Mýlil jsem se (jako již mnohokrát), když jsem si myslel, že prcek Putin dokazuje světu, jak je veliký.

Rusové to mají v krvi. Mám na mysli tu samozřejmost, s jakou dobývají území, která se jim z jakéhokoliv důvodu zalíbí. Jejich snem a dlouhodobým cílem je však světovláda.

Vzpomínám na doby, kdy nám ukazovali mapy, jak byla šestina světa zabarvena rudě. Tehdy to zkusili s učením Lenina vylepšeným Stalinovými metodami. Dost dlouho balamutili svět svým "lidským" přístupem k přesvědčování závistivých prosťáčků, kteří mohli spojením s organizací, které se říkalo kominterna, komunistická strana, strana revoluce či jinak, získat moc a dokonce neomezenou nad lidmi, kterým brali nejen majetek, ale také svobodu a lidskou důstojnost.

Zamíchalo se to světovou válkou, které předcházelo dohadování Stalina s Hitlerem, kolik kdo "utrhne".

Již v roce 1939 si Hitler a Stalin tajným dodatkem ke smlouvě fakticky rozdělili Evropu (tzv. Pakt Molotov-Ribbentrop nazvaný podle ministrů zahraničí). Hitler však rozpoutal druhou světovou válku napadením Polska. Sověti nečekali a obsazovali východní Polsko (a tedy i Vilnius) a v roce 1940 už vojensky okupovali i Litvu, Lotyšsko a Estonsko, které byly zařazeny do jejich sféry vlivu. Sovětské úřady okamžitě začaly s čistkami a desetitisíce pro ně nepohodlných lidí byly zabity nebo internovány na Sibiři. Někteří stačili uprchnout do zahraničí, kde je dostihli po skončení války.

Sovětská vláda se v Pobaltí pevně uchytila. Zemědělství bylo kolektivizováno, průmyslové podniky znárodněny. Mezi lety 1945-49 bylo zabito nebo deportováno asi 60 000 Estonců, 175 000 Lotyšů a zhruba 250 000 Litevců. Byli to odpůrci režimu, ale i zcela nevinní lidé. Ti, kteří se s novými poměry nesmířili a pokusili se o ozbrojený odpor, který byl zlomen roku 1953, ale poslední odbojář, Estonec August Sabe, byl umlčen KGB až po 25 letech.

Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940, kdy vedení SSSR došlo na návrh NKVD k názoru, že není žádoucí, aby se "prominentní váleční zajatci", obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec, vrátili domů, a nechalo je povraždit. Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu.

Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Ostaškov a Starobilsk), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí, a to v rozmezí 15 až 28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády generál Franciszek Sikorski, Xawery Czernicki či Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy.

Nebudu rozebírat všechny peripetie končící nakonec ve vzájemném válčení. To později ze zločince Stalina udělalo hrdinu (mimochodem, Stalin byl také prcek), který získal celou, tedy skoro celou východní Evropu pod svou vládu, když její obyvatelé u vědomí vítězství Rudé armády demokraticky volili komunistické strany.

To, že se takto mohli Stalin s Hitlerem chovat, jim umožnila nečinnost demokratických států, které se de facto bály o své zájmy jinde ve světě a malé státečky jako Pobaltské nebo Československo byly pro ně "nezajímavé".

Že bylo nakonec vše jinak, mám na myslí světovou válku, asi nebylo pro demokratické velmoci ponaučením, protože dnes přihlížejí na dění na Ukrajině, jako by se jich to netýkalo.

Jestliže Kreml posvětil Putinovy kroky na Ukrajině, by mělo být varováním. Vždyť Rusové mnohé státy po válce neopustili, ale spíše rozšířili svůj akční rádius. Konkrétně u nás využívají výhody "demokratických" slabin a zakládají si nejen podniky, ale rodiny a osady bez ohledu na místní zákony či předpisy. Využívají staré kontakty z dob, kdy u nás vládli prostřednictvím KSČ, kontakty činitelů, kteří stále fungují na klíčových místech správních úřadů a bank.

Putin přijel s tanky na Krym hájit "práva" občanů ruské národnosti, stejně jako v roce 1938 Hitler hájit zájmy Němců žijících v Sudetech. Dnes (16.3.2014) je to 27 395 dnů, kdy Hitler přijel s tanky do Prahy, protože "svět" mlčel.

Putin si ochránil šaškárnu zvanou referendum, kdy se Krymští rozhodnou k připojení k Rusku, stejně jako Osetie a další státy, aby vzkřísily SSSR. Pár výstřelů, pár obrněnců v ulicích a výsledek je jasný. Lid žádá návrat do Ruska.

Zdejší Rusové by také mohli jít do Ruska, ale ne aby Rusko přišlo až k nám.

Jó, sankce za Ukrajinu? Prdlačka, prcek Putin má celý svět na háku, Kreml mu posvětí, co bude potřebovat, a ruští mužíci se radují, že mají opět silného vůdce.