Údajně nedopatřením zveřejnila ruská agentura RIA Novosti v sobotu 26. února článek Petra Akopova nazvaný „Ofenzíva Ruska a nového světa“. Text byl zanedlouho stažen, ale v internetovém archivu je k dohledání (obr. 1).

obr. 1/

Autor v něm odhaluje skutečný cíl nynější ruské agrese proti Ukrajině. Píše, že před našima očima se rodí nový svět. Ruská vojenská operace na Ukrajině zahájila novou éru – a to hned ve třech dimenzích. A ještě ve čtvrté, vnitroruské.

O čtvrté dimenzi ovšem nepíše vůbec, pro pochopení ruského vztahu k Ukrajině, přesněji nestydatých ruských nároků na tuto zemi postačí seznámit se s dimenzí první a s částí druhé.

Rusko obnovuje svou jednotu – byla překonána tragédie z roku 1991, tato hrozná katastrofa v našich dějinách. Ano, za velkou cenu; ano, prostřednictvím tragických událostí virtuální občanské války, protože nynější bratři, rozdělení příslušností k ruské a ukrajinské armádě, po sobě stále střílejí, ale Ukrajina už nebude fungovat jako Antirusko.

Rusko obnovuje svou historickou kompletnost, shromažďuje ruský svět, ruský lid – v celém jeho celku zahrnujícím Velkorusy, Bělorusy a Malorusy. Kdybychom od toho upustili, kdybychom dovolili, aby dočasné rozdělení trvalo po staletí, pak bychom nejen zradili památku našich předků, ale byli bychom našimi potomky prokleti za to, že jsme dovolili rozpad ruské země.

Bez kapky nadsázky, pokračuje Akopov, Vladimir Putin převzal historickou odpovědnost, když se rozhodl neponechat řešení ukrajinské otázky budoucím generacím. Ostatně její řešení bylo vždy hlavním problémem Ruska – ze dvou klíčových důvodů. Přitom otázka národní bezpečnosti, tedy reakce na vytvoření protiruské Ukrajiny jako předsunuté základny Západu, aby na nás byl vyvíjen tlak, je v pořadí důležitosti až na druhém místě.

Na prvním místě byl vždy komplex rozdělení, komplex národního ponížení, kdy ruský dům ztratil nejprve část svých základů (Kyjev) a pak byl nucen smířit se s existencí dvou států, nikoli jednoho.

Šlo tedy o to, zda máme opustit svoji historii a souhlasit se šílenými verzemi, že pouze Ukrajina je to pravé Rusko, anebo budeme bezmocně skřípat zuby při vzpomínce na časy, kdy jsme Ukrajinu ztratili.

Autor článku v RIA Novosti je přesvědčen, že vrátit Ukrajinu zpět Rusku by bylo každou dekádou těžší a těžší – překódovaní (перекодирование), derusifikace Rusů a štvaní ukrajinských Malorusů proti Rusům by nabíralo na obrátkách. V případě upevnění plné geopolitické a vojenské kontroly Západu nad Ukrajinou by se její návrat do Ruska stal zcela nemožným – muselo by se o ni bojovat s atlantickým blokem.

Nyní tento problém zmizel – Ukrajina se vrátila do Ruska. Neznamená to, že bude zlikvidována její státnost, ale bude reorganizována, znovu nastolena a stane se přirozenou součástí ruského světa. V jakých hranicích a v jaké formě se upevní spojenectví s Ruskem? Prostřednictvím ODKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti) a Euroasijského ekonomického svazu nebo jako součást Svazového státu Ruska a Běloruska? O tom se rozhodne poté, co se skončí dějiny Ukrajiny jako protiruského státu.

V každém případě končí období rozkolu ruského lidu.

A zde začíná druhá dimenze nastupující nové éry, pokračuje Akopov. Týká se vztahů Ruska se Západem. Tedy ne Ruska samotného, nýbrž ruského světa, tří států - Ruska, Běloruska a Ukrajiny - jednajících v geopolitickém smyslu jako jeden celek. Tyto vztahy vstoupily do nové etapy; Západ vidí návrat Ruska k jeho historickým hranicím v Evropě. Je nad tím hlasitě rozhořčen, ačkoliv v hloubi duše musí uznat, že to jinak nešlo.

Akopov pokračuje otázkou: Vážně někdo ve starých evropských metropolích, v Paříži a Berlíně, věřil, že se Moskva vzdá Kyjeva? Že Rusové budou navždy rozděleným národem? Za situace, kdy se Evropa sjednocuje, kdy se německé a francouzské elity snaží převzít kontrolu nad evropskou integrací od Anglosasů a vytvořit sjednocenou Evropu? Zapomíná se na to, že sjednocení Evropy bylo možné jen díky sjednocení Německa, k němuž došlo jen proto, že na ruské straně nechyběla dobrá vůle, byť ne příliš chytrá. Troufnout si následně na ruské země, to není jen vrchol nevděku, ale geopolitická hloupost. Západ jako celek, a ještě více zvláště Evropa, neměl sílu udržet Ukrajinu ve sféře svého vlivu a o to víc si ji chtěl vzít pro sebe. Nepochopit tento ruský postoj může jen geopolitický pitomec (дурак).

Zde můžeme Petra Akopova a jeho výklad opustit. Nevím, jestli byl jeho text zveřejněn předčasně nedopatřením nebo záměrně, ale to je vcelku nepodstatné. Důležité je vědět, o co Rusku, Kremlu, Putinovi ve vztahu k Ukrajině jde. Ne že bychom to nevěděli už dříve (Putin 2005: Rozpad SSSR byla největší geopolitickou katastrofou 20. století), ale nyní to máme potvrzené tak, aby to pochopili i lidé, které autor v RIA Novosti nazývá geopolitickými pitomci.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.