Nejprve napíšu něco, co mi leží v žaludku už dlouho. Novináři. O válce píší už dlouho, přesto stále čtu stejné blbosti – bez ustání opakují ty nejfantastičtější titulky, bez ustání citují ty, co jim řeknou nejstrašidelnější scénář. A ty články snad píše AI se zadáním „vyděste lidi, ať klikají“. I článek, který říká „expert říká, že Putin uvažuje o použití jaderných zbraní“, je vlastně takové plácnutí do vody. Jaký expert, na co? Uvažuje nebo je použije? Jakých jaderních zbraní? Máme různé druhy s různým použitím a účinkem. A na koho je použije, až teda douvažuje? V jakém rozsahu? To všechno jsou otázky, kterými by novinář, znalý věci, měl okamžitě bombardovat hypotetického řečeného experta. Protože buď na to nebude mít odpovědi, a pak je lepší ho necitovat, nebo bude mít odpovědi. A výsledek bude asi něco jako tohle: „Putin možná uvažuje o použití malých taktických jaderných zbraní proti cílům na Ukrajině, ale z vojenského hlediska to nedává smysl a vyloučil by tím sebe a Rusko z lidského společenství na dalších sto let, takže to zřejmě neudělá.“ Jenže to by nebyl clickbait – a tak novináři dál chrlí naprosté blbosti a chudáci lidi, co ty nadpisy čtou a kritické myšlení a fakta jsou pro ně cizí pojmy. Pak se nemáme divit – politika vyrůstá z kultury a naše novinářská kultura stojí za starou bačkoru. Proto si povíme pár postřehů, které ve veřejném prostoru nezazní nebo jen zřídka.

1) Ruská jaderná doktrína není zákon nebo mezinárodní smlouva. To je prostě takový jejich názor nebo přání. To je vzkaz, který vysílají světu. My ji nemusíme respektovat. Pokud by Rusko řeklo, že když jaderná velmoc pomáhá Ukrajině, tak to považuje za útok té velmoci – no a co? Klidně může „říkat“, že se USA stávají další svazovou republikou, papír snese všechno. Podstatné je, nakolik je ta hrozba reálná – a tahle není. Doktrína MAD je jasná a stále platná – zaútočíte na USA a USA to na vás nasypou. Konec. Jaderná válka se nedá vyhrát, jen víc prohrát. Takže jestliže Putin dělá ramena na USA (protože povolily útoky svými raketami na ruské cíle ve vnitrozemí), tak je to jen póza před svými a hrozba Západu. Přece nezničí Rusko, o kterém tak sní, leda by byl blázen. Jenže postavit zahraniční politiku na ustupování šílencům s atomovkou je také nesmysl, protože pak jim budete ustupovat pořád.

2) Ruská doktrína jaderné deeskalace nedává v této válce smysl. Stručně jde o to, že když Rusko prohrává v konvenčním konfliktu (ale musí přijít na kritické ohrožení suverenity a územní celistvosti), použije malý omezený jaderný úder, aby odstrašilo agresora (například na jeho flotilu). Jenže tady není, na co by se to vyplatilo použít. Na spojence Ukrajiny? To jako na NATO? Čiré bláznovství, které si hraje s doktrínou MAD. A i kdyby nepřišla jaderná odpověď, na Ukrajinu to má malý vliv. Protože spojenci Ukrajiny, co jí dodávají materiál, nejsou agresoři, neúčastní se konfliktu, jejich odstrašení je ryze hypotetické (spíš povede k eskalaci pomoci Ukrajině). Tak útok na Ukrajinu? Ale kam? Velká soustředění vojsk se v téhle válce nenosí, navíc by to v zásadě použil buď na území, které prohlašuje za své, nebo poblíž, takže na obyvatele, které považuje za „svoje“. Likvidovat civilní obyvatele ve městě nemá na válečné úsilí žádný vliv, obyvatelstvo se leda zatvrdí. Mezinárodní odezva by pak navíc byla obrovská. A použití západních zbraní ani kurská ofenziva není kritické ohrožení suverenity a územní celistvosti.

