aneb "Škatulata, hejbejte se"

I když se prezidentské volby v Rusku budou konat až na jaře příštího roku, je již nyní jasné, že příštím prezidentem bude Vladimir Putin. A pokud nenastane v ruské politice nějaká dramatická změna, bude řídit zemi až do roku 2024!

Dosavadní prezident Dmitrij Medveděv svého času vzbudil určité naděje, že se budoucnost země změní k lepšímu. Jeho teze o naléhavé potřebě modernizovat Rusko budily doma i na Západě dojem odhodlání. Byly to falešné naděje. Chystanou rošádou v Kremlu Medveděv bohužel naplnil podezření, že je pouze poslušným Putinovým souputníkem, který má plnit předem dohodnutou úlohu. Za své služby Putinovi bude Medveděv odměněn premiérským křeslem. Dětská hra "škatulata, hejbejte se" proběhne příští rok v Moskvě ve své nejjednodušší podobě, a sice ke škodě křehké demokracie v Rusku: místo, aby se Putin s Medveděvem utkali o prezidentský post, vše proběhne dle domluveného scénáře za hlasitého potlesku matky strany Jednotné Rusko.

Neblahá varianta ruského vývoje

Tzv. "řízená demokracie" v Rusku bude nadále znamenat, že moc bude vertikálně soustředěna v rukou prezidenta Putina, který se stylizuje do role národního vůdce apelujícího na ruskou národní hrdost. Mezi obyvateli však viditelně roste nespokojenost. Stále více vzdělaných Rusů si uvědomuje, že ruský model ekonomického růstu je závislý na vývozu surovin a přidaná hodnota je nízká. To činí ruskou ekonomiku zranitelnou a málo konkurenceschopnou do budoucna. Podle průzkumů stále více bohatších a kvalifikovaných lidí uvažuje o odchodu do emigrace. Tito lidé neprotestují, prostě odcházejí na Západ (včetně České republiky).

Společenská smlouva s občany (poslušnost výměnou za postupné zvyšování životní úrovně) dostala s dopady světové hospodářské krize vážné trhliny. Budou-li v budoucnu společenská a hospodářská stagnace a nespokojenost pokračovat, moc Kremlu bude v ohrožení. Technolog moci Vladimir Putin by pravděpodobně reagoval dalším utužením autoritativních rysů své vlády a posílením nacionalismu navenek.

My a Rusko

Takový scénář by byl pro Západ neblahý už proto, že vzhledem k surovinovému bohatství, atraktivitě obrovského ruského trhu a mezinárodně-politickému významu Moskvy bude pro nás Rusko i nadále strategicky důležitým partnerem. EU a Rusko mají řadu společných zájmů jak v hospodářské, tak v politické oblasti. Jako příklady slouží namátkou vzájemná provázanost na energetickém poli nebo potřeba spolupráce při odvrácení hrozby jaderně vyzbrojeného Íránu.

Putinův styl vládnutí je Západu dobře znám. Jeho zahraniční politika vůči západní Evropě se často, a bohužel úspěšně, řídila heslem "rozděl a panuj". Dlužno dodat, že česká zahraniční politika nezřídka hloupě a ochotně této strategii nadbíhala (viz rozkol uvnitř EU v éře Bushovy administrativy v USA). Pro Českou republiku je taková perspektiva vztahů EU-Rusko nevýhodná. Naše váha vůči Moskvě je totiž zanedbatelná a může se znásobit jediným způsobem: v rámci Evropské unie. Následující etapa vztahů s Ruskem by se v našem vlastním zájmu měla vyznačovat tím, že EU bude konečně vystupovat vůči Moskvě jednotně a uvnitř EU navzájem solidárně.