Máme se bát Ruska? Ta otázka vyvolává dojem jakési zpozdilosti. Kdo se bojí Ruska nebo kdo tu otázku pokládá jiným, bývá pokládán za člověka, který zamrzl v éře studené války. Nenapravitelní studenoválečníci se říká lidem, kteří poukazují na neblahé ruské postupy - na ořezání gruzínské suverenity, na tlak vůči Ukrajině i Pobaltí, na zatahování středoevropských (východoevropských, říká Moskva) zemí do ruské zóny vlivu, na vojenská cvičení u polských hranic, na hrátky s plynovými či ropnými kohouty.

Pozoruhodné ovšem je, že jakmile jde o ruskou vojenskou doktrínu, bojí se Ruska náhle všichni - od „nenapravitelných studenoválečníků“ až po fanoušky Baracka Obamy žijící ve víře, že Moskva čekala jen na vstřícného partnera ve Washingtonu a hned se vše dá na cestu k normálu.

Čím vlastně ruská vojenská doktrína dráždí? Dokument, se kterým vyrukoval šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov v Mnichově, pokládá za zásadní vojenskou hrozbu pro Rusko rozšiřování NATO. Co je na tom nového? Ten názor je v Rusku stálý a konsenzuální. I ti, kteří s nostalgií vzpomínají na Jelcinovy časy, zapomínají, že už sama myšlenka vstupu středoevropských zemí do NATO Jelcina rozčilovala - a co teprve skutečný vstup! Navíc tomuto názoru tleská i dost Zápaďanů.

A pak se dokument zcela jasně hlásí k tomu, že v případě nezbytí Rusko použije jaderné zbraně i jako první, rozuměj nejenom v odvetě za předchozí jaderný útok nepřítele. A už je oheň na střeše. Lidi, nastojte, Moskva se hlásí k doktríně prvního jaderného úderu!

Tak aby bylo jasno. Důvodů, proč se obávat ruských postupů, je dost. Ale jestli k nim něco nepatří, je to fakt, že se Moskva hlásí k možnosti prvního jaderného úderu. Tutéž volbu si vyhrazují i USA, Británie či Francie. A přece na blogu Šamanovo doupě (Neviditelný pes) čteme: „Na amerického psa se přesně v době před podepsáním smlouvy mezi Ruskem a USA o omezení jaderného zbrojení zvedá další klacek.“ Ne. Je to týž klacek jako ten americký a zdvihá se už šestnáct let.

Proč vůbec česká média říkají té doktríně nová? Se skutečně novou doktrínou vyrukoval v listopadu 1993 Boris Jelcin. Právě tehdy Rusko poprvé připustilo, že použije jadernou zbraň jako první. Takže summa summarum: Je-li tu dnes něco nenapravitelně studenoválečnického, tak je to právě víra ve starý závazek Leonida Brežněva, že Sovětský svaz nepoužije jadernou zbraň jako první.

Ten závazek byl vysloven v roce 1982. Bylo to v době, kdy se Leonid Brežněv už potácel v agónii, ale přesto se mu říká Brežněvův (i na Wikipedii). Proč ho vlastně Kreml přijal?

Závazek nepoužít jadernou zbraň jako první je luxus. Může si ho dovolit jen stát, který si je absolutně jistý svou převahou v konvenčních zbraních, který si je jistý, že nikdy nebude dotlačen do vojenské defenzivy hrozící porážkou, do zoufalé situace vedoucí k fatálnímu kroku, kterým je první jaderný úder v situaci, kdy všechno ostatní selže.

Takový závazek by nikdy nepřijal Izrael, ukázkový příklad státu, který má jako jediný v oblasti jaderný arzenál, ale je obklopen nepřáteli s konvenční převahou. Izraelská vojenská doktrína (v novinářské interpretaci) operuje pro případ osudové hrozby Samsonovou volbou - podle biblického hrdiny, který strhl chrámové sloupy, čímž pochoval sebe i tři tisíce filištínských nepřátel. „I bylo mrtvých, kteréž pobil on umíraje, více než těch, kteréž pobil, živ jsa,“ praví o tom kniha Soudců a pěkně tak vysvětluje strategii prvního jaderného úderu v situaci ohrožení.

Když se Sovětský svaz Samsonovy volby vzdal, dal tím najevo svou absolutní převahu v konvenční výzbroji a bohorovnou jistotu. Byl na vrcholu moci, ovládl Afghánistán, Indočínu, Jižní Jemen, Etiopii, Nikaraguu i Grenadu a ještě v živé paměti byla invaze do Československa: 6300 sovětských tanků v té malé zemi! Pro zajímavost - při invazi do Iráku použili Američané 1100 tanků.

Ale skutečným adresátem Brežněvova závazku bylo veřejné mínění na Západě, ta jeho část, které se říká užiteční idioti. Ti pokládali sovětskou bohorovnost za ryzí touhu po míru. Když americká školačka Samantha Smithová napsala o své obavě z jaderných zbraní do Kremlu, generální tajemník - už Jurij Andropov - jí odpověděl: „V Americe i v mé zemi jsou jaderné zbraně. Ale my nechceme, aby byly použity. Právě proto Sovětský svaz vyhlásil, že nepoužije jaderné zbraně jako první.“

Když se Moskva k Samsonově volbě vrací, nedává tím najevo bohorovnost, ale spíše pocit možného ohrožení. Pokud se vám to nelíbí, pokud jste se cítili bezpečněji v době, kdy Kreml první jaderný úder vylučoval, vzpomeňte si občas na Brežněva a jeho tanky.

LN, 10.2.2010

Autor je komentátor LN