Pane docente, od amerických prezidentských voleb uběhl týden a v některých státech unie stále nejsou sečteny hlasy. O čem vypovídá fakt, že v tak staré a vyspělé demokracii se volební proces takto protahuje?
Souvisí to s neobyčejně komplikovaným volebním systémem Spojených států a možnostmi, které tamní volič má k tomu, jak volit. Jde tu i jistě o souvislost s tím, že celé volební právo je tam nastaveno trošku podivně, neobratně a nemoderně. Tím pádem ztěžuje spočítat, kdo vlastně vyhrál. Co se teď děje, není úplně neobvyklé. Třeba o Pensylvánii se ví, že tam tradičně trvá několik dní do zjištění skutečných výsledků. Ani při předchozích volbách to nebylo ze dne na den. Máte ale pravdu, je trošku zvláštní, že hypermoderní společnost, aspoň tak navenek vypadá, jako jsou Spojené státy, není schopna rychleji zhodnotit, co se stalo. Další věc je to, o čem nejspíš budeme i mluvit, že se tam konaly jisté nesrovnalosti.
Mluvilo se o tom, že zpoždění ve sčítání je dané hlavně velkou mírou korespondenčních hlasů, které v těchto volbách byly využity enormně. Z druhé strany nutno připomenout značné překvapení, kdy v řadě států Donald Trump vedl o mnoho procent a zdálo se to být jasné, se začala později situace zcela obracet ve prospěch Joea Bidena a souboj se konal na setiny procenta. Čím to je? Jak to působí navenek?
Tohoto nepoměru oproti normální struktuře voličů jsem si všiml. Jistě, hodně lidí volilo písemně kvůli koronaviru, ale i přesto si myslím, že jde o něco velmi neobvyklého. Hlavně o to, že ti, kdo volili písemně, se pouze stavěli proti Trumpovi a pro Bidena. To podporuje domněnky, které mám i já, že to všechno nešlo tak, jak to fungovat mělo. Trump musel samozřejmě vědět, že Demokratická strana udělá všechno pro to, aby nebyl znovu zvolen, a osobně se divím, že se tématu volebního systému, sčítání a kontrole nevěnoval mnohem dříve jako jedné z velkých proměnných své vlastní politiky. Možná je právě tohle důvod, co ho krormě koronaviru stálo krk.
Podívejme se teď na nejrůznější spekulace a pochybnosti, zda mohlo docházet k podvodům či manipulacím s hlasy. Objevili se i svědci, kteří tvrdili, že jim komise neumožnily volit s důvodem, že prý svůj hlas už odevzdali, což tito lidé odmítali. Dovedete si představit, že by skutečně k volebním podvodům docházelo?
Ano, to si dovedu představit. Říkejme tomu nesrovnalosti. To se odehrávalo vždycky v takto komplikovaných a ve sčítání hlasů dosti neprůhledných volbách. Tohle není ani překvapující. Otázka, kterou bychom si měli klást, je spíše, v jaké míře se letos tyhle nesrovnalosti výrazně liší oproti minulým rokům a jestli byly v takové míře, že by to mohlo znamenat pro Trumpa i důvod prohry. Nebo zda se mu podaří soudně vynutit přepočítání a ukáže se, že šlo o tisícové či desetitisícové posuny, a dokáže ty volby ještě ex post vyhrát. Trump je stále prezidentem, ačkoli Biden už pronesl cosi jako inaugurační projev.
Faktem je, že Donald Trump je plnohodnotně prezidentem USA do 20. ledna 2021. Podle vašeho mínění tedy existuje jistá šance, že výsledek voleb se může díky možnému přepočítání hlasů ještě zvrátit?
Asi ano, ale na druhé straně je to čistě pocitová záležitost. Nejde o nic, co bych mohl empiricky doložit, a nepřekvapí mě, když to tak nebude. Mám ale pocit, že je to jiné než při všech předchozích volbách. Typy různých možných nesrovnalostí jsou docela zásadní. Zároveň teď nevíme, zda ty zprávy jsou pravdivé, nebo nepravdivé, ale existují informace o tom, že se Trump snažil těm nesrovnalostem předejít tím, že údajně některé volební lístky nechal označit určitou technologií, což by mělo prokázat, zda a v jaké míře bylo něco falšované. Tyto spekulace se dosud v takové míře nikdy neprojevily. Svým způsobem to napovídá tomu, že by tu mohly existovat rozdíly mezi tím, jak bylo voleno a jaké jsou oficiální výsledky.
Obecněji k politice ve spojených státech a celému tamnímu systému. Je evidentní, že demokratům a celému na ně napojenému systému šlo ve volbách o hodně a nejspíš byli schopni proti Trumpovu pořádku udělat cokoli. Všichni vědí, jak dokáže politika být ve své praxi špinavá. Z druhé strany ale mnozí říkají, že je naprosto nepředstavitelné, aby někdo falšoval volby, protože vyspělá demokracie to zkrátka neumožňuje. Jak se k tomu stavíte?
O mně je známo, že na politiku se dívám s velkým zájmem, ale zároveň velice realisticky a nedělám si vůbec žádné iluze o tom, že by jedna strana byla stranou světla a slunce a ta druhá stranou pekla. Ačkoli média celé čtyři roky Trumpa ilustrovala jako stranu pekla. S tvrzeními, že ve vyspělých demokraciích něco takového není možné, samozřejmě souhlasit nemůžu, to je naivní nebo účelové. Dokonce bych to přehnal do pointy, že pokud mluvíme o vyspělých demokraciích, mám často dojem, že současné demokracie Západu včetně těch evropských jsou tak vyspělé, až degenerují.
Zažíváme to v různých excesech, pokud jde o politickou korektnost, národní stát nebo národní zájmy či migrační krize. Jde o projevy toho, že ti, kteří vládnou či vládu ovlivňují, se chovají dekadentně, tedy se sebezničujícími důsledky či možná se sebezničujícím záměrem. Existuje tam cosi jako jistá sebenenávist vyspělých společností, jejichž elity žijí z toho, že jim neustále něco vyčítají a pokládají je za vinné. V tomhle širším kontextu, na který jste se ptal, říkám, že toto je spíš téma, o kterém je třeba mluvit. Demokracie se neodehrávají pro lidi a mezi lidmi, nýbrž v akademických klubech, zákulisí, na univerzitách, v médiích a odehrávají se úplně špatným směrem mimo to, co zajímá většinu společnosti.
Dělá Donald Trump se svým přístupem správně, že stále odmítá jakkoli uznat porážku, a naopak mluví o možném zvratu, o podvodech a soudních řízeních? Pro mnohé to může být až směšné a je částí lidí brán jako narcis, který neumí unést porážku.
Špičkoví politici jsou většinou narcistní, ale nejenom politici. Hillary Clintonová nebyla jiná. Její potíže smířit se s porážkou a potíže Demokratické strany a hlavně médií smířit se s porážkou jsou příznačné. Umění prohrávat do slovníků lidí, kteří chtějí až úplně nahoru, buďto nepatří vůbec, nebo je až někde na konci řady.
Trump je pro mě typický vůdce. Člověk, který nechce prohrát a odmítá možnost, že by prohrál. To je jeden z důvodů, proč právě on byl tak úspěšný i ve svém podnikání, které šlo jednou nahoru a jednou dolů, ale on se vždycky postavil, bojoval a dosáhl dalšího stupínku výše. Pro něj tahle prohra nutně v jeho očích nemůže souviset s jeho osobou, musí být způsobená z vnějšku. A možná že i dokonce je. Závěrečné rozhodování o tom, zda je dobrý a férový „prohrávač“ nebo není, bych ponechal až na dobu, kdy se ukáže, jak to opravdu bylo. S chladnější hlavou bude lepší srovnávat i to, jak reagovali jiní kandidáti, kteří v minulosti v amerických volbách prohráli. Hillary Clintonová není jediná, která nemohla unést porážku. To už bychom ale šli hluboko do historie.
Jaký byl Donald Trump prezident? Jeho odpůrci zdůrazňují, že po sobě zanechá Ameriku v chaosu, rozhádanou, s obrovskými příkopy ve společnosti, že se mu ekonomicky příliš nedařilo, firmy se do USA moc nevracely atp. Jaký byl prezident? Čeho objektivně dosáhl?
Nemůžu už opravdu slyšet ohmataný argument o rozdělování společnosti. Tento argument přichází vždycky od těch, kteří chtějí společnost názorově sjednotit pod diktátem svého vlastního názoru a myslí si, že si toho lidé nevšimnou. To je neuvěřitelné! A tohle rozdělování jako takové je naprosto nepřijatelné pojetí demokracie a jasný důkaz její dekadence. Společnosti jsou pochopitelně názorově rozdělené, a to ne na dvě skupiny, ale na mnoho různých skupin. Je nepřiměřené mluvit o tom, že na jedné straně jsou dobří a na druhé špatní. Je třeba vidět pluralitu společnosti a různé názory a zájmy, které se projevují a mají v demokracii projevovat. Ti, kteří toto kritizují, chtějí názorovou jednotu pod diktátem jejich vlastního názoru. Toto má k demokracii daleko a mnohem blíže k totalitarismu, k němuž se bohužel západní svět tendenčně blíží. Argument o rozdělení společnosti proto vůbec nepřijmu, je směšný a ukazuje, jak nedokonale intelektuálně vybaveni jsou ti, kteří to tvrdí. Anebo manipulují.
Pokud jde o hodnocení Trumpovy éry, jestliže opravdu skončí, na prvním místě je třeba říci, že zpravodajství médií o Trumpovi v Americe a Evropě i většiny našich českých médií během jeho éry vládnutí se dá až na pár výjimek popsat jako trvalý záchvat vzteku. Vzteku, že se společnost odvážila zvolit někoho jiného, než si média a levicoví intelektuálové (takzvaní liberálové) přáli. To není ideální východisko k tomu, aby se objektivně hodnotilo, co ten člověk dokázal. Zcela to zamlžuje pohled.
Začnu v hodnocení tím, co je nejaktuálnější. Koronavirus. Média a obecně Trumpovi kritici tvrdili, že se Trump během korony choval jako jakýsi moderní Caligula, který diktoval politiku celé země z jednoho centra a podle svých pochybných nebo nepochybných názorů. To vůbec není pravda. Kdo se na to podívá objektivně, zjistí, že Trump naopak nechal jednotlivé státy rozhodovat a některé rozhodovaly velmi hloupě. Nechal je ale rozhodovat a jenom nabízel pomoc. Zajímavé je, že v tzv. exit polls, tedy dotazech na voliče, kteří právě opustili volební místnost, letos Trump měl celkově lepší výsledek než při svém zvolení v roce 2016 (pokud současný existující výsledek bereme jako platný). Za druhé, v těch exit polls se ukázalo, že všichni voliči černí, minority a bílé ženy až na bílé muže ho letos volili více než v roce 2016. Až na ty bílé muže, kteří jsou paradoxně ve slovníku liberálů tím nejhorším. Jediní bílí muži mu dali méně než v roce 2016.
Co se týče ekonomiky, Trump velice rychle posílil ekonomiku, rozjel ji, a to ještě v jejím trvajícím zatížení koronavirem. Tak rychle něco podobného nedokázal žádný jiný politik. Evropští politici hospodářství spíše vypínají a myslí si, že peníze potom odněkud přijdou.
Donaldu Trumpovi se podařilo dosáhnout nejvyšší zaměstnanosti černochů ze všech prezidentů. Zreformoval výkon trestu tak, že to vedlo k propuštění odsouzených za zanedbatelné či bagatelní poklesky, z čehož profitovali zase černoši.
Zároveň se Trump postavil proti nesmyslné cancel culture a politické korektnosti, čímž mluvil lidem ze srdce, protože jde o něco, s čím souhlasí, protože to oslabuje ty klasické politiky rozjíždějící se až do extrémů, pokud jde právě o politickou korektnost.
Velmi zajímavé je, že Barack Obama, který dostal Nobelovu cenu míru ještě před tím, než začal vládnout, začal v době své vlády války. Trump nezačal žádnou válku, a naopak stahuje americké vojáky zpět domů. Trump dokázal, že na Blízkém východě byly poprvé za 30 let uzavřeny mírové smlouvy! Nikdo předtím tohle nedokázal, žádný z těch oslavovaných demokratických prezidentů. Možná uměli dobře mluvit, ale nejednali.
Za další, Trump ukončil spirálu mlčení vůči Číně. Zajímavé je, že média, která jsou tak zapálená pro lidská práva, nepřipsala Trumpovi k dobru ani tohle! Přitom se na rozdíl od Obamy jasně postavil proti čínské autoritářské vládě. Nejenom v politickém, ale i ekonomickém rozsahu. Tuhle bilanci, jestli bude vládnout Biden, chtěl bych tuto bilanci vidět za další čtyři roky. Spíš si tedy myslím, že místo něho bude vládnout Kamala Harrisová, ale tím spíš bude to srovnání zajímavé.
Už jste to krátce zmínil, jaký je výhled do budoucna s Joem Bidenem a Kamalou Harrisovou v Bílém domě? Co Ameriku a svět čeká? Viděl jsem někde srovnání, že Kamala Harrisová je progresivnější verze Bernieho Sanderse v sukních. Co můžeme očekávat? Posledně jste zmínil, že souboj mezi Trumpem a Bidenem je soubojem mezi potřebami obyčejných lidí a elitami.
Jestliže souboj o Bílý dům dopadne tak, jak se zatím zdá, bude to pro obyčejné lidi ve Spojených státech tragické. Vyhraje ten segment společnosti, který má v rukou sdělovací prostředky, velké sumy peněz a univerzity. Jinými slovy řečeno, segment ovládající hlavu společnosti, která mluví a namlouvá ostatním svoje představy, jaký je svět a jaký by měl být. Tato hlava se ale zbláznila, a to v celém západním světě. Ať už méně, či více. V Americe elitní univerzity ukazují, že spíš více než méně, což je tragické.
Příměr Kamaly Harrisové s Berniem Sandersem sdílím. V jejím případě mám velké obavy v tom, že se vyznačuje neobyčejnou názorovou flexibilitou. Začala jako velmi tvrdý státní žalobce a přešla až do současné genderové euforie, ve které se právě nachází. Zdá se, že umí hrát cokoli. Je schopná provádět libovolnou politiku jen se záměrem, aby jí prospěla. Kdybych chtěl být hodně velký optimista, může se to nakonec obrátit i v dobré. Ve chvíli, kdy bude rozhodovat, bude konfrontována s realitou jinak než z pozice těch, kteří jen poštěkávají zvnějšku mocenského centra, a začne dělat docela realistickou politiku. Schopnost změnit názory velmi rychle ona má. Možná to vidím příliš optimisticky, uvidíme.
V každém případě obyčejní lidé se nezajímají o počet genderových hvězdiček, ale zajímají se o to, jak se jim vede, jak bezpečná je jejich penze, jak jistá je jejich práce, a tohle musí nová administrativa splnit. Obávám se, že to nedokáže plnit tak dobře jako někdo, kdo má zkušenost z hospodářství a zná prosté lidi, mluví s nimi a nejenom o nich, jako je Donald Trump. On skutečně přivedl pracovní místa z Číny. Že to šlo nižším tempem a nedosáhl za čtyři roky žádné zázraky? Všichni před ním, celá plejáda amerických prezidentů, jen přihlíželi, jak globalizace krade Americe pracovní místa, takže není divu, že Trump nemohl zvládnout za čtyři roky všechno.
Takže perspektivu pro obyčejného člověka v USA v případě vlády Bidena s Harrisovou nevidím v první momentce aktuálního stavu zrovna růžově, ale možná se realita prosadí a ovlivní i ty, kteří budou vládnout ve jménu jakési podivné a zmatené ideologie, ale fakticky se smíří a podřídí politickým faktům a ekonomickým číslům.
Ptal se Radim Panenka, PL, 12.11.2020