3) Putin sám se toho bojí. Nezáleží na tom, co říkají jeho mluvící hlavy, záleží na tom, co říká on a co Rusko doopravdy dělá. A on třeba aktuálně hrozil (a on hrozí často a rád), že použije zbraně „podobné“ atomovým. Chemické a biologické, to by vyšlo nastejno, takže hovoří pravděpodobně o termobarických. Tím může způsobit obrovské ztráty na civilních životech, ale opět – mezinárodní katastrofa bez vojenského významu.

4) Rusko se toho bojí také. Poslali balistickou střelu na Ukrajinu. Ale předem to oznámili Američanům. Takže to nebylo „my si můžeme, co chceme“, ale „prosím vás, my teď vypálíme jednu balistickou střelu, ale ona bude konvenční, rozumíte, bez atomovky. A neletí do Polska, jen na Ukrajinu, tak nám sem nic neházejte, děkujeme“.

5) Jedná se o eskalaci. Ale jen o hrozbu – oni vědí, že o tom budou západní novináři psát hloupé články a děsit lidi, a to přesně chtějí. Aby si lidé mysleli, že když mohli Rusové hodit balistickou střelu (byť konvenční) na Ukrajinu, mohli by hodit třeba atomovku na Kardašovu Řečici. No to by mohli, a mohli to udělat i před rokem, ale neudělali a pokud mají mozek v hlavě, tak to neudělají. (No a pokud Putin zcela zešílel, tak ani to není důvod ustupovat. Protože s touto argumentací bychom mu měli dát celý svět, protože by přece „mohl“.)

6) Je to porušení Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu a jako takové vzkaz USA (které od té smlouvy také odstoupily, oficiálně proto, že ji Rusko porušovalo, neoficiálně proto, že na těch raketách pracuje i Čína, a Rusko už ji ostatně taky dříve pozastavilo). Tak chtěl Putin ukázat, že se na tom pracuje a že ty rakety fungují. Ale ne Ukrajině – ta ty rakety sestřelovat moc neumí a válku jejich použití neovlivní, jejich použití je nepoměrně drahé a neefektivní (leda jaderné, ale to je nelogické - o tom výše). Tenhle vzkaz míří na své lidi (ukázat technologii a pohrozit Západu odvetou za umožnění použití západních zbraní) a na Západ (vyděsit obyvatele, kteří na to skočí).

7) Putin je v rámci eskalace přislíbil i Bělorusku; Lukašenko si prý vymínil, že si však Bělorusko cíle smí určit samo (být Putin, minimálně zvednu obočí – jestli on se ten Lukašenko náhodou neobává osudu Ukrajiny).

8 ) Rusko už přece na Ukrajinu opakovaně útočilo střelami, které jsou schopny nést jaderné hlavice, jako Kinžál nebo Zirkon, zapomněli jste? To není nic nového.

9) Je zřejmé, že Rusko se snaží vyrvat co nejvíce, než do prezidentského křesla usedne Trump. (O něm si napíšeme jindy).

10) Je to experimentální raketa. Rusko jich má maximálně jednotky kusů. To zkrátka na likvidační jaderný úder nestačí. Jakkoliv to zní hrozivě, tak na zničení Evropy byste takových střel potřebovali velké množství (podle některých zdrojů i stovky). Putin tolik Orešniků nemá a v nejbližší době mít nebude. (Má jiné, ale tam jsou zase jiné aspekty).

11) Proruští komentátoři opakují ruské chvástání, že Orešnik nejde sestřelit. Podle všeho to americké a izraelské systémy umí, třebas ne stoprocentně. Ostatně, vzpomeňte na Zirkony – tam to mělo platit také a stejně dva Ukrajinci Patriotama (a ty mají dokonce kratší dosah než třeba Aegid nebo Thaad) před Kyjevem sundali (protože v terminální fázi zpomalují).

Takže až budete číst články v novinách nebo komentáře proruských kolaborantů, zachovejte klid. Za prvé - nic z toho nemůžeme ovlivnit, za druhé - jaderný úder nedává logiku (ani vojensky, ani z hlediska ruské doktríny), za třetí - i kdyby chtěl, realizace je o dost složitější, než zmáčknout tlačítko.

Převzato se svolením autora z jeho Facebooku.