Ve stínu parlamentních a gubernátorských voleb předpřipravených natolik, aby vylučovaly každou větší senzaci, zůstaly takřka nepovšimnuty dvě vlny nových protiputinských sankcí zavedených okamžitě po setkání prezidentů Spojených států a Ruska v rámci Velké dvacítky.

První postihly ruské firmy a občany spojené se stavbou mostu přes Kerčský záliv, který má spojit vnitřní Rusko s obsazeným Krymem. Druhé se dotknou vysoce technologických společností vyrábějících elektroniku.

Reakce ruských oficiálních míst byla nanejvýš rozpačitá: od hrozeb nesymetrickou odpovědí až po prohlášení, že sankce jsou Rusům k smíchu, jen houšť a větší kapky. Západní experti jsou v této otázce jiného názoru. Časopis Forbes kupříkladu píše, že v důsledku sankcí jsou pozastaveny všechny ruské energetické projekty v Arktidě.

Deník Times uvádí údaje o prudkém snížení devizových rezerv Ruska. Business Insider cituje finanční analytiky, kteří tvrdí, že pokusy Ruska domluvit se se Saúdskou Arábií o ceně surové ropy svědčí o jeho mimořádně těžké ekonomické situaci.

Z komentáře americké televizní stanice CNBC se dozvídáme, že průměrný příjem na obyvatele v Rusku je nižší než stejný ukazatel v Číně, Srbsku nebo Rumunsku. Zjistit objem ztrát v číselném vyjádření není jednoduchá záležitost, avšak lze s jistotou říct, že cena finanční izolace, do které se země dostala v důsledku anexe Krymu, je mimořádně vysoká a dá se označit jedním slovem – chudoba.

Zahraniční manažeři Rusko opouštějí

Ekonom Anders Aslund z Atlantické rady ve Washingtonu, bývalý to poradce mnoha vlád, má za to, že kvůli sankcím ztrácí Rusko zhruba 1-1,5 procenta HDP ročně. Hlavní účinek sankcí vidí v tom, že se prudce snížil, takřka na nulu, přítok cizích investic do země.

Zdání finanční stability nesmí mást: relativně nízké ukazatele inflace a nezaměstnanosti jsou v ruské centralizované ekonomice dosahovány díky čerpání devizových rezerv a drastického snižování životní úrovně obyvatelstva. O 10 a více procent spadly platy, spotřeba obyvatel a jiné ukazatele životní úrovně.

Kvůli snížení nominálního kurzu rublu o polovinu spadla kupní síla běžného Rusa, což vidí každý z nich, kdo občas jezdí do ciziny.

V letošním roce pokračuje pokles příjmů a snižování HDP a i ta nejoptimističtější prognóza ruského ministerstva ekonomického rozvoje – 2 procenta přírůstku HDP – bude pořád ještě prakticky znamenat stagnaci. Pokud se naplní pesimistický scénář, pak vyčerpání devizových rezerv může v zemi vyvolat finanční krizi.

Nebude-li zrušen sankční režim, nedá se očekávat nárůst cizích investic ani v nejbližší budoucnosti. Rostoucí kreditní riziko bude znamenat další propad zahraničního úvěrování. Značně utrpěla atraktivita Ruska pro působení zahraničních společností, neboť v důsledku klesajícího výměnného kurzu spadl skoro o polovinu HDP země v dolarovém vyjádření a činí nyní 1,3 trilionu dolarů.

Dobrým indikátorem je zájem cizích manažerů o práci v zemi – Rusko opustily skoro dvě třetiny cizinců, kteří tam zastávali manažerské posty. A to nevěstí nic dobrého, domnívá se Anders Aslund z Atlantické rady ve Washingtonu.