Když začne někdo šťourat do zavedeného stavu věcí, aby úmyslně vyvolal něco nového a jiného, tak to sice v nějaké formě může za jistých příznivých okolností rozpoutat a uskutečnit, ale výsledek nikdy není úplně stejný, jak si přál a představoval, no a navíc je to pokaždé něco za něco, neboť nic není zadarmo a vše se nakonec dostává do jakési pomyslné rovnováhy. To všechno platí v tzv. magii a v jakýchsi těch esoterních „vědách“, ale jedná se i o zákonitost, která platí pro slovo, neboť správně vyslovené a často opakované slovo může mít neobyčejně obrovskou sílu, což věděl a pěkně popsal v eseji „Slovo o slovu“ i Václav Havel, náš první prezident po pádu komunismu.

Alexandr Dugin je jeden z hlavních ideologů současného režimu v Rusku a zároveň zakladatelem politického hnutí Eurasie, byl dlouhou dobu poradcem Putina a dalších vrcholných ruských politiků a zásadní měrou se podílel na tvorbě současného ideologického ruského propagandistického narativu, jenž je používán k ospravedlnění bezdůvodné okupace suverénního státu Ukrajina. Svět podle Dugina je modelován soubojem dvou duchovních proudů, dvou okultních sil, které jsou postavené na geopolitické bázi, síle atlantské a aurasijské, mocnosti mořské a pevninské.

Eurasie zahrnuje evropský a asijský kontinent, jenž by měl být podle Dugina ovládán Ruskem a to nikoliv na principu krve (národa, rasy) a půdy (geografického prostoru), jak tomu bylo u národních socialistů, ale pouze na principu půdy. Dugin se vymezuje jak proti panslavismu, tak proti nacionalismu, v jeho pojetí geopolitiky by Eurasie existovala coby pestrá směsice etnik a národů, které by měly společný životní prostor a státní kulturu a které by byly zastřešovány Ruskem. Dugin vidí jako partnery Turecko a silný kontinentální blok Francie s Německem, přičemž se také orientuje k asijským velmocem.

Atlantský fénicko-anglosaský geopolitický proud je podle Dugina postaven na obchodně tržním modelu civilizace, na individualismu a liberalismu, je pro něj typicá převaha ekonomiky nad politikou a jeho hlavními představiteli jsou velká Británie, USA a Austrálie, anglosaský svět, tedy NATO a nihilistický liberální Západ pod vedením USA.

Dugin ty síly, které dlouhá desetiletí pokoušel, nakonec vyvolal, dokázal to, obrazně řečeno, ale také za to zaplatil velmi krutou cenu. Co může být pro rodiče horšího, než smrt vlastního potomka? Je to to nejstrašnější, co se mu mohlo stát, neboť byl patrně i přímým svědkem atentátu. Kdo ten atentát vykonal? Ukrajinští partyzáni, Rusové v rámci nějakých vnitřních bojů, či kvůli vyvolání ještě větší nenávisti, nebo nějaké jiné síly? To vlastně již ani není podstatné.

Dugin je sofistikovaná forma Zla, není to chlapík, jenž se opije a brutálně utluče manželku sekerou, neboť mu leze na nervy a podobně. Dugin nikoho vlastníma rukama nezavraždil, ale celý život pracoval na tom, aby se zavedený řád změnil do podoby, kterou popisuje ve svých knihách. Musím nestranně uznat, že se mu to podařilo rozpoutat, že se to, co si přeje, nějakým způsobem začalo rozjíždět. To je opravdu velký výkon. Ale zaplatil za to opravdu tvrdě. Myslím si, že by pro něho bylo lepší, kdyby seděl v tom autě a měl by to již za sebou.

Hřích může vzniknout i pouhými slovy. Dokonce i HŘÍCH. Nemusí se to vnímat jako černá magie, esoterismus a tak něco, jako nějaké zosobnění Ďábla a podobně. Zkuste si představit jako nějaké nepojmenovatelné síly, nebo slova, které, když to s nimi někdo umí a jsou zároveň mohutně šířeny ve velkém prostoru, dokáží v lidských myslích nakonec vyvolat změny, jež si hybatel (demiurg, propagandista a podobně) přeje. Ale vesměs to vždy dopadne o hodně jinak, než si onen hybatel představuje…

Dugin si zahrával s ohněm a dalo by se s nadsázkou říct, že se mu nakonec podařilo vyvolat „Démona“. Přál si totální válku mezi dvěma civilizacemi a není vyloučené, že k ní nakonec dojde. Ale stálo mu to za to?

Myslím si, že ne.

Zatímco spřádal teorie o souboji Krista (Ruska) s Ďáblem (liberálním Západem) na Ukrajině, umřela mu před očima vlastní dcera.

„Eurasijský řád je drsný a otevřený souboj se silným a chytrým protivníkem – a řádem Tancující Smrti a Rudého Osla. Musíme svrhnout služebníky oceánu do oceánu, musíme odeslat ostrovní agenty zpátky na jejich ostrovy. Musíme oddělit z politického, kulturního i nacionálního těla kontinentu ty, kdož zradili naše ideály a naše zájmy. Ano, naši nepřátelé mají svou pravdu. Ano, my si musíme vážit jejich pevné metafyzické volby a musíme pozorně pátrat v jejich tajemstvích, v tajemstvích „studní Západu“. Ale od toho nesmí trpět naše rozhodnost, naše odhodlání, naše neústupná chladnokrevnost. Budeme shovívaví jenom tehdy, bude-li náš kontinent svobodný a poslední atlantista smeten do slaných vod, do živlu symbolicky patřícímu egyptskému bohu s tváří Krokodýla.

Čas se naplňuje. Poslední a rozhodná bitva je blízko. Zdalipak jste všichni připraveni na vyvrcholení velké války kontinentů?“ ptá se Dugin na závěr své eseje Velká válka kontinentů.