Západ, konsternovaný výsledky nedělních voleb do ruské Dumy, ve kterých drtivě zvítězilo hnutí Jednotné Rusko, se úspěch tohoto politického uskupení snaží bagatelizovat „nízkou volební účastí Rusů“. Užitečnější by však bylo, kdyby si položil otázku, zda to nebyla i jeho vlastní, zbytečně bojovná, protiruská politika, která motivovala Rusy podpořit stranu svého prezidenta tak rozhodně, jak se stalo, a která mohla přispět i k tomu, čeho se Západ nyní může obávat: přibližování ruského politického systému k hegemonii jedné politické síly.

Nakonec, vystihnul to i prezident Putin, když v komentáři k volebnímu výsledku Jednotného Ruska řekl: „Situace není lehká a lidé to vidí – a chtějí, aby politický systém a společnost zůstaly stabilní.“

Obyčejní Rusové dali ve volbách najevo, že si nepřejí návrat k vnitrostátnímu společenskému a politickému chaosu Jelcinovy éry 90. let minulého století, spojenému se ztrátou respektu své země ve světě, současně jsou ovšem konfrontováni se vzrůstajícím ekonomickým a bezpečnostním napětím mezi Ruskem a Západem.

Ruští voliči nepochybně prožívají složité ekonomické chvíle. Zjevně však obtížněji nesou pocit, že jsou Západem vytlačováni, odstrčeni, snad i ohroženi. Proto ve svém rozhodování - před hodnocením obtížné domácí ekonomické situace - upřednostnili ocenění zahraniční a bezpečnostní politiky prezidenta Putina i premiéra Medveděva, které považují za zdroj svého bezpečí i hrdosti – a proto je volí.

Je pravděpodobné, že kdyby si Západ ve vztahu k Rusku nepočínal v minulých letech tak nepochopitelně amatérsky či přehnaně agresivně, nemusel by dnes s obavami zírat na – téměř jednobarevný – ruský parlament a obávat se budoucího vývoje.