Když se může omluvit i Kreml, tak potom už každý

Dovedete si představit, že se ruský prezident Putin za něco omluví? Že se omluví státník, který si zakládá na asertivitě, sebejistotě i na tom, že budí pocit síly? A přece se to v pátek stalo, ač se neomlouval přímo Vladimir Putin, ale jeho mluvčí Dmitrij Peskov. Ale svět obletěla zpráva, že Kreml žádá o prominutí, a to už se počítá.

Když Putin v tradiční televizní besedě odpovídá na otázky občanů, bývá ve svém živlu. A jak by ne, jde-li o pořad s pečlivě vybranými tazateli. To se pak každé slovíčko kontrolovat nemusí. I proto ve čtvrtek zabrousil na téma Panama Papers – o úniku (či krádeži) informací o kontech a anonymních firmách v daňových rájích. „Za těmi provokacemi vězí americké oficiální instituce,“ tvrdil Putin. A když mluvil o listu Süddeutsche Zeitung, jenž informace získal jako první, měl Putin o vlivu USA úplně jasno: ty noviny patří americkému finančnímu koncernu Goldman Sachs. Jenže nepatří. Patří nakladatelství Süddeutscher Verlag a to zase podle firemního rejstříku patří jednomu holdingu ze Stuttgartu a jinému holdingu z Mnichova – a ani jeden z nich nemá s partou Goldman Sachs vůbec nic společného.

Takže Putinův mluvčí Dmitrij Peskov už druhý den bez vytáček řekl: „Je to pravděpodobně naše chyba, moje chyba.“ (Předal nepotvrzenou informaci přímo Putinovi, místo aby ji ověřil.) „Žádáme nakladatelství o prominutí.“

Jaké z toho všeho plyne ponaučení? Asi toto: Může se stát, že i státník v návalu debaty sáhne po argumentu, který je nedoložitelný či přímo lživý. Ale když se na to přijde, tak se prostě a rychle omluví. Jenže takto postupuje jen státník, který si zakládá na své sebejistotě.

LN, 16.4.2016