to zvykem pro organizovaný zločin. Cellista Roldugin patří v určitém smyslu do jeho blízké přízně, je to kmotr jeho dcery a nikdo se neptá na to, jakým způsobem skromný muzikant přišel k tak pohádkovému jmění. Putin ví, že jako hlava státu je mimo dosah zahraničních vyšetřovacích orgánů.

Pro západní činitele ovšem vztah k problému souvisí především se snahou o průhlednost mezinárodních finančních operací. Odhalené nepravosti se týkají širokého okruhu osobností, mezi nimiž Putinovo okolí tvoří jen nepatrný zlomeček. Na seznamu jsou lidé z čínského politbyra, vládní činitelé ze Sýrie, Chile a jiných zemí.

Vysocí úředníci Spojených států, kteří veřejně naznačují, že Vladimír Putin nejen vědomě trpí, ale přímo zastřešuje korupci ve vlastním okolí, tak jak to udělal náměstek amerického ministra financí Adam Shubin, uznávají zároveň, že povolat stávající hlavu cizího státu k odpovědnosti za korupci je věc bezprecedentní a takřka nemožná.

A kdyby USA takové vyšetřování zahájily, Rusko by nepochybně odpovědělo stejným trestním stíháním Baracka Obamy. Proto západním orgánům činným v trestním řízení jde především o delikty porušující jejich vlastní zákony, jako jsou daňové úniky, praní špinavých peněz, obchod s bílým masem, narkotiky, zbraněmi, atd. Lidé, kteří nebyli zadrženi na území západních států pro páchání takových zločinů si mohou svých peněz v klidu užívat.