… a na lidech Putinovi nezáleží

„Včera jsem měl krásný sen, Moskva úplně vyhořela.“ To jsou slova z písně jedné petrohradské skupiny, která částečně odrážejí situaci se stejnojmennou vojenskou lodí. Raketový křižník Moskva se potopil, když se ho v bouři snažili odtáhnout do Sevastopolu. Moře bylo opravdu rozbouřené a výška vln dosahovala „hrozných“ dvacet až třicet centimetrů.

Chci zjistit, co shořelo a co se potopilo. Starý sovětský raketový křižník, který sloužil u námořnictva téměř 40 let, se potopil. S ním se utopili lidé v neznámém počtu. To není nic neobvyklého. V historii námořnictva SSSR a později Ruska nikdo nikdy nestanovil jasná pravidla pro záchranu námořníků v případě nehod a katastrof. Na lidech zkrátka komunistům a později putinovcům nezáleželo a nezáleží.

Uvedu příklady. V dubnu 1970 se v Biskajském zálivu potopila jaderná ponorka sovětské Severní flotily. Polovina posádky zemřela. Nyní už jsou k dispozici paměti očitých svědků této tragédie. Velitel záchranného člunu na otázku, jaké pokyny dal tehdejší vrchní velitel námořnictva Sovětského svazu admirál Sergej Georgijevič Gorškov k záchraně lidí, dostal odpověď, že žádné pokyny týkající se jejich záchrany neexistují. Z novější doby je asi nejznámější tragédii katastrofa ponorky Kursk, při které zahynulo všech 118 členů posádky. Manželky a matky námořníků, kteří zoufale z potopené ponorky vysílali signál SOS, tehdy prezidenta Putina veřejně proklínali, za to, že nic neudělal pro záchranu jejich blízkých.

A teď o tom, co všechno „shořelo“. „Shořelo“ totiž mnoho posvátných věcí. Nejprve shořel mýtus o síle ruského námořnictva, mocně oživovaný za Putina. Křižník Moskva byl jedinou lodí první třídy tedy i vlajkovou lodí v Černomořské flotile. Ruská flotila má pouze 12 hladinových lodí první třídy. Tři z nich jsou v rekonstrukci. Nejmladší je 30 let, nejstarší pak 45 let.

To znamená, že pokud za Jelcina v zatracovaných 90. letech byly dokončeny alespoň lodě této třídy, jejichž výstavba začala v éře SSSR, pak za Putina nebyla vyrobena ani jediná loď první třídy. A to přesto, že hladinové lodě první třídy jsou nejen symbolem oceánské velmoci, ale jsou v konfliktech tohoto druhu i funkčně nezbytné. Na rozdíl od jaderných ponorek, které jsou stavěny výhradně za účelem udržení strategické parity s ostatním světem.

Za druhé, shořel mýtus o technologické supervelmoci, která děsí svět něčím, co nemá obdoby.

Rusko během Putinova působení utratilo za vojenské výdaje nebývalou částku. Jenomže tyto peníze jsou utráceny velmi specifickým způsobem. Tak například korveta stojí v Rusku 2-3krát více než v zemích NATO, přitom Rusko mám mnohem nižší náklady na práci a suroviny.

To ovšem není překvapující pro ty, co znají ruskou korupční realitu. Putinův přítel a na částečný úvazek šéf Rostecu (státní společnost zabývající se mimo jiné vývojem a výrobou moderních zbraní) Sergej Chemezov dostal byt v hodnotě půl fregaty s výhledem na hřbitov vůdců. Dále pak jednoduše mlčím o tom, že na křižník Moskva byl zřejmě dodán jakýsi pozoruhodný amulet, které navýšil jeho cenu o 40 milionů dolarů!

Rusko za Putina také ztratilo schopnost držet krok s vyspělým světem ve vývoji moderních technologií do takové míry, že může vyrábět jen omezený sortiment špičkových zbraní a vojenské techniky. Rusko už prostě nemůže produkovat válečné lodě první třídy. Stejně jako řadu jiných druhů zbraní v sériovém měřítku.

Za třetí shořel mýtus o profesionalitě ruské armády a údajně působivých výsledcích vojenské reformy. Ruská armáda dokáže vraždit civilisty, znásilňovat, ničit a loupit, ale není schopná bojovat profesionálně.

Ukázalo se též, že nefungovala výzbroj Moskvy, především radiotechnika a zařízení pro elektronický boj, a selhali též lidé, kteří je obsluhovali.

Z toho vyplývá závěr, že rostoucí neprofesionalita ruské armády v kombinaci se stárnoucími nebo nedostatečně kvalitními zbraněmi nepředstavuje o nic menší a možná i větší hrozbu než šílený prezident této země. Především pro Rusko, protože právě kvůli těmto faktorům zemřeli námořníci z vlajkové lodi Černomořské flotily.

Za čtvrté, je docela pozoruhodné, že právě Moskva shořela. S ní je totiž do značné míry spojena protiukrajinská agenda v ruském establishmentu a ruské společnosti. To je přesně ta loď, která byla neustále v centru pozornosti bývalého moskevského starosty Jurije Lužkova a jeho spolupracovníků, jako byl Konstantin Zatulin. Ti v lodi se jménem ruské metropole, které vládli, viděli sílu ruské armády, ruského námořnictva a symbol trvalé ruské přítomnosti na Krymu. Zatulin také prosazoval protiukrajinské postoje zejména ve vztahu ke Krymu a Sevastopolu dlouho před Putinem. Ostatně Ukrajina je prohlásila za persony non grata téměř deset let před okupací Krymu a začátkem války.

Podle toho se vyvozují závěry. Je v zájmu Západu nejen dávat najevo vyhnutí se přímému konfliktu s Ruskem, což sebou bohužel nese vraždění Ukrajinců, ale všemi prostředky přispět k rychlému ukončení války na Ukrajině včetně neomezené pomoci této zemi a snížení Putinovy schopnosti budovat ruský vojenský potenciál.

Autor je ruský podnikatel žijící v České republice