Na událost v podstatě happeningovou je v Moskvě nahlíženo jako na armagedon

I když soud nad punkerkami ze skupiny s provokativním názvem Pussy Riot vcelku zapadá do zastrašovací taktiky, kterou Kreml nyní uplatňuje vůči opozici, vypjatě hysterická atmosféra kolem něj a nesmyslně přísné tresty hrozící "skákavým panenkám" za údajné výtržnictví naznačují, že smysl jevu je mnohovrstevnatý a může snadno uniknout pozorovateli bez hlubšího vhledu. Každé srovnání s našimi domácími reáliemi pokulhává: procesy s Plastiky a jejich androšskými vyznavači v polovině 70. let byly typickou reakcí zaskočené moci a sjednocující příležitostí pro lidskoprávní opozici, každopádně byly tím, čím se jevily - tzn. čistou mocenskou represí. Česká veřejnost je nikdy nevnímala jako mystický zápas o samotné civilizační základy. Na moskevském koncilu nejde o nic menšího. Na událost, ve své podstatě happeningovou, je nahlíženo, jako by se jednalo o první bitvu nadcházejícího armagedonu.

Inkviziční praktiky

V mnoha ohledech připomíná práce moskevských policistů a soudců nechvalně známé inkviziční praktiky. Naděžda, Marija a Jekatěrina jsou drženy v soudní síni v klecích, jako by byly ženským provedením Hannibala Lectera. Ve skutečnosti mohou být viněny leda tak ze špatného vkusu. Svůj pejorativní zvuk získala svatá inkvizice nikoli tím, že trestala domnělé zločiny se zvířecí sveřepostí, nýbrž tím, že dokonce podle měřítek středověké justice byly její soudy vždy nespravedlivé. Hlavní ambicí inkvizitorů však nebylo dostat křivě obviněného na hranici, tam skončil tak jako tak. Z kacíře potřebovali vymučit přiznání, až pak byli spokojeni s dobře odvedenou prací. Kdo se nepřizná, umře, kdo se přizná, umře také, leč uleví svému svědomí a hořet bude čistým nečadícím plamenem. Čistosrdečné pokání a přiznání viny je to, co chtějí vyšetřovatelé vymámit z pohlavních rebelek pod hrozbou sedmiletého žaláře.

A jejich vina není ledajaká - žaloba mluví o otřesených základech víry a státu, spis obsahuje výpověď hlídače chrámu Krista Spasitele, který se při pohledu na punkovou modlitbu nervově zhroutil, trpí od té doby nespavostí a koktavostí, následky budou nejspíš trvalé. Kmání jsou také kolektivní supliky pravoslavných duchovních, podle nichž ještě nikdy od dob chazarských nájezdů nebyla církev vystavena tak nebývalým útrapám. Někteří ortodoxní hierarchové dávají vystoupení punkerek do souvislosti s nedávnými záplavami na jihu Ruska, v nichž vidí varování před božím hněvem - nebudou-li "satanistky" přísně potrestány pro ostrahu ostatních, budou prý nebesa brzy dštít na hlavy neznabohů síru pekelnou.

Horší než tmářství jsou intelektuálské řečičky o tom, že celá věc nestojí za povyk, ježto se jedná o exhibicionistky s pochybnou minulostí, jejich hudební a taneční produkce mají nevalnou hodnotu, písničky se vyznačují dosti ubohým slovníkem, zkrátka není o co stát a čeho litovat. Je to dokonalé pokrytectví: copak v procesu se vážně posuzuje umělecké nadání obviněných a rozhoduje se, kdo z nich je talent a kdo šmíra? Sedm let za katrem se přece nedává za nedostatek nadání nebo za nevhodný slovník. Až je osvobodí a odškodní za nezákonné věznění, bude dost času na hodnocení jejich uměleckého výrazu. Každá diskuse o uměleckých kvalitách dívek z Pussy Riot, zatímco ony jsou vystaveny v kleci, je v rozporu s dobrými mravy.

Pussy Riot v zápase Dobra se Zlem

Střet kolem dívčí vzpoury by nikdy nenabyl patologické zuřivosti, kdyby části ruské veřejnosti nebyla vsugerovávána myšlenka, že jejich zločin a trest je jen dílčím případem kosmického zápasu Dobra se světovým Zlem. Abych ozřejmil tuto chorobnou obsesi, uvedu úryvek z rozhovoru, který poskytl ruskému tisku obhájce zmíněného poškozeného hlídače -svědka performance v chrámu. Doktor práv Michail Kuzněcov prohlásil doslova toto: "Skupina obžalovaných je jen viditelnou špičkou ledovce extremistů, již se snaží zbořit tisícileté základy ruské pravoslavné církve, vyprovokovat její nový rozkol a oklamat věřící tak, aby je mohli vést nikoli k Hospodinu, ale k Satanovi. Za tím vším stojí opravdoví nepřátelé našeho státu a pravoslaví. Mystická složka celé provokace možná není zřejmá ateistům satanského ražení, avšak je dobře srozumitelná pravoslavným věřícím. Já osobně nemám sebemenší pochybnosti o tom, že mrzké počínání skupinky v chrámu Krista Spasitele může velmi brzy skončit událostmi zcela srovnatelnými s vyhozenímdo povětří newyorských Dvojčat 11. září. Vědci a odborníci záhy dokázali, že tuto akci neuskutečnili ani americká vláda, ani CIA, nýbrž ti, kteří v pozadí tahají za nitky. Je známo, že určití zaměstnanci Světového obchodního centra byli tajnými zednářskými kanály včas varováni a nešli 11. září do práce. V našem případě odpornou provokaci uskutečnila skupinka satanistek, v americkém případě to byla světovláda, ale v horní rovině jsou navzájem propojeny a řízeny. Kým? No přece Antikristem"

Není třeba mít právnické vzdělání, aby jeden pochopil, kam doktor Kuzněcov míří - za zdánlivě nevinným rouhačstvím nohatých prostopášnic hledej zlotřilou ruku těch no těch však vy dobře víte!

Při tak akutních záchvatech šílenství by Cimrmani asi volali osvědčeného doktora Chocholouška. Rusko je však pro každé Bohnice příliš velké.

LN, 31.7.2012