Rusko přepisuje pravidla po roce 1989, jako kdysi Německo přepsalo versailleský systém

Dokonáno jest, chtělo by se smutně říci po Putinově oznámení anexe Krymu. V tom "dokonáno" by se zračila bezmoc Západu, který se zmůže na pouhá prohlášení a sankce. Prostě na kroky, jež ruského prezidenta nezastaví. Ale ono je to ve skutečnosti horší.

Kdyby bylo anexí Krymu dokonáno, dalo by se spekulovat, zda ten "obchod" za to stál. Zda ruská anexe území, kde skutečně žije ruská většina, která si skutečně přála "znovusjednocení" s Ruskem, se za cenu skutečně suverénního zbytku Ukrajiny vyplatila, jakkoliv nemravně a odpudivě to zní. Jenže anexí Krymu dokonáno není.

Krym byl zabrán proto, že to šlo hladce. Protože tam je ruská většina jasná. Protože tam má Rusko velkou vojenskou základnu. Protože tam má na své straně historický argument "Chruščovovy chyby". Protože je to poloostrov spojený s pevninou úzkou šíjí, takže se dá snadno odříznout. Ale určitě to není definitivní Putinův cíl. Nevíme, zda šéf Kremlu zná Svatopluka Čecha, ale podle zásady "malý ten, kdo zná jen malý cíl" se chová.

Skutečným Putinovým cílem je změnit pravidla globální hry. Dokázat, že Rusko je respektovanou velmocí oprávněnou mít sféry vlivu i prosazovat své zájmy. V 90. letech je prosazovalo pouze obstrukcemi v Radě bezpečnosti OSN. V roce 2008 je prosadilo invazí do Gruzie a de facto anexí Jižní Osetie. Nyní už je dost silné na to, aby je prosadilo právoplatnou anexí Krymu. Že ji Západ za právoplatnou nepovažuje? To Putinovi vůbec nevadí. Počká, až Západ na nová pravila hry přistoupí. A čím více se bude zdráhat, tím více podobných kroků mu Putin bude servírovat.

Anexe Krymu je průšvih, ale svou nestydatou přímostí přináší jedno plus - Putinův cíl se jeví jasný jako facka. Je dobře, že si to uvědomuje české ministerstvo zahraničí. Varuje před "zpochybněním bezpečnostního uspořádání regionu, které vzniklo po rozpadu Sovětského svazu", čímž míří k jádru věci. Ale jak si s tím jádrem poradit, na to dnes Západ jasný recept nemá. To je ústřední problém.

Rozluštit Putinovo poselství

Včerejší Putinova řeč k ruským zákonodárcům (a k národu vůbec) byla promyšlená a sofistikovaná. Lze v ní samozřejmě najít vychytávky, které připomínají šibeniční humor. Třeba: "Nevzpomínám si, že by někdy v dějinách došlo k agresi bez jediného výstřelu a oběti na životě." Že by Putin neslyšel o anšlusu Rakouska nacistickým Německem? Oba případy proběhly hladce. Oba byly legitimizovány referendem. A v obou se drtivá většina vyslovila pro "znovusjednocení" (hlasovací lístky z 13. března 1938 lze najít na Wikipedii). Ale v zásadě Putin prezentuje Rusko jako otevřenou zemi chránící lidi ohrožené nacionalisty a fašisty.

Rusko se brání proti fašismu - Moskva to heslo opakuje už od války. "Fašisté" povstali v roce 1953 v NDR, v Maďarsku v roce 1956, v Československu hrozili v roce 1968 a nyní ovládli Ukrajinu. Protipólem je Rusko zajišťující pestrost - etnik, jazyků i náboženství. Co znamená podle Putina anexe Krymu? Prý rehabilitaci Krymských Tatarů, kteří kdysi utrpěli represe (eufemismus pro jejich Stalinem nařízenou deportaci do Střední Asie), a jejich ochranu před ukrajinskými fašisty.

