Od roku 1992 do roku 2006 prošlo vojenskou službou v Rusku šest milionů mladých lidí. Ročně něco přes milion rekrutů je povoláno k lékařským prohlídkám a okolo 300 000 jich nastoupí na vojnu. Tolik oficiální údaje.

Teď už to může být víc, protože prezident Putin v roce 2004 navrhl parlamentu, aby škrtl v zákoně výjimky pro ty, kteří od doby vlády prezidenta Jelcina nemuseli na vojnu, což byli například vesničtí učitelé, pracovníci ve vojenském průmyslu, děti penzistů a tak dále.

Od té doby v Rusku zvláště ženy bojují intenzivněji za zrušení povinné vojenské služby a propagují profesionální armádu. Valentina Melnikovová například na rozhlasové stanici Echo Moskvy hovořila o kruté atavistické vlastnosti generálů, kteří ze zaostalé armádní struktury moc dobře žijí a tyjí.

Organizace s názvem Ruské matky vojáků hovoří ještě tvrději a upozorňuje na to, že současná ruská generalita je tak neschopná, že si ani nedovede představit, jak by mohla řídit profesionály. Další tvrdí, že na reformu ruské armády v současné době vůbec nikdo ani nepomýšlí, ač ta představuje relikt minulosti.

Profesorka fyziky Ludmila Vachninová z organizace pro lidská práva Memorial dokonce řekla: „Mnohým ruským důstojníkům už dávno nejde o obranu země, ale jenom výhradně o byznys. Naše armáda se v současné době rozložila v řadu komerčních struktur a představuje stát ve státě, kde nefungují zákony. Je černou dírou, kterou utíkají státní peníze a která ničí ruskou mládež.“

Připomínám tohle všechno také proto, abychom různá prohlášení ruských generálů, kterými reagují na možné umístění amerického radaru na českém území, viděli i pod tímto úhlem. Oni už třeba doopravdy ani nejsou schopni myslet na obranu své země, ale takový radar pro ně může představovat v první řadě hlavně přísun nových peněz do armády, a o to jim jde především. Proto vypouštějí tak příkrá a odsudečná slova.

Jak nedávno napsala německá korespondentka časopisu Die Zeit v Rusku Barbora Kernecková: „Ruští oficíři jsou hlavně obchodníci a už dlouho mají i druhá povolání: patří jim kavárny, restaurace, obchody s potravinami, nebo to jsou obyčejní kapesní zloději či podvodníci.“

Euro 31/2007

Autor je novinář a spisovatel