RUSKO: Mikuláš II.
Jak to tedy před devadesáti lety bylo? „Ve dvě hodiny v noci obdržel Lenin do Moskvy telegram z Uralského oblastního sovětu: ,Vzhledem k blízkosti nepřátel u Jekatěrinburgu a odhalení Čeky existuje závažné spiknutí bílých s cílem unést bývalého cara a jeho rodinu. Dokumenty máme v rukou. Mikuláš Romanov byl zastřelen v noci šestnáctého července na základě dekretu předsednictva Uralského regionálního sovětu. Jeho rodina byla evakuována na bezpečné místo.‘ O den později další telegram oznámil, že ve skutečnosti ,celou rodinu potkal stejný osud jako její hlavu‘. Mikuláš, jeho žena Alix a pět dětí stejně jako lékař Botkin a sluha Sedňov byli uprostřed noci probuzeni, odvedeni do sklepa a zastřeleni. Když jejich těla svlékli, aby je pohřbili, bylo v jejich oblečení a spodním prádle nalezeno devět kilogramů diamantů a klenotů,“ píše britská publicistka Catrine Clayová.
Nemyslím, že by ruský nejvyšší soud neměl přístup k telegramu a dekretu, které cituje britská publicistka a jiní badatelé před ní, a tak je mi záhadou, proč ruskému nejvyššímu soudu trvalo až do nynějška, než dospěl k názoru, že byl „car, jeho žena a děti neoprávněně pronásledováni“. Zda soud stejným nebo podobným výrokem „rehabilitoval“ i lékaře a sluhu carské rodiny, to nevím: docela by mě to zajímalo.
Možná má soudní rozhodnutí něco společného s veřejným míněním. Pravoslavná církev už v roce 2000 prohlásila členy carské rodiny za svaté mučedníky. Mikuláš II. se v nedávné internetové anketě o největšího ruského hrdinu umístil na prvním místě a nepochybně k tomu nejvíc přispěl právě bolševický zločin. O vyvraždění carské rodiny se ovšem ve skutečnosti vědělo devadesát let a nejspíš právě kvůli němu se poslední car stal předmětem tichého a tajného uctívání. Mikuláš II. nebyl moc dobrý vládce, byl to pasivní, domácký člověk, který příliš nechápal, co se vlastně v zemi děje. Představa, že „malá vyhraná válka“ zklidní revoluční nálady a neklid v zemi, ho v roce 1904 vehnala do války s Japonskem, kterou dosti ostudně prohrál, aniž by to obyvatelům Ruska přineslo jakýkoli prospěch. Byl svatosvatě přesvědčen o božském právu a poslání absolutistické monarchie, podobně jako jeho bratranec, německý císař Vilém II., jenže právě tito dva vládcové prohrou v první světové válce monarchie ve svých zemích definitivně pohřbili. Je zřejmé a dost pochopitelné, že se ruští občané, kteří Mikuláše II. pokládají za největšího ruského hrdinu, chtějí vztahovat k jakémusi předbolševickému „zlatému věku“, a že tedy vlastně ani nejde o to, jak dobře nebo špatně poslední car spravoval zemi. Nelze to však pokládat za názor většiny – druhé místo v anketě obsadil Stalin a třetí Lenin, a ti dostali dohromady víc hlasů než Mikuláš II.
LN, 3.9.2008