Chytře Putin mluví i koná. Ruský občan nezíská pocit, že by Kreml dělal něco špatně, ale naopak že chrání menšiny před fašisty. Putin tak posiluje autentický ruský étos, který nelze zpochybnit. A když ho někdo zpochybní, je označen za fašistu a šmytec. Oproti tomu Západ působí bezradně, chaoticky a vyjukaně. I uznávaní "putinologové" tápají a snaží se luštit Putinovo poselství.

Skoro by se dalo říci, že Západ tu krizi podvědomě sleduje zkušeností z roku 1914, a cosi na tom je. Zkuste si čistě hypoteticky představit, že by teď nastal tvrdý konflikt Západu s Východem. Jak by jeho příčiny analyzovali historici v roce 2114? Možná tak, jako dnešní historici analyzují cestu k první světové válce - prostě by se na zřejmé příčině neshodli.

Příčina první světové války se vykládá dvojím způsobem: Buď jako přímý důsledek rozpínavosti a agresivity Germánů (Německa a Rakouska Uherska), nebo jako neblahé zřetězení přehnaných akcí (sarajevský atentát) a ještě přehnanějších reakcí ("Hurá na Bělehrad", "Hurá na Prušáky"). Takto by se dala za sto let vykládat i příčina našeho hypotetického konfliktu z roku 2014: Buď jako přímý důsledek rozpínavosti a agresivity sílícího Putinova Ruska, nebo jako neblahé zřetězení přehnaných akcí (anexe Krymu) a ještě přehnanějších reakcí ("Hurá na Moskvu").

Připadá-li někomu ta úvaha nemorální a relativizující vinu Ruska, ať si uvědomí, že v pohledu na příčinu první světové války dnes sílí názor o zřetězení událostí, jež se vymkly kontrole. (Dokládá to diskutovaná kniha Christophera Clarka Náměsíčníci.) A dost lidí na Západě to má zakódováno. Což ovšem nahrává bezskrupulóznímu Putinovi, jenž má zakódován imperiální pud.

Zajistit si respekt Západu

Ruský prezident včera mluvil jen o Krymu, jako by se jím Rusko už nasytilo. Ale to neznamená, že by na "zbytek Ukrajiny" rezignoval. Zbygniew Brzezinski říkal, že právě Ukrajina definuje rozdíl mezi Asií a Eurasií. Jinými slovy: Chce-li Putin Eurasijskou unii, musí do ní nějak zapojit Ukrajinu - anebo se spokojit s Asijskou unií, což očividně nechce.

O tom, co Putin skutečně chce, vypovídá jeho řeč z Valdajského klubu před půl rokem. "Chci vám připomenout," řekl, "že Vídeňský kongres v roce 1815 a dohody v Jaltě z roku 1945, které byly přijaty s velmi aktivní účastí Ruska, zajistily dlouhodobý mír. A nezapomínejme na Versailles, uzavřený bez účasti Ruska. Mnozí odborníci, a já s nimi naprosto souhlasím, věří, že právě ve Versailles byly založeny kořeny budoucí světové války."

Toto sdělení je klíčové i pro Krym, Ukrajinu jako takovou a jiné státy cítící hrozbu Ruska. Putin si cení takových bezpečnostních systémů v Evropě, na jejichž pravidla mělo vliv Rusko (v situacích, kdy byli ruští kozáci v Paříži či ruské tanky v Berlíně). A vadí mu takové systémy, jež vznikly mimo vliv Ruska. Jsou to systémy versailleský a ten současný, po roce 1989. Jsou to systémy, jež nám přinesly nezávislost, respektive svobodu, ale ruskému impériu ztrátu území i vlivu.

Krym je pro Putina jen zástupný problém. Ve skutečnosti chce ruský prezident změnit pravidla hry tak, aby Rusku zajistil respekt Západu. Jeho cílem je změnit uspořádání světa po rozpadu Sovětského svazu. To je mantra, kterou bychom si měli opakovat při každém Putinově projevu i činu.

LN, 19.3.2014