Více než šest bilionů rublů z veřejných zakázek ročně jde na úplatky

Jedná se o další důkaz toho, že Rusko není standardní zemí, ale územím s masivně strukturovanou korupcí. Web RBK zveřejnil zprávu o studii některých vědců z Ústavu státní a komunální správy Vysoké školy ekonomické. Vědci v průběhu studie zjistili následující alarmující fakta.

Sedmdesát procent dodavatelů zboží a služeb zapojených do systému veřejných zakázek čelilo korupci. V roce 2020 bylo podle údajů studie v procesu zadávání veřejných zakázek ukradeno 6,6 bilionu rublů (cca 80 miliard eur nebo celý rozpočet ČR). Navíc se jedná o 6,2 % HDP nebo 35,3 % příjmové části ruského federálního rozpočtu. A průměrná výše úplatku byla podle těchto expertů 22,5 % z ceny zakázek. Jak však vysvětlím později, realita bude s velkou pravděpodobností daleko horší.

Okamžitě se nabízí otázka, jak by se měl tento vážný problém řešit. Ostatně tato čísla vedou k závěrům, které přesahují rámec studie. Podle odborníků se navíc 6,2 % zboží a služeb zahrnutých do HDP země ukazuje jako neexistující fikce. V důsledku toho jsou všechny státní statistiky zpochybněny. V každé normální zemi by zveřejnění takových údajů vzbudilo velký poprask u veřejnosti a zároveň by vedlo k závažným důsledkům, především personálním.

Jenomže v masivně zkorumpovaném Rusku nic takového nehrozí. Tato zpráva byla publikována, převzata zpravodajskými weby a bezpečně zapomenuta. Nezajímala ani ruského premiéra Michaila Mišustina. Státní duma Ruské federace je zaneprázdněna geopolitikou a nemá na takové záležitosti čas. Účetní komora Ruské federace, k jejímž klíčovým úkolům patří kontrola hospodaření se státními penězi, a orgány činné v trestním řízení na toto skandální zjištění vůbec nezareagovaly. Ruský prezident Vladimír Putin v tomto období bojuje proti NATO a rovněž nemá čas se takovými „maličkostmi“ zabývat.

Před rokem vzbudily v Rusku velký rozruch zpráva Alexeje Navalného o Putinově paláci za 100 miliard rublů a studie, při které se zjistilo, že v roce 2020 bylo de facto ukradeno 60 podobných paláců v souvislosti při zadávání veřejných zakázek. Ani tato skandální zjištění nevyvolala žádnou reakci. Faktem je, že tato studie celkově nikoho nezajímala. Koneckonců, je v ní jen jedna věrohodná cifra, která činí 6,6 bilionu rublů! Minimálně taková suma jde v totiž v Rusku ročně na korupci. A to je opravdu ten nejnižší odhad.
Tuto studii využila akorát ruská opozice, aby upozornila na rozsáhlé korupční prostředí, které v Rusku panuje. Smyslem tohoto kroku bylo upozornit společnost, že vláda vidí existenci a rozsah problému, a jsou jí plně známé i tajné dohody mezi lidmi nemilovanými anonymními úředníky a stejně tak nemilovanými oligarchy blízkých Kremlu.

Všichni zainteresovaní stojí před neřešitelným úkolem, jak správně určit počáteční cenu veřejné zakázky, což je ovšem v obrovském chaosu panujícím v Rusku prakticky nemožné.

Přitom na ruské státní peníze (neví se jaké) je napojena nezisková organizace, která se ve výzkumu v této oblasti uplatnila, a lidé, o kterých se neví, co ve skutečnosti dělají. V každém případě by však podle zadání z Kremlu neměli kontaktovat Navalného a jiné tzv. zahraniční agenty. Jako odborník vystupuje jistý Golovšinskij, zástupce vedoucího katedry na Vysoké ekonomické škole. Rejstřík jeho odborných publikací není znám, ale jeho vědecké zásluhy jsou hodnoceny čestným a poděkováním ruského ministerstva hospodářského rozvoje a je absolventem Fakulty veřejné správy Moskevské státní univerzity.

