Bývalý důstojník Stasi se Kremlu osvědčil v obchodu s plynem a ropou. Nově bude držet ruku i nad hliníkárenským gigantem Rusal

Pro velkou firmu není lepší reklama než dostatečně úderný název, který řekne vše. Rusal takové privilegium má – spojení Ruska a hliníku je dostatečně výmluvné. Ne vše je ale v největším světovém producentovi lehkého kovu tak ruské, jak by si mnozí přáli. Rusal sice financují ruští oligarchové, kvůli jejich vzájemným sporům ale pravděpodobně od srpna stane v čele představenstva Němec Matthias Warnig. Muž s temnou minulostí, který jako šéf představenstva státní společnosti Transněfť ovládá vývoz ruské ropy do Evropy a současně zastupuje plynárenský koncern Gazprom.

"Post v představenstvu firmy Rusal je prestižní věc, není to určitě pozice, z níž se řídí každodenní byznys," říká Kirill Čujko z moskevské pobočky banky UBS ke spekulacím ohledně jmenování Warniga do čela hliníkárenského gigantu. Cizinec na čele Rusalu ostatně není úplná novinka. Warnig podle všeho vystřídá Barryho Cheunga, hongkongského manažera, který v Rusalu strávil pouhý půlrok. Warnigovo jméno by přesto nemělo zapadnout. Nestává se totiž často, aby obchod s lehkým kovem, klíčovým pro letecký i automobilový průmysl, ovládal muž, který polovinu svého života strávil hospodářskou špionáží. A ještě ke všemu s uniformou majora východoněmecké tajné policie ve skříni.

Byznys na divokém Východě

Rychlé kariéře ze Stasi do pozice exponenta ruského byznysu na Západě přitom zpočátku nic nenasvědčovalo. Matthiase Warniga, krycím jménem Arthur, pád Berlínské zdi zastavil v pomalém postupu na žebříčku "meče a štítu strany", jak se východoněmecká rozvědka sama titulovala. Zlatou medaili za věrné služby získal pouhý měsíc předtím, než se do Západního Berlína rozjely první kolony trabantů.

Tehdy čtyřiatřicetiletý Warnig měl ale oproti svým kolegům, kteří bojovali proti vnitřnímu nepříteli, obrovskou výhodu. Konec 80. let strávil jako "důstojník zvláštního nasazení" v Düsseldorfu, kde získával informace od západoněmeckých finančních domů. Mimo jiné posílal zprávy do ústředí Stasi také o Dresdner Bank, která ho v květnu 1990 zaměstnala a pověřila novým úkolem. Warnig měl coby plynně rusky hovořící Němec s dobrými konexemi získat bankovní licenci pro dceřinou firmu Dresdner Kleinwort v Petrohradě (Sankt Petěrburg) .

Podařilo se – dnes již zaniklá dravá investiční banka začala koncem roku 1991 podnikat na ruském trhu a Warnig se stal šéfem moskevské pobočky. Kromě pozdější spolumajitelky, francouzské BNP Paribas, neměla ostatně Dresdner Kleinwort na ruském trhu konkurenci. Několik let to byly jediné dva západní finanční domy, které mohly v Rusku působit.

Bankéř Kremlu

Dodnes zůstává neobjasněno, nakolik Warnigovi při získávání licence pomohl tehdejší šéf zahraniční komise petrohradského magistrátu Vladimir Putin. Stejně jako spekulace, že Warnig se s mladým agentem KGB setkal ještě za dob bývalého východního Německa, kde Putin působil pod pláštíkem drážďanského Domu družby coby agent hospodářské rozvědky. Mimochodem dnešní ruský prezident za to získal podobnou medaili za zásluhy jako Warnig. A dokonce ve stejném roce.

Německý manažer ale vždy popíral, že by šlo o staré přátelství. Putina prý poprvé potkal až za jeho působení na petrohradské radnici. Investiční banka s Warnigem v čele každopádně financovala léčebný pobyt Ljudmily Putinové na německé klinice poté, co se žena tehdejšího petrohradského místostarosty v roce 1993 vážně zranila při autonehodě.

Warnigova hvězdná hodinka, která mu otevřela dveře do kremelských pracoven, však přišla později. Společnost Dresdner Kleinwort se v roce 2004 podílela na ocenění a rozdělení Juganskněftěgazu, klíčového aktiva holdingu Jukos oligarchy Michaila Chodorkovského. Z pobočky Dresdner Bank se následně stal finančník Kremlu. Němci v čele s Warnigem pomáhali při převzetí rozdrobeného Jukosu státním Rosněftěm, půjčky banka poskytovala také Gazpromu. Ten se ostatně Warnigovi královsky odvděčil – jako většinový investor projektu Nord Stream ho jmenoval výkonným ředitelem plynovodu, který od loňského listopadu pod mořem spojuje ruský Vyborg s německým Greifswaldem.

V dresu Gazpromu

Warnig se jako propagátor ruských zájmů v Evropě osvědčil. Do Nord Streamu zaangažoval jako předsedu představenstva bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, a ten se zase snažil zajistit, aby západní novináři příliš nepomlouvali Kreml. Exkancléř hned několikrát označil ruského prezidenta za "demokrata bez poskvrny" – naposledy před čtyřmi měsíci, kdy se Putin vrátil do prezidentského úřadu. Warnigův přítel Schröder navíc před měsícem získal další posilu do řad propagátorů ruského byznysu v Německu – fotbalovou legendu Franze Beckenbauera. "Kaiser Franz" bude hájit zájmy Gazpromu coby sportovní velvyslanec.

Plynárenský gigant z poloviny vlastněný ruským státem ostatně sponzoruje bundesligový FC Schalke 04.

Nakolik úspěšná bude Warnigova nová mise v Rusalu, lze jen stěží odhadnout. Nálada ve firmě je na bodě mrazu. Letos na jaře ze společnosti odešel oligarcha Viktor Vekselberg, který ovládal šestnáct procent hliníkárenské jedničky. Údajně proto, že se nepohodl s Olegem Děripaskou, který Rusal coby CEO manažersky vede.

Zatímco Vekselberg mluví o "hluboké krizi" a na Rusal podal ve Velké Británii žalobu kvůli údajně nevýhodnému kontraktu na dodávky hliníku pro americký Glencore, ceny kovu na světových trzích strmě padají. A na hospodaření firmy se začíná podepisovat krize eurozóny. Za letošní první čtvrtletí se zisky Rusalu propadly v meziročním srovnání o 84 procent. "Jediná šance je oslabit euro, což je především politický úkol. Já ale v Evropě žádné politické vůdcovství nevidím," vzkázal minulý měsíc Děripaska lídrům EU. Warnig teď bude muset zapojit všechny síly, aby oligarchovo přání ve své vlasti správně tlumočil.

Najít v Evropské unii vládce Putinova formátu a náklonnosti bude ve srovnání s prolobbováním německo-ruského ropovodu opravdu složitý úkol.