Ve francouzském Alsasku byla napadena žena jen proto, že měla krátkou sukni. Podobné útoky nejsou ve Francii ojedinělé a dle některých pozorovatelů je mívají na svědomí muži s „imigračním pozadím“. Dle vašich poznatků: Co vede mladé migrantské muže k tomu, že napadají ženy za to, že jsou sexy? Proč jsou tak upjatí? Co udělat pro to, aby přijali naše měřítka a normy?

Vlastně ani nechápu, proč zrovna tento případ získal tak velkou medializaci, když podobné a horší útoky se dějí ve Francii denně, a ne pokaždé z nich oběti vyváznou jen s modřinou na tváři. Zopakujme si, co přesně se stalo.

22letou studentku jménem Elisabeth za bílého dne na ulici ve Štrasburku napadli „tři mladí muži“ se slovy „koukejte na tu děvku v sukni“ („pute en jupe“). Když se ohradila, co si to dovolují, dostala odpověď „zavři tu svou špinavou hubu, skloň oči a mlč“. Pak ji dva chytli za paže, třetí ji uhodil do tváře a způsobil jí modřinu pod okem. A hned utekli. Událost sledovalo nejmíň tucet lidí a nikdo jí nepřišel na pomoc, ani se nikdo z nich nenabídl dobrovolně policii jako svědek.

Tak to tedy sama popsala v udání na policii a v televizní reportáži. Jak jsou takové útoky časté, si můžeme odvodit z informace štrasburské městské správy, že sotva desetina takto napadených žen se obtěžuje hlásit to na policii. Za letošní rok jich bylo francouzské policii hlášeno 280, tedy skoro jedna denně. Čili ve skutečnosti se jich událo spíš něco ke třem tisícovkám. Městská správa označila Elisabeth za hrdinku, že si troufla s tím jít i do médií. Bývalá starostka Štrasburku to komentovala slovy „takovéto ohavné činy se množí do alarmujících rozměrů“.

Žádný veřejný záznam neuvádí, že by ti tři mladí muži byli specificky muslimové nebo imigrantského původu, taková informace je ve Francii nezákonná. Dá se to jen vágně odvodit z nedávného prohlášení Macronovy vlády specificky kritizujícího „islámský extremismus, pro jehož hodnoty není ve francouzské společnosti místo“. Tedy oklikou přiznání, že mezi takové islámské extremistické hodnoty patří i násilí na ženách. No a taky k tomu přispívá vědomí, že mladí, nadržení muslimové holt takovéto věci dělávají. Ale byla by sranda, kdyby policie zjistila, že té děvčici nafackovala banda mormonských kazatelů nebo ultraortodoxních rabínů. Ti se taky neradi dívají na blyštivá stehýnka studentek v minisukních.

K těm vašim dalším otázkám: Islámská kultura a islámské právo staví ženy obecně do podřízeného postavení, a ženy nemuslimské někam úplně na dno společenského žebříčku. Vůči evropským ženám projevujícím přirozené sebevědomí a svobodu sexuálně nadržení a neuspokojení mladí muslimové cítí vztek, přiživovaný komplexem méněcennosti vůči ženám, který se pak projevuje v krajních případech znásilněním, v mírnějších případech drobným násilím jako modřina pod okem.

A co udělat pro to, aby přijímali naše normy? Nejbezpečnější a nejsamozřejmější by bylo je sem nepouštět, nemáme k tomu žádný přirozený důvod, ani historickou morální povinnost. A když už jsme je sem pustili, soudit takové činy podle přísnějších sazeb, než jsou ty dva roky, které tu dostal jeden migrant za znásilnění.

Ombudsman Stanislav Křeček dostal značnou „čočku“ od liberálů, když řekl, že „Takové nové Francouze jistě Francie nechce“ a že „Takové nové Čechy jistě také nechceme“. Jak silná u nás zůstává liberálně-promigrační lobby? A co říci k postoji Křečka?

Pan Křeček se možná mýlí jen v domněnce, že Francie takové nové Francouze nechce. Soudíme-li podle netečnosti onoho tuctu svědků, mohli bychom spíš usoudit, že většině Francouzů je to lhostejné a už dávno si na to zvykli jako na nedílnou součást francouzského života. Ostatně na to, aby je nechtěli, je už dávno pozdě. „Velká výměna“ obyvatel, kterou tak podrobně popsal Renaud Camus (jeho knihu zde v překladu vydalo nakladatelství Dauphin) už dosáhla nezvratnosti.

Pozoruhodnější je, co řekla jeho zástupkyně. Tedy že ombudsman by měl hájit práva všech lidí a být především na straně menšin. Můžeme žasnout, že někdo s takovým názorem může zastávat takovýto úřad. Ombudsman tu přece v žádném případě není na hájení všech. Ombudsman je tu od toho, aby hájil nevinné a zákon dodržující občany před násilníky, loupežníky a podvodníky. Jestliže paní zástupkyně chce hájit i ty, kdo se na nevinných dopouštějí násilí, měla by z úřadu ombudsmana co nejdřív odejít do normální advokacie, jejímž povoláním je hájit i darebáky.

A ta liberální promigrační lobby? V Česku chválabohu není tak silná, jako ve většině západních zemí. Díky tomu má i ombudsman stále ještě svobodu vyslovit, co si myslí obrovská většina občanů, kteří si ho platí.

Jak nahlížíte na eskalující konflikt o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem? Zásadní v něm je sponzorská role Turecka, které údajně posílá Ázerbájdžáncům na pomoc bojovníky zocelené boji v Sýrii. Co pro nás tato situace znamená? Máme se obávat vzhledem ke značné přítomnosti Turecka na Balkáně kousek od nás, skoro za našimi dveřmi?

Spory o Náhorní Karabach se vlečou už desítky let. Připomeňme si, že je to arménská, tedy křesťanská enkláva v Ázerbájdžánu, který je jinak převážně muslimský. Skoro by se dalo říct, že je to vlastně kousek Arménie, který se nedopatřením ocitl anektovaný Ázerbájdžánem. To hraniční rozdělení zřejmě pochází ještě ze starého dobrého Sovětského svazu, který si náboženskými a etnickými rozdíly moc nelámal hlavu.

Že do konfliktu zasahuje Turecko na straně Ázerbájdžánců, tedy proti Arménům, jistě Arménům připomene, kolik jich Turci za ta staletí od svého příchodu na okraj Evropy povraždili.

Erdoganovo Turecko se už nezastřeně pustilo do opětného budování svého někdejšího islámského impéria, které se jednu dobu rozprostíralo od Iráku přes Balkán a africké Středomoří. Už před půl stoletím beztrestně anektovalo kousek Kypru, dnes kousky Sýrie, pokouší se o některé řecké ostrovy a zakotvuje ve Středomoří, s choutkami na Libyi.

Středomoří a řecké ostrovy jsou problémem pro Evropu a dřív nebo později je bude muset řešit, možná i vyhroceným konfliktem s Tureckem. Arménie a Ázerbájdžán jsou v zájmové sféře ruské, takže tamní turecké vměšování bude možná zajímavým testem, který nám ukáže, do jaké míry je Putinovo Rusko, které přirozeně fandí Arménům, ještě silnou vojenskou velmocí.

Zůstaneme-li ještě u otázky islámu: Vy jste žertoval o paradoxu, že liberálové obhajují zároveň islám a zároveň feminismus. Což je dosti nekompatibilní. Jak si to, zcela bez žertů, vysvětlujete?

Spojuje je společná nenávist k západní civilizaci, což z nich dělá dočasné spojence, podle hesla „nepřítel mého přítele je můj přítel“. Jenže liberálové, se vším tím feminismem, transgenderismem a LGBTQ+, se nepoučili z historie, že jakmile islám využije dočasných spojenců k získání moci, hází je přes palubu. K bezbožným kafírům se v Koránu loajalita nejen nepřikazuje, ale zakazuje.

Máme za sebou debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena. Co změnila? A kdybyste měl vsadit své peníze na vítěze voleb v USA, kdo by si teď vaši sázku zasloužil?

Vypadalo to jako dva protivní dědci prskající jeden na druhého nadávky a obviňování. Od Bidena se nic lepšího čekat nedalo, má pokročilou demenci, ale od Trumpa jsem čekal víc humoru, třeba i sarkasmu, ale taky sebeovládání. Pokaždé, když ho sleduji, představuji si nostalgicky na jeho místě Reagana. A mrzí mě, že Trumpovi, který jinak má některé reaganovské kvality toho spravedlivého a statečného šerifa ze starých kovbojek, kdy dobro vítězilo nad zlem a Amerika byla světovým obráncem svobody, tyto kvality nedokáže přednést s větší noblesou. Tak, aby na svou stranu získal víc lidí z té vzdělanecké třídy, která by na jedné straně i souhlasila s jeho politikou oživení amerického sebevědomí, ale na druhé straně jí naskakuje husí kůže z některých Trumpových výroků, které pak levicová propaganda snadno zneužije k jeho očernění nálepkami jako nový Hitler.

Je to škoda, protože Trumpova praktická politika doma i mezinárodně je možná poslední hrází proti záplavě ultralevicového totalitarismu uvnitř USA a západní Evropy, spolu se všemi ostatními totalitami ohrožujícími nás zvenčí, od ekonomické války čínské, přes informační válku ruskou, po migrační válku islámskou a nadnárodní korporační globalismus.

Takže to vše sečteno, odečteno a prominuto, mně nedává jinou volbu než vsadit vše na Trumpa, tedy doufat v jeho znovuzvolení, protože s jeho prohrou bychom mohli o všechno přijít.

Jaké absurdity vás v posledních 14 dnech nejvíc zaujaly?

Zbláznili se nám Skotové. Jejich projektovaná největší pobřežní větrná elektrárna v Seagrenu má několik mil daleko továrnu specializovanou na výrobu elektrických větrných mlýnů, díky tomu, že Skotsko je už několik let významným producentem větrné elektřiny. Holt tam hodně fouká. Továrna se těšila na zakázku více než stovky větrných mlýnů a nabrala nové zaměstnance. Vzápětí se dověděla, že elektrárna jejich výrobu zadala – hádejte komu – Číně.

A skotská regionální vláda zvažuje zákon, podle něhož by se dramatici, režiséři, producenti a herci dopouštěli trestného činu předsudečné nenávisti, kdyby se kdokoli v obecenstvu cítil jejich představením nenáviděn. Veselé na tom je, že se o tom debatuje zrovna v době, kdy jsou, a ještě dlouho budou, kvůli koronaviru, všechna divadla zavřená.

Jo, a dole v Anglii, spisovatelka J. K. Rowling, už dřív označená za transfobku, když se prořekla, že jsou jen dvě pohlaví, je dnes už nejen tupl transfobkou, ale i islamofobkou. V její nové knížce se padouši mužského pohlaví baví o tom, jak dobře by se loupilo v přestrojení za muslimky v burkách. Levicové kruhy internetově odpřisáhly, že knížku určitě kupovat nebudou. Pro autorku katastrofa: Prodalo se jí jen půl milionu. Zatím.

Ptal se Jaroslav Polanský, PL, 1.10.2020

Kurasova nejnovější kniha je v předprodeji ZDE