S odkazem na webové stránky této fakulty je snadné zjistit, že „Fakulta spatřuje svůj strategický úkol v přípravě vysokých manažerů nejen z hlediska kvality akademických znalostí, ale také z hlediska jejich hodnotového zaměření, mezi nimiž jsou na předních místech čest, důstojnost a vlastenectví.“

Je pro mě těžké vyjádřit tyto myšlenky lépe. Studie tedy vznikla spíše řekněme vlastenecky, a nikoliv akademicky. Ostatně v článku je uvedeno, že pro studii byl vytvořen vzorek více než 1200 zástupců firem zapojených do veřejných zakázek, a tedy obeznámených s postupem v tomto značně nepřehledném a komplikovaném procesu. Ve vzorku je 53 % respondentů z mikropodniků, 34 % z malých podniků, 6 % ze středních podniků a asi 7 % z velkých společností.

V normální zemi by možná byl takový vzorek reprezentativní, ale jak je možné, že odborníci z Ústavu státní a komunální správy VŠE ignorovali fakt, že v roce 2020 činil podíl malých a středních podniků na celkových veřejných zakázkách pouze 19,8 %! Dotazovali se tak z 93 % respondentů, kteří dodali méně než pětinu zboží a služeb, z dodavatelů zbývajících 80 % se průzkumu zúčastnilo pouze 7 %.

Metodologii výzkumu lze pro jen stěží označit za správnou. Odborníci se proto oprávněně odvolávají na problémy při stanovení správných metod hodnocení korupce v Rusku.

To je však možné jen v situaci, kdy je stát v něm korupce, proti které bojují státní instituce a občanská společnost. V Rusku je ale situace zcela opačná. Samotný ruský stát je v současnosti součástí strukturovaného systému korupce, která je hlavním zájmem prezidenta Vladimíra Putina a jeho kompliců.
Ti za tímto účelem de facto znárodnili ekonomiku, učinili ji co nejneprůhlednější, tzv. nepřátelsky převzali státní podniky a státní korporace, do nichž umístili své lidi z KGB nebo FSB či své děti do vedoucích funkcí a udělali z nich součást loupežného systému. A zároveň tyto své nastrčené chráněnce brání před jakoukoliv zodpovědností.
K potvrzení této pravdy stačí málo, analyzovat personální složení řídících orgánů státních podniků. Z výše zmíněných důvodů je však tato studie korupce prakticky nepoužitelná. V nynějším Putinově Rusku by ostatně bylo mnohem efektivnější zabývat se nikoli korupcí, ale oblastmi bez korupce. Je jich velmi málo, bylo by však zajímavé tento fenomén najít a prozkoumat jej.

Na podporu svého postoje mohu uvést své podnikatelské zkušenosti, a přestože jsem již před pěti lety byl nucen opustit zemi, situace s korupcí se stále zhoršuje, nabývá hrozivějších rozměrů a přechází v mezinárodní konflikty.

Posuďte sami. Do vedení společnosti Ruské železnice byl kdysi prezidentem Putinem jmenován Vladimír Jakunin. A jako prioritní opatření v tomto odvětví nechal dotyčný zavést vrácení částky 15 % z nákupů uskutečněných jeho odvětvím. Nastalo tak ideální prostředí pro úplatky, jejichž množství se rychle zvýšilo téměř dvojnásobně a během tří let přesáhlo 50 % z ceny zakázek. Jakunin, jinak blízký přítel českého prezidenta Miloše Zemana, sice v roce 2015 v čele ruských železnic skončil, ale jeho korupční model, který v nich zavedl, přetrvává i po jeho pádu a to už 13 let. Zcela logicky se nabízí otázka, jakou škodu způsobil Rusku, když v době jeho působení bylo ve státní železniční společnosti ukradeno více než 50 % finančních prostředků z cen nákupů materiálů a investičních aktivit! Celkovou škodu lze vypočítat na základě objemu investičního programu ruských drah, který se pohybuje od 15 do 20 miliard dolarů.

