Americký prezident Joe Biden po anexi separatistických území na Ukrajině Ruskem vyhlásil „sankce“, které zahrnují zákaz investování na území kontrolovaném nyní přímo Ruskem. To jsou „sankce“ jako hrom!

V úterním večerním pořadu na ČT24 vystoupil expert Vladimír Votápek s tím, že se obává, že Rusko opět dosáhne svých cílů na Ukrajině, podobně jako dosáhlo svého v Gruzii v roce 2008 a anexí Krymu v roce 2014. K sankcím Západu se vyjádřil jako o nedostatečných a navrhnul, aby Západ odstřihl od cestování vyšší příjmové kategorie Rusů, kteří tráví každoroční dovolenou v zahraničí, i na Západě. Hovořil až o 5 milionech Rusů, kteří by nemohli cestovat na Západ a ti by si to potom s Vladimirem Putinem údajně vyřídili. Možná ano, možná ne.

Je pozoruhodné, že tento pán se podobně vyjadřoval už v roce 2014 při ruské anexi Krymu. Podle analytika Vladimíra Votápka zneužil Kreml situaci na Ukrajině k posílení vlastní pozice. Pro Rusko, které cítí neustálé zmenšování sféry svého vlivu, byl Krym vítězstvím, při němž „jednoduše obehrálo celý vyspělý svět“. Naopak západní země v posledních dnech a týdnech ukázaly nedostatek připravenosti i vůle se postupu Ruska postavit a jejich sankce označil Votápek za „komické“. Takto hovořil Votápek v ČT24 v roce 2014. A úplně stejně se vyjadřoval i nyní po ruské anexi separatistických území Ukrajiny.

Nicméně, situace v Rusku je mnohem méně tragická, než se nám snaží politický postoj Západu namluvit. Rusko je podle něj stále kolos na hliněných nohou. Jak ale poznamenává Jan Macháček: Putin jistě není génius, ale na současnou situaci se velice dobře připravil a v čistě makroekonomické oblasti zachází s ruskou ekonomikou velice konzervativně. Dobře to shrnuje v britském deníku The Telegraph Ambrose Evans-Pritchard. Ruské devizové rezervy nyní činí 635 miliard dolarů a každým dnem rostou. Jsou páté nejvyšší na světě. Ruský dluh vůči HDP činí 18 procent. Je šestý nejnižší na světě a klesá.Rusko vyčistilo a stabilizovalo svůj bankovní systém a spoléhá se na volně plovoucí měnu, která chrání ekonomiku absorpcí vnějších šoků. Rusko má přebytek v rozpočtu a nepotřebuje zahraniční investory k pokrytí státních útrat. Ruský rozpočet tak dokázal snížit svou závislost na příjmech z ropy. Ruský státní rozpočet dnes krvácí, když cena ropy spadne 52 dolarů za barel, před invazí na Krym v roce 2014 to bylo 115 dolarů za barel.Je to paradox, ale Putin řídí jeden z makroekonomicky nejortodoxnějších režimů na planetě. Christopher Granville z firmy TS Lombard konstatuje, že Putinův makroekonomický tým v centrální bance a na ministerstvu financí je „exemplární“. Putinova přísně řízená loď stojí podle Evanse-Pritcharda v kontrastu s poněkud marnotratným socio-ekonomickým modelem převládajícím dnes na Západě, kde se rozhazují peníze z helikoptéry a nabobtnávají rozpočty. O Putinovi se říká, že brojí proti zadlužování. Současný boom v cenách surovin dodává Putinovi dalších deset miliard korun ročně z ropy a plynu. A extra peníze jsou odváděny do národního rezervního fondu.Na fond se ruská vláda může obrátit v případě, že bude potřebovat v nějaké zvláštní situaci vyplácet sociální výdaje: penze, mateřskou, porodné a dotace pro hypotéky mladých rodin.Kdyby Rusko zastavilo veškeré dodávky plynu pro celou Evropu (z Ruska plyne do EU 41 procent plynu), vydrží dva roky bez toho, že by pocítilo akutní finanční problémy.

Řeči Západu o „tvrdých sankcích“ jsou tak ve světle těchto makroekonomických dat nejenom nepravdivé, ale jsou doslova lživé. Rusko nelze v současné době nijak zvlášť potrestat ekonomickými sankcemi a USA ani NATO nestojí o přímou vojenskou konfrontaci s Ruskem, protože by tím mohla vzniknout světová válka se všemi riziky použití taktických jaderných zbraní. Je vlastně velmi překvapivé, že se Západ stále stylizuje do role zachránce Ukrajiny, ale kromě zbraní nechce a ani nemůže nabídnout nic jiného.

Ani případné zastavení importu ruského plynu do EU by Rusko ekonomicky nepoložilo a navíc by se jen zvýšila cena plynu, ať už by byl z USA, nebo z Kataru. Ekonomika EU navíc trpí ideologickými předsudky o „zeleném údělu“ a o nutnosti ukončit spalování fosilních paliv když ne zítra, tak pozítří. Vnitřní dluh západních ekonomik je ve srovnání s Ruskem několikanásobně větší a o to je situace zemí EU složitější.

Je přinejmenším podivné, že zatímco s Ruskem v časech SSSR byl Západ ochoten uzavírat odzbrojovací dohody v rámci omezení jaderných zbraní a jejich nosičů, v současné době platí jen jedna jediná smlouva, kterou Joe Biden prodloužil na počátku výkonu svého mandátu v lednu 2021. Jinak se politický postoj Západu tváří, jako by Rusko žádné jaderné zbraně nemělo a že ho sankce donutí změnit jeho zahraniční politiku. To se samozřejmě nestane. Naprosto chybnou politikou oznamování termínů invaze Ruska na Ukrajinu, z čehož bylo nejvíce znepokojeno stávající ukrajinské vedení na čele s Volodymyrem Zelenským, navíc snížilo věrohodnost takových zpráv a vrcholem neúspěchu západních tajných služeb je, že naprosto nepočítaly s anexí separatistických území na východě Ukrajiny.

Západ tak má jen dvě možnosti: Buď bude dál ignorovat ruské bezpečnostní požadavky týkající se Ukrajiny a situace se může snadno proměnit ve světovou válku, nebo začne s Ruskem o jeho požadavcích jednat. Ukrajina v NATO je spolehlivá cesta k válečnému konfliktu.

A ještě jeden dodatek - Zbyněk Petráček píše toto: Putin demonstruje, že to, co si v roce 1999 mohl dovolit Západ pomocí náletů NATO, si může dovolit Rusko, navíc téměř bez výstřelu. Vytrhnout ze suverénního státu kus (Kosovo ze Srbska, Donbas z Ukrajiny) a uznat jeho nezávislost. Ale že by to byl jeho krok poslední, na to je lepší nesázet.

Jak píše Petráček, Rusko má k dispozici v diplomacii precedens ve formě odtržení Kosova od Srbska a „humanitárního bombardování“ Srbska v roce 1999. Změna hranic v Evropě u Kosova je přitom Západem vydávána za „správnou“, změna hranic na Ukrajině za ruskou agresi. Nic není opravdu tak černobílé, jak se nám západní a zejména americká média snaží namluvit.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz