Čtvrtek 25. července 2024, svátek má Jakub
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 49  Kč / 1. měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ROZHOVOR: Žijeme v předválečném světě

Ivan Krastev byl v mých kruzích vždy oceňován jako příčetný liberál, i když mně osobně některé jeho teorie připadaly trochu na hlavu (třeba ta, že Středo- a Výchoevropané odmítají migraci, protože se vylidňují, což platí pro Krastevovo rodné Bulharsko, ale ne pro Česko), ráda jsem ho četla. Přeložila jsem tedy jeho rozhovor pro Spiegel.

Pane Krasteve, byl jste někdy v Kremlu?

Ne, ale jednou jsem se setkal s Vladimirem Putinem v Soči na jakési konferenci těsně po anexi Krymu. Ruský prezident pořádal večeři. Byl tam můj americký kolega, ale také rakouský kancléř a ministři zahraničí Francie a Izraele. Rychle se ukázalo, že Putin má pocit, že je naprosto nepochopen. Mluvil o šovinismu Západu a jeho pokrytectví. Říkal, že lidé nechápou, že Krym je ruský. Jsou to stejné argumenty, které slyšíme dnes, ale neřekl bych, že tehdejší Putin měl ten současný mesianismus.

Jak se mu to stalo?

Když jste dvacet let u moci v autoritářském státě, nikdo se vám už neodváží odporovat. Zavedete systém, sami se stanete systémem a vytratí se pochybnosti, že by to někdo nemusel reflektovat. Také si nedovedete představit, že by se našel někdo, kdo by mohl být vaším adekvátním nástupcem. Takže všechny problémy musíte vyřešit vy sám, dokud jste naživu. Pro Putina Rusko už dávno není zemí ve standardním slova smyslu, je to jakési historické, tisícileté těleso.

Jaký dojem na vás Putin udělal?

Velmi inteligentní a pohotový, přímočarý, konfrontační. Sarkastický, když mluví s někým ze Západu. Ale právě zdánlivé maličkosti o lidech prozrazují nejvíc. O situaci na Donbasu se vyjadřoval jako agent zpravodajských služeb, který ví, kolik lidí žije v každé vesnici a jaká je v každé z nich situace. To, že za politiku USA vůči Rusku v Obamově administrativě odpovídají především ženy, považoval za záměrný pokus o jeho ponížení.

Pokrytectví Západu se stalo jeho osobní posedlostí a odráží se ve všem, co ruská vláda dělá. Věděli jste, že v některých částech svého prohlášení o anexi Krymu převzal prakticky doslovně pasáže z kosovského vyhlášení nezávislosti, které Západ podporoval? Nebo že útok na Kyjev začal zničením televizní věže stejně jako útok NATO na televizní věž v Bělehradě v roce 1999?

Proč dělá takové věci?

Protože nám chce dát lekci. Protože nám chce říct: „Učil jsem se od vás.“ I kdyby to mělo znamenat, že udělá přesně to, za co nás nenávidí. Ten večer v Soči vyjádřil rozhořčení nad tím, že anexe Krymu byla srovnávána s Hitlerovou anexí Sudet v roce 1938. Putin žije v historických analogiích a metaforách. Ti, kdo jsou nepřáteli věčného Ruska, proto musejí být nacisté. A tak začal pohotově vykreslovat konflikty na Donbasu jako genocidu. Putinova přepjatá prohlášení se stala natolik extrémními, že už neměla žádnou souvztažnost s realitou. Stal se rukojmím své vlastní rétoriky.

Hněvá se?

Neustále mluví o zradě a podvodu. Ze Západu. Od jednotlivých, bývalých sovětských republik. V roce 2008, během války proti Gruzii, se setkal s Alexejem Venediktovem, šéfredaktorem rozhlasové stanice Echo Moskvy, která byla jedním z posledních kritických médií v zemi, tedy než byla minulý týden zrušena. Putin se Venediktova zeptal, zda ví, co on, Putin, dělal ve svém předchozím zaměstnání. Pane prezidente, odpověděl Venediktov, všichni víme, odkud jste k nám přišel. Víte, řekl Putin, co jsme dělali se zrádci v mém předchozím zaměstnání? Ano, víme, odpověděl Venediktov. A víte, proč s vámi mluvím? Protože jste nepřítel a ne zrádce! Podle Putina se Ukrajina dopustila největšího zločinu, jaký si lze představit: Zradila Rusko.

Ve špionážních románech Johna le Carrého se všechno točí kolem zrady.

Kromě toho je třeba zmínit, že západní média přispěla k vytvoření falešného obrazu Putina. Za prvé říkají, že Putin je zkorumpovaný. To je pravda. Ale vysvětluje to jeho politiku? Putin stojí v čele jaderné mocnosti už 20 let. Uvažuje v kategoriích historie, zrady a zloby. Pro takového člověka je korupce pouhým nástrojem moci. Peníze pro Putina možná byly důležité, když byl mladší, ale už nejsou. Za druhé říkají, že Putin je cynický hazardér, podvodník. V roce 2011 Putin prohlásil, že protesty proti němu zorganizovala americká ambasáda. 

Západní analytici říkali, že to byla propaganda, protože věděl, že to, co říká, není pravda. Během té večeře jsem ale pochopil jedno: On tomu opravdu věří. V jeho chápání dějin se věci nikdy nedějí spontánně. Když lidé demonstrují, neptá se: Proč jsou v ulicích? On se ptá: Kdo je poslal? Když ho chytíme důsledně za slovo, už nás nepřekvapí. Když si přečtete jeho esej z července loňského roku, v níž napsal, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ a že by nikdy nepřipustil protiruskou Ukrajinu, pochopíte přesně, jaké jsou jeho záměry. A za třetí, říká se, že Putin je někdo, kdo je nesmírně strategický a taktický.

Nevěříte, že jedná racionálně?

Putin prý sledoval Kaddáfího konec v televizi po několik hodin. A jeho rozhodnutí převzít zpět prezidentskou funkci od Medveděva, které původně nebylo v plánu, bylo i reakcí na to, protože nechtěl, aby ho potkal stejný konec jako Kaddáfího, popraveného vlastními lidmi. S cynickými, vypočítavými lidmi lze vyjednávat, pokud vědí, že i oni z toho mohou mít prospěch. Zdá se však, že se Putin s přibývajícím věkem, možná i během své covidové izolace, radikalizoval. Má pocit, že plní poslání a vyhýbání se rizikům už mu nedává smysl. Možná to bude působit jako přílišné psychologizování, ale on je součástí poslední sovětské generace. Jeho úkolem jako agenta KGB bylo bránit a chránit Sovětský svaz. On a jeho kolegové agenti ho však nedokázali ochránit. Sovětský svaz se zhroutil ze dne na den bez války, bez invaze. Putin a KGB nechápali, co se stalo. Selhali. Myslím, že má silný pocit viny.

Putin v té době působil ve východním Německu.

To je zajímavý prvek. Je těžké porozumět své zemi, když se dramaticky mění a vy žijete v zahraničí. Zvenčí se události jeví jako záhada, jako jakési nepochopitelné spiknutí. Ale to, co zažil a pochopil, byla národní euforie v Německu, když padla Berlínská zeď, protože byl u toho. Ve svém eseji píše, že mezi Ukrajinou a Ruskem byla postavena zeď a že tato zeď musí padnout. To, co se v současné době odehrává na Ukrajině, je tedy v Putinových očích mírové sjednocení.

To zní tragicky.

Jeho tragédií je, že jsme svědky násilné rekolonizace Ukrajiny, a ne mírového sjednocení. Toto zásadní nepochopení fungování světa vyvolává Putinovo neštěstí. On se skutečně domnívá, že nejde o válku, ale o speciální operaci, protože mezi jedním národem nemůže být válka. A nikdy neuvěří těm lidem, kteří mu říkají, že to není pravda. Putin se považuje za otce ruského národa. Možná je, možná není, ale jedno je jasné: Putin se nechtěně stal otcem ukrajinského národa.

Právě anexe Krymu a Donbasu vytvořila novou ukrajinskou identitu, která je zakořeněna ve dvou principech: v opozici vůči Rusku a v opozici vůči Putinovi. Nyní se ocitl v situaci, kterou známe z ruské literatury, kdy otec říká svému synovi: Já jsem tě stvořil a teď tě musím zabít. Souběžně s upevňováním ukrajinské identity Putin ničí právě tu ruskou identitu, o které neustále mluví. V roce 2014 velká většina Rusů podporovala anexi Krymu. Ale byli jen v roli členů publika, kteří tleskali v hledišti. Nyní ruští vojáci nejen umírají, ale zabíjejí ty, o kterých sám Putin říká, že jsou jejich bratři. A obyvatelstvo trpí pod sankčním tlakem.

Je ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj něco jako anti-Putin?

Putin ztělesňuje Rusko, ale na Ukrajině nikdy nebyl nikdo, kdo by ztělesňoval tuto zemi. Před dvěma týdny se z toho stal boj dvou mužů. Existuje to slavné video z posledních minut ukrajinských obránců na Hadím ostrově v Černém moři, kterým vyhrožovalo ruské námořnictvo a oni je poslali do prdele. Připomíná mi to bitvu o Brestskou pevnost ve válce Sovětského svazu proti nacistickému Německu. Čtyřicet dní je Němci obléhali, ale sovětští vojáci se odmítli vzdát, když se už Hitlerova vojska shromažďovala před Moskvou. Nyní Zelenskyj zůstává v Kyjevě a říká: Jsme v odboji. Budeme bránit Kyjev. A zvítězíme, protože jsme na správné straně.

Mýtus Sovětského svazu a hrdinného boje proti nacistům ve skutečnosti neztělesňuje Putin, ale Zelenskyj.

Role se obrátily?

Přesně tak. Putin chtěl legitimizovat invazi na Ukrajinu tvrzením, že se Rusko zase jednou muselo bránit před nacisty. Proto neustále mluvil o denacifikaci Ukrajiny. Ve skutečnosti je to však prezident Zelenskyj, sám Žid, kdo se brání imperiální přesile.

Myslíte si, že ruský lid podporuje dnešní invazi stejně jako anexi Krymu?

Je mnoho Rusů, kterým se nelíbí, co se děje, a kteří nejsou nutně Putinovými fanoušky, lidí, kteří trpí korupcí a represemi režimu, ale kteří dosud mlčeli, protože situace je taková, jaká je, a vždycky taková byla. Žili si své životy, o politiku se nezajímali a jaká by vlastně byla alternativa k Putinovi? Ale měli bychom být sami k sobě upřímní: tito Rusové také nebyli spokojeni s tím, jak s nimi Západ zacházel, a také by neměli radost, kdyby Ukrajina vstoupila do NATO. Takové je Rusko.

Ale tohle není válka Rusů, tohle je Putinova válka. Všichni tito apolitičtí Putinovi příznivci – kteří přikyvují, když Putin říká, že Rusko se musí zvednout z kolen a být hrdé – si nyní poprvé kladou tu nejbolestivější otázku, jakou lze autoritářskému vůdci položit: Ví, co dělá? Je ještě vůbec při smyslech?

Existují ty fotografie Putina sedícího u nekonečně dlouhého stolu, daleko od ostatních účastníků schůzky. Jedna z nich ho ukazuje s poradci v Kremlu na začátku invaze. To jistě nemůže být náhoda, ale jaké je podle vás Putinovo poselství?

Zdá se, že v jeho okolí panuje silná posedlost covidem. Navíc Putin byl vždy vnímán jako člověk, který má daleko ke svým poradcům a k vlastní politické elitě. Obklopuje ho určitá osamělost, která nějakým způsobem odráží osamělost Ruska. Proto jeho samotného izolace Ruska nijak neznepokojuje, protože on sám je osamělý. Sám sebe také vnímá jako jediného, kdo skutečně rozumí tomu, co se děje.

Šokovalo mě to video z jeho setkání s ruskou bezpečnostní radou. Všechny ty významné postavy, které zjevně nevěděly, co se od nich očekává, a cítily se špatně, protože samozřejmě věděly, že nikdy nemohou projevit nesouhlas, i když mnozí z nich jsou pravděpodobně znepokojeni sebedestruktivní cestou, kterou se Rusko vydalo. A pak tu byla Putinova agresivní, ponižující dominance, která otevřeně ukázala, že nesdílí jejich názory a že ho vůbec nezajímá, co mají na srdci.

Ale jaký to mělo smysl?

Chtěl světu ukázat, že tito lidé nejsou bez viny. Chtěl se s nimi podělit o odpovědnost. A doslechl jsem se i něco jiného: že ruská elita byla zaskočena snad ještě více než my na Západě. A myslím, že radikální přístup americké vlády, která před invazí zveřejňovala informace svých zpravodajských služeb, pomohl zničit Putinův narativ.

Jaký narativ?

Že Rusko je oběť. Můžete kritizovat ukrajinskou vládu a odmítat Západ, ale když řeknete, že Zelenskyj je nacista, je to nejen absurdní, ale ničí to intelektuální a morální základy světa po druhé světové válce. Jedním z nejdůležitějších pravidel je, že nesmíte banalizovat nacismus. A porušil i další důležité pravidlo z doby po studené válce: Nemluvte o jaderných zbraních. Ty zbraně tu jsou, vždycky byly.

Víme, že je má Rusko. Víme, že je mají Spojené státy. Ale v posledních třech dekádách se politici dohodli, že o nich nebudou mluvit, natož aby si vyhrožovali jejich použitím. Třetí den války, když se invaze zadrhla, začal Putin dělat přesně tohle. A kromě toho varoval, že by je Ukrajina mohla získat a použít. To je brutální a také trochu hloupé: pokud doufáte v appeasement Západu, měli byste být alespoň schopni předložit důvěryhodný příběh. A žádný takový neexistuje.

Je Putin tak izolovaný, že by mohl jednoduše a sám stisknout jaderný knoflík?

Jeho izolace ho může dohnat k čemukoli. Na druhou stranu je ta situace natolik náročná, že by mohl realizovat spíše strategii Nixonova šílence.

Americký prezident Richard Nixon údajně po určitou dobu během války ve Vietnamu uplatňoval strategii, kdy se záměrně snažil působit tak iracionálně a rozzlobeně, že by mohl sáhnout po jaderných zbraních, a to vše ve snaze donutit Severní Vietnam ke kapitulaci. Jak víme, tato taktika nevyšla. Na druhou stranu je možné, že Nixon byl tak trochu mimo – deprese, nespavost, alkohol.

Nevím, jestli by byl Putin schopen použít jaderné zbraně. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci jsem poslouchal amerického generála Davida Petraeuse, muže, který vedl několik vojenských invazí. Vím, jak se to dělá, řekl. Vojenské velitele zajímají pouze kapacity. I když s tímto přístupem nesouhlasím, je to docela racionální způsob uvažování. Petraeus řekl, že Putin má všechny kapacity potřebné pro invazi, a proto je značná pravděpodobnost, že ji uskuteční. A uskutečnil.

A Fiona Hillová, která o Putinovi napsala skvělou knihu, nedávno v jednom rozhovoru řekla: Putin udělá přesně to, co řekne, že udělá. I to je jedno z Putinových poselství ze setkání s ruskou bezpečnostní radou: Vážně někdo věří tomu, že mě tito lidé zastaví? Mimochodem, to jsou lidé, které rozhodně nemůžeme podezírat z toho, že by přechovávali sympatie k Západu, jen si myslí, že by mohly existovat lepší způsoby, jak naložit s Ukrajinou, než ji zničit a zabít Zelenského.

Analytici se domnívají, že Putin je překvapen, že mu plány nevyšly podle představ.

Protože se Ukrajinci brání a Zelenskyj zůstal v Kyjevě. Putin si musí uvědomit, že pouhým zabitím Zelenského věci neskončí. Obyčejní Ukrajinci na venkově daleko od Kyjeva přicházejí k ruským vojákům a křičí: Vraťte se! Co tady děláte? Vojáci na to nemají odpovědi. Překvapí je i dopad sankcí. Putinův obraz Západu je něco jako karikatura. Jako by mu současný stav Západu připomínal poslední dny Sovětského svazu. Stalo se to nám, teď je řada na nich. Sledujeme jejich kolaps. Putin si myslel, že se Evropa bude snažit za každou cenu vyhnout těžkým rozhodnutím. Sankce všechno změnily. Mění každodenní život ruské střední třídy. Dříve byli jen pozorovateli, ale nyní pociťují dopady Putinovy politiky na vlastní kůži.

Ruská střední třída by se mohla radikalizovat buď proti Putinovi, nebo ve prospěch Putina.

Během pandemie jsem dost cestoval. Není nic depresivnějšího než ta prázdná letiště. Teď válka žene lidi do ulic. Ukrajince, kteří utíkají. Evropany, kteří demonstrují. A existuje jedno video z Moskvy, které ukazuje obrovský dav lidí před IKEA pořízené poslední den před jejím uzavřením. Všichni chtěli jít naposledy nakupovat. Nakupování v IKEA je součástí jejich životního stylu, něčím, co odvádí jejich pozornost od autoritářské reality, stejně jako výlety do Německa, lyžařské dovolené v Kitzbühelu a léto strávené u Středozemního moře.

Byli součástí globální střední třídy. Chtěli žít hezký život a cestovat jako všichni ostatní.

A najednou je to ostrov, který se odděluje od pevniny a potápí se do oceánu. A nikdo neví, jestli existuje cesta zpět. Změny, které právě zažívají, nejsou triviální. Vědí, že to bude trvat dlouho, v lepším případě. To je rozdíl mezi pandemií a válkou. Existovaly oprávněné naděje, že jakmile pandemie skončí, vrátí se starý normál. Ale po této válce dojde k poznání, že žádný starý normál neexistuje. A Rusové? Těžko budou moci říkat, že to nebylo zase tak zlé a že se nic tragického nestalo. Možná bude příměří nebo i mírová smlouva, ale zruší pak Západ své sankce? Zapomenou Evropané na to, že tady ve Vídni byl v lékárnách na několik dní vyprodán jód? Náš svět se změnil. Dříve jsme žili v poválečném světě, nyní žijeme ve světě předválečném. To je ta změna, která se teď odehrává v hlavách lidí.

Měli by Ukrajinci vést válku, kterou nemohou vyhrát?

Existuje harvardská studie o výsledcích asymetrických válek. Na konci 19. století téměř vždy zvítězila silnější vojenská mocnost. Ve druhé polovině 20. století vojensky slabší strana zvítězila už v 55 procentech. Myslel si snad někdo, že by Afghánistán dokázal udolat Američany? Nemyslím si, že by se Ukrajinci dlouhodobě udrželi, ale také si myslím, že dlouhodobá okupace Ukrajiny je nemožná – kvůli povstáním, která se dají očekávat, a také kvůli ekonomickým nákladům takové okupace.

To je pro Putina strašný paradox této války: jediné, co svět v posledních týdnech pochopil, je, že Rusové a Ukrajinci nejsou jeden národ. V jistém smyslu jsou Ukrajinci dokonce připraveni nechat pro národní identitu zaniknout stát.

To zní docela romanticky.

Je to situace jako v 19. století. Rusko jako klasická imperiální mocnost. A Ukrajina v antikolonialistickém boji proti ní. A to je samozřejmě romantická konstelace. Znovu opakuji, že pokud sledujete ruská vyprávění o této válce, tak tam žádní Ukrajinci nejsou, protože jsou to vlastně Rusové, zatímco skutečnými nepřáteli jsou nacisté a Američané. Existují tedy pouze Rusové a anti-Rusové.

Ve svém výzkumu se dlouhodobě zabýváte vztahem mezi politikou a demografií. Hraje to zde nějakou roli?

Rozhodně. Putin má určitou demografickou fixaci. Od zveřejnění své eseje loni v létě několikrát prohlásil, že kdyby nedošlo k revoluci a nerozpadl se Sovětský svaz, mělo by dnes Rusko 500 milionů obyvatel. Je přesvědčen, že Rusko potřebuje muže a ženy z Ukrajiny, aby přežilo v novém světě. Navíc se předpokládá, že pandemie způsobila v Rusku 1 milion úmrtí a porodnost v zemi poklesla.

Rusko je obrovské území, které se nadále vylidňuje. Jistě, přichází velké množství ekonomických migrantů, většinou ze střední Asie, ale slovanské jádro země se zmenšuje, a proto Bělorusko a Ukrajina nabízejí příslib jakési demografické konsolidace. Nejde o území Ukrajiny, ale o ukrajinský národ.

Putin smýšlí etnicky?

Putin věří, že Rusko je samo o sobě civilizací. Putin začal svou kariéru jako sovětský agent. Nebyl nacionalistou v klasickém slova smyslu. Říká se, že ho silně ovlivnily paměti generála Antona Děnikina, jednoho z předních důstojníků Bílé armády, která byla ve dvacátých letech minulého století poražena bolševiky v občanské válce. V projevu, v němž vyhlásil válku Ukrajině, Putin také poprvé zaútočil na sovětské dědictví Ruska. Podle něj to byl Lenin, kdo vytvořil Ukrajinu.

Byl to projev nacionalisty, antibolševika.

Jaké jsou možnosti přechodu z horké fáze války do studené?

V konečném důsledku vyčerpáním na obou stranách. Bohužel ani jedna strana nemá v současné době z nabízejících se řešení prospěch. Pokud Putin ustoupí, je to pro něj konec. Musí tedy eskalovat, aby donutil Ukrajince ke kapitulaci. Pro Ukrajince by přicházela v úvahu neutralita a vzdání se členství v NATO. Problém je však v tom, že jedinou osobou způsobilou takovou dohodu podepsat je Zelenskyj, protože je jediným legitimním vůdcem Ukrajiny, jediným, který bojoval proti Putinovi. Jenže Zelenskyj je přesně tou osobou, která by takovou dohodu nikdy nepodepsala. A i kdyby Ukrajinci přijali podmínky Moskvy, muselo by být součástí dohody asi i zrušení západních sankcí, a to bude problematický bod.

Je Západ skutečně tak tvrdý, jak se v současnosti tváří?

Přijatá rozhodnutí jsou tvrdší, než by si i sám Západ kdy dokázal představit. Političtí představitelé mohli tato rozhodnutí přijmout, protože mají podporu voličů. Jak dlouho to ale bude trvat? V současné době je tu určitý společenský náboj, a to nejen v Polsku a České republice, ale i ve vzdálené Itálii a Španělsku. Putin velmi zřetelně něco nastartoval. Vzpomínám si na jeden tvít: Putinovi se během jediného dne podařilo ukončit švédskou neutralitu a německý pacifismus.

Co přesně Putin na Západě nastartoval?

Solidaritu. A odolnost.

Přesto Evropa nadále dováží ropu a zemní plyn z Ruska.

Na ropu budou brzy uvaleny sankce. A plyn? Západ by ho mohl zastavit. Putin by ho mohl zastavit. Ukrajina by mohla plynovod vyhodit do povětří. Může se stát cokoliv, a proto je to všechno tak zajímavé. Neexistuje žádná cesta zpátky do světa před válkou. Odolnost neznamená nic jiného než: Nemáte jinou možnost. Věci jsou takové, jaké jsou. A my nevíme, kam nás to zavede.

Rozhodnutí, která Evropa učinila, mohla být do značné míry vedena strachem. Taková rozhodnutí nebývají zpravidla správná, nebo ano?

Samozřejmě, že strach hraje roli. Existují dva typy hrozeb: Jedny přicházejí od lidí, druhé od přírody. Putinova mobilizační síla je větší než síla klimatických změn.

Je totiž snazší identifikovat nepřítele.

Tato krize zbořila několik stereotypů. Němci zabili dvě posvátné krávy. Nord Stream 2 jako symbol německého merkantilismu a pacifismus jako symbol německého moralismu. Zmizely i stereotypy o východní Evropě. Najednou se nelaskavý Východ sklání, aby přijal uprchlíky. A to se děje proto, že existuje identifikovatelný nepřítel. Polská vláda se za poslední dva týdny nestala demokratičtější, ale uvědomila si, že skutečná hrozba pro její suverenitu nepřichází z Bruselu, ale z Moskvy.

A co Spojené státy?

Myslím, že tvrdé sankce ze strany USA mají se záchranou Ukrajiny méně společného. Amerika je spíše strategická než emocionální. Uvalením sankcí chtějí zachránit Tchaj-wan tím, že Číně ukáží cenu intervence.

Jak Putin skončí? Rusové nejsou známí tím, že by byli nějak zvlášť vzpurní.

Lidé umírají. To platí i pro Putina. Změny budou tak výrazné, že se jeho režim bude muset změnit, aby přežil, stejně jako se změní Evropa. Naše ekonomika se změní, stejně jako naše chápání svobody a demokracie. Už nyní se mění mediální prostor, je tu tlak na boj proti dezinformacím přicházejícím z Ruska. To bude mít své důsledky.

Jak to myslíte?

Zakazujeme Russia Today a další média. Budeme méně tolerantní.

Zrazujeme svobodu myšlení?

Možná. Kvůli pandemii a této válce hraje stát opět o něco větší roli. V době pandemie to byl sociální stát, který se staral o své občany a udržoval je při životě. V této válce je to bezpečnostní stát, který své občany nejen chrání, ale mohl by po nich začít i něco požadovat: tím myslím ochotu přinášet oběti. Můj přítel pracuje na jedné z největších obchodních škol. Řekl jsem mu: Všechno, co učíte, je k ničemu. Stejně zbytečné, jako byla studia socialismu v roce 1990. Svět globalizace a volného obchodu, v němž se ekonomika zajímala pouze o výsledky a ne o politiku, končí.

Nevíme, co se stane v Rusku po Putinovi, ani v Evropě, která se v současnosti nachází v romantické fázi. Neměli bychom však opakovat stejné chyby jako po roce 1989. Tehdy jsme si mysleli, že Východ se dramaticky změní, ale Západ ne.

Nyní se dramaticky změní Rusko. Ale změníme se s ním i my.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.

Aston Ondřej Neff
25. 7. 2024

Kolik by stálo přemalování červených pruhů sanitek na zelené? Jak se asi přemýšlelo? Představuji si...

přečetl Panikář
25. 7. 2024

Že mají dámské plavky předvádět muži, považovali diskutující, včetně řady ženských sportovkyň, za...

Válka byla jen poslední kapkou, kterou by česká energetika bez problémů ustála, kdyby již předtím...

Zdeněk Roller
25. 7. 2024

Co je tohle za stát, ten Egypt? Vždyť rozhodně nepatří mezi ty vysloveně chudé. Přitom v areálu...

Ivo Fencl
25. 7. 2024

Roku 1952 se Velinského trampská parta s Foglarem setkala v Hostivaři, kde byli Dvojkaři na...

Aston Ondřej Neff
25. 7. 2024

Kolik by stálo přemalování červených pruhů sanitek na zelené? Jak se asi přemýšlelo? Představuji si...

Aston Ondřej Neff
24. 7. 2024

Ani komunisté v dalším režimu se neodvážili odstranit červenomodrobílý symbol z věží tanků, křídel...

Aston Ondřej Neff
22. 7. 2024

Biden byl to přes všechno snahu starý bílý heterosexuální muž, tedy živočišný druh na odpis. Paní...

Aston Ondřej Neff
23. 7. 2024

Určitě nejsem sám, kdo by rád pravicový koncept podporoval. Ze setrvačnosti volím ODS od jejího...

Marian Kechlibar
22. 7. 2024

Služba Crowdstrike, která se používá k ochraně různých korporátních počítačů před malwarem,...

Lidovky.cz, ČTK
25. 7. 2024

Tajné služby Británie, Spojených států a Jižní Koreje odhalily severokorejskou kyberšpionážní...

Iva Pekárková
25. 7. 2024

Naše Anna pořád nemá bydlení. (Ano, stačily dva týdny, dvě nedělní setkání, a Anna je „naše“. Ptají...

imzv Marek Zavřel, mul Matyáš Müller, ČTK
25. 7. 2024

Moderátorka Nora Fridrichová po konci publicistického pořadu České televize (ČT) 168 hodin dostala...

lind Linda Svobodová
25. 7. 2024

Policie pátrá po vandalovi, který tento týden v noci v obce Plavy na Jablonecku zarazil krumpáč do...

Roman Šitner
25. 7. 2024

„Obří problém“ představuje nový digitální systém stavebního řízení, který od července spustilo...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz