VK: Hlasy všech členských zemí EU stejnou váhu nemají. Každý hlas je tak silný, jak velká a silná je země, ze které přichází. Vidíme to skoro denně.

Při jednomyslném hlasování jsou menší země jistým způsobem chráněny a nemohou být při hlasování „oslyšeny“. Ratifikací Lisabonské smlouvy, která posiluje hlasovací váhu velkých členských zemí, bychom ztratili i to. Váha našeho hlasu bude oslabena a demokraticky konstituované orgány jednotlivých států budou zbaveny práva rozhodovat o celé řadě oblastí veřejného života. Orgánům EU bude navíc umožněno, aby své pravomoci nad záležitostmi života naší země a jejích občanů podle svého uvážení dále rozšiřovaly – už bez našeho souhlasu.

Jste znám jako odpůrce nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky. Jaké je podle vás optimální řešení současné ekonomické krize?

Za hlavní příčinu dnešní finanční a ekonomické krize bývá často označován trh, zatímco ve skutečnosti je krize následkem politického manipulování trhu. Řešení současné krize dalšími zásahy státu a s pomocí státem diktovaných „reforem“ bude mít dle mého názoru fatální následky. Takových reforem se obávám víc než samotné hospodářské krize.

Posilování státního intervencionismu nepovažuji za správnou cestu k řešení krize. Právě naopak, řešení je jedině v liberalizaci a deregulaci evropské ekonomiky a volném a nikým nebrzděném fungování tržních mechanismů. V krátké době by mohlo dojít k posílení poptávky realizací státem financovaných infrastrukturních projektů.

Užitečnější by však bylo dočasné nebo úplné zrušení všech omezení a „standardů“ v oblasti práce, ochrany životního prostředí, sociálních věcí nebo zdravotnictví, které brzdí hospodářský růst.

Jak vnímáte útoky na Českou republiku z řad některých poslanců EU?

Zesilující a stále se množící útoky na naši adresu mi dělají starosti. Jsou založeny na ničím neopodstatněném předpokladu, že Češi hledají jiné integrační seskupení než to, kterého se před pěti lety stali členy. Není tomu tak. Pro nás neměl - a nemá - vstup do Evropské unie žádnou alternativu. To ovšem neznamená, že bychom všichni měli - nebo museli - být se současnými poměry a směřováním EU spokojeni. Neschopnost různých eurokratů vyslyšet jiné názory je důkazem toho, že se demokratický deficit v EU stal vážným problémem.

Jaké poselství vzkazujete EU?

Nemám ambice posílat EU nějaké poselství. Nepodceňujme obavy občanů jednotlivých členských zemí, kteří cítí, že se o jejich záležitostech opět rozhoduje jinde a bez nich a že jejich možnost toto rozhodování ovlivnit je jen velmi omezená. S tím je třeba něco udělat.

(překlad z němčiny)

Kronen Zeitung, 28. února 2009