Ruský nejvyšší soud rozhodl o rozpuštění nevládní mezinárodní organizace Memorial, která mj. mapovala zločiny stalinského režimu, ale která si všímala i ruské současnosti

Každá země na světě má ve své historii okamžiky světlé, na něž je hrdá a které posilují sebevědomí národa. Stejně tak má i ty opačné, kdy tatáž země konala zcela jinak, než bývá ve vyspělé zemi zvykem. Tyto temné chvíle by měly sloužit k poučení, že i drobné ústrky směrem k menšinám, k potlačování režimu nesouhlasných názorů, ale také třeba jen náboženské vyznání či jiná barva pleti mohou vyvolat katastrofu apokalyptických rozměrů.

Rozumná a vyspělá společnost se nesnaží zastřít i tyto pro ni nepříjemné události, protože ví, že jen poznání oněch spouštěcích rizikových faktorů působí jako prevence. Ne nadarmo má bývalé Československo v obou nových státech svůj ústav, který zkoumá a popisuje vlastní totalitní minulost. Máme společnost Post bellum a její projekt Paměť národa, kde jsou zachyceny výpovědi a životní osudy jedinců, žijících v neklidném 20. století. A to nejen těch, které osud tak říkajíc semlel, ale i těch z opačné strany, kteří pomáhali režim udržovat v chodu.

Rusko 20. století slouží jako dokonalá ukázka, kam vede likvidace demokracie, nastolení brutálního režimu, kdy byly zbaveny života desítky miliónů lidí ať již masovými popravami, smrtí hladem či otrockou prací na šílených projektech. Jen díky Memorialu se dozvídáme, že mezi oběťmi stalinských vražd byli i českoslovenští občané, kteří odjeli do Ruska sedlačit či třeba jen vzdělávat malé ruské děti. Díky Memorialu také víme o řadě lidí, kteří byli po květnu 1945 odvlečeni do SSSR, kde zahynuli v lágrech, byť šlo o statečné vojáky či intelektuály s přínosem pro rozvoj společnosti atd.

Je samozřejmé, že současnému vládnoucímu režimu připomínky podobného rázu vadí. Sám president Putin lituje rozpadu SSSR, aniž by dodal, že oněch dalších 14 států bylo připojeno k celku násilím, mnohdy za cenu vyvraždění zákonných představitelů zemí, které s faktickou anexí samozřejmě nesouhlasili. Logicky mu v jeho pojetí vedení státu vadí, že existuje kdosi, kdo se snaží svou zem pojmout v celé její složitosti, tedy i v těch oblastech, které nejsou pro Rusko přívětivé. Označení členů Memorialu za zahraniční agenty je zvyklým a omšelým narativem, kterému nikdo rozumný nemůže věřit.

Lze tedy předpokládat, že poroste počet Rusů, kteří opět uvěří, že Katyňský masakr spáchali nacisté, že čísla hladem umučených na Ukrajině jsou nadnesená a že ti v gulagu si to tak nějak vlastně zasloužili.

Již Orwell prohlásil, že kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Což Vladimír Putin nejspíše velmi dobře ví.