Docela nedávno pak vyvstala otázka, zda je potřeba najít 6 bilionů rublů pro potřeby ruských drah na naléhavé rekonstrukce k obnově infrastruktury, do které ale byly již dříve alokovány investice, a z níž byla ukradena více než polovina peněz. Nyní však potřebujeme utratit ne polovinu, ale ještě jeden rozpočet, protože železniční infrastrukturu je třeba kompletně obnovit, v opačném případě riskujeme vážné problémy v ruské železniční dopravě.

Na rozdíl od tvrzení auditorů Účetní komory Ruska, kteří se domnívají, že správně stanovení počáteční ceny státní zakázky je úkol neřešitelný, se s tím nejen v ruských drahách, ale i ve všech ostatních odvětvích, korupce vyrovnala a zvládá to to skvěle. Navíc celý propracovaný korupční systém řídí „důvěryhodní“ lidé, v některých odvětvích dokonce na úrovni viceprezidentů státních podniků.

Když vedoucí účetní komory Ruska A. Kudrin tvrdil, že se na kosmodromu Vostočnyj setkal s bezprecedentní korupcí, zjevně se vyhnul podstatě problémů, protože celé korupční schéma se zformovalo už daleko předtím během projektování, kdy projektanti a předem vybraní dodavatelé jednoduše přidali do projektu 100% přirážku, a toto bezdůvodné navýšení prošlo bez nejmenších problémů všemi druhy státní kontroly.
Když se různí experti pokoušejí odkázat na jakousi tajnou dohodu mezi zákazníky a dodavateli, nějak podezřele ztratí ze zřetele skutečnost, že na kosmodromu Vostočnyj byly všechny práce a dodávky řízeny dvěma službami FSB, speciálními jednotkami prokuratury a vyšetřovacím výborem. O jakých konspiracích koho a s kým tedy mluví? Ve skutečnosti to znamená jediné, zmíněné silové a vyšetřovací instituce jsou součástí masivní ruské korupce.

Jen v první polovině roku 2020 orgány činné v trestním řízení zjistily více než 350 trestných činů souvisejících s korupcí a uplácením úředníků při výkonu jejich pravomocí v oblasti zadávání zakázek na zboží, práce a služby pro potřeby státu a obcí. Z toho ve 240 případech se jednalo o poskytování úplatků. Významnou část korupčních trestných činů tvoří skutky obchodního úplatkářství (články 204, 204.1, 204.2 Trestního zákoníku Ruské federace), kterých bylo zjištěno téměř 100.

Za prvních devět měsíců roku 2020 státní úředníci a prokurátoři odhalili při kontrolách pořizování zboží, prací a služeb pro státní a komunální potřeby přes 6000 porušení protikorupční legislativy. Kázeňsky bylo za tyto přečiny potrestáno téměř 1000 osob a správní odpovědnost neslo 340 osob. Soudům bylo zasláno více než 100 žalob a žádostí v celkové výši škody za více než 200 milionů rublů. Na základě materiálů státních prověrek bylo zahájeno více než 200 trestních řízení. Jak je však patrné z předchozích údajů, jedná se se jen o zlomek masivní ruské korupce, která je v mnoha případech kryta i vysokými státními představiteli včetně samotného prezidenta Putina.

Ruskou korupci si můžeme přiblížit i na tomto příkladě. Není to tak dávno, co v hlavním městě ruské zločinnosti - Petrohradu - shořela korveta Agile, která se stavěla 8 let s předpokládaným dokončením za rok. Doba výstavby byla tedy plánovaná na devět let. Na stavbu bylo vynaloženo 30 miliard rublů. Podobná korveta se v Německu staví dva roky s rozpočtem asi 150 milionů eur (třikrát levnější, vezmeme-li v úvahu kurz rublu) a na konci stavby neshoří.

Autor je ruský podnikatel žijící v